Země, která je ve v žebříčku svobody tisku na posledním místě až za Severní Koreou, je považována za „jednu z nejuzavřenějších zemí Afriky“. Dvacet let vlády jednoho prezidenta, ze zákona povinná práce a až desetiletá vojenská služba. K tomu mnoho mladých Eritrejců končí v dolech, které představují největší přijem země, na niž jsou uvaleny sankce OSN od chvíle, co prezident Afwerki údajně „posvětil trénink a financování somálských islamistů ze skupiny aš-Šabáb“.
Vzhledem k tomu, že pracovníci OSN ani diplomaté do Eritreje nemají přístup, informace o pracovních podmínkách v dolech poskytují pouze jejich bývalí pracovníci. Největší kritiku v současnosti schytává společnost Nevsun Resources, která je většinovým vlastníkem největšího eritrejského dolu Biša. Pracovnice OSN Sheila Keetharuthová, „která dohlíží na dodržování lidských práv v Eritreji“, uvedla ve své zprávě, že v dolech funguje moderní otroctví.
„Zejména během výstavby dolu zde využívali nucenou práci. A to kvůli tomu, že zdejší práce probíhají pod dozorem vlády,“ napsala Keetharuthová. O situaci se zajímal i server The Guardian, jehož reportéři zpovídali místní dělníky. „Bylo tam strašné horko a nedali mi žádné ochranné vybavení na práci,“ řekl jeden z dělníků. „Nedávali nám ani dostatek jídla, takže jsem byl na konci dne strašně zesláblý. Objevily se i zdravotní problémy jako potíže s močením či průjem. Bydlel jsem v zařízení pro asi 600 lidí. Měli jsme tam deset záchodů a dvacet sprch,“ popsal.
Jiní se vyjadřovali k systému vyplácení mezd. „Za prvních šest měsíců jsem nedostal zaplaceno. Potom, co si skupina dělníků začala stěžovat, nám začali dávat v přepočtu asi tři dolary za měsíc. Po půl roce pak výplatu zvedli na osmnáct dolarů za měsíc,“ řekl další z dělníků. Tři z místních dokonce společnost Nevsun Resources žalovali kvůli „neúměrně dlouhé pracovní době a malé výplatě“.
Ta však jejich nařčení odmítá. Podle ředitele firmy Cliffa Davise se žaloba „zcela jistě nezakládá na skutečných podmínkách v dole Biša.“ Důl podle firemních auditů splňuje všechny „mezinárodní standardy pro dobré pracovní, zdravoní i bezpečnostní podmínky na pracovišti“. Společnost se ohradila i proti tvrzení OSN, které se podle nich zakládá jen na výpovědích bývalých dělníků.
Zisky z těžařského průmyslu jsou jedním z hlavních příjmů eritrejské vlády. Nikdo však neví, kam tyto peníze reálně jdou. Vláda se sice ohání tím, že putují na rozvoj země, nikomu ale neposkytne k náhlednutí své účetnictví. Mezitím však plánuje otevřít několik dalších dolů a dát tak svoje pestré nerostné bohatství, které zahrnuje zlato, měď, zinek, ropu a mnohé další, k dispozici těžebním společnostem.
V tiskové zprávě společnosti Nevsun Resources se firma k celé situaci vyjádřila. „Těžařství je průmyslovým odvětvím, které může hrát významnou roli ve vývoji společnosti. Může také pomoci omezit současnou uprchlickou vlnu.“ Tím připomínají skutečnost, že velká část uprchlíků putuje zrovna z Eritreje. Loni jich podle údajů OSN přišlo 34 300 a o azyl žádají hlavně v Německu, Švédsku a Švýcarsku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
