Tábor se nachází hned u dálnice, která vede přímo k tunelu. Nedávno nechala britská vláda za vlastní peníze oddělit tábor od dálnice vysokým plotem, který je zakončen ostnatým drátem a brutalita policejních zásahů se stále zvyšuje.
Táborem proudí mnoho lidí, někteří zůstávají, jiným se podaří dostat se na dodávku či vlak a skrz tunel do Británie. Někteří však při těchto pokusech i zemřou. Bratranec Hussaina, muslimského uprchlíka, zemřel, když spadl z jedoucího vlaku. Hussain se dnes snaží dostat jeho tělo zpátky k rodině do Pákistánu. „Snažíme se najít, kde je, v jaké nemocnici, ale všechno je tu hrozně složité,“ říká Hussain, stojící u provizorní nemocnice, kterou spravuje charitativní organizace Médicins du Monde.
„Chtěli jsme někam do bezpečí, kde bychom třeba našli práci a posílali peníze zpátky rodině. To už se ale nestane,“ říká Hussain, který pochází z pákistánského venkova a do džungle dorazil před třemi měsíci. Jeho bratranec Sadiq je jedním z přinejmenším osmi lidí, kteří v džungli nedávno zemřeli. Místní však věří, že jich zemřelo výrazně víc.
V táboře si uprchlíci postavili již prodejnu potravin, provizorní kostel a dokonce i školu, kde dobrovolníci z místních škol vyučují francouzský jazyk a mnoho dalšího. Mezi uprchlíky jsou ženy i děti, kteří jsou nyní na mrtvém bodě. Obehnáni plotem nemají kam jít.
„Staráme se o stále větší počet raněných lidí, mnozí z nich ve vážném stavu, kteří buď spadli z aut, či se stali obětmi policejní brutality. Skoro všichni opustili své domovy kvůli ozbrojeným konfliktům, politické, náboženské a rasové perzekuci. Mnozí z nich přestáli extrémně dlouhou, náročnou a nebezpečnou cestu,“ říká Leigh Daynes, ředitel Médicins du Monde
„Nikdo sem nepřijde a nemluví s námi, tak jak o nás mají něco vědět?“ říká Adil, kterému je 24 a původem je ze Súdánu, v táboře žije již čtyři měsíce. „Je jednodušší nechat nás žít takhle, když o nás mluvíte jako o zlých věcech a ne jak o lidech.“
„Žijeme v tomhle nepořádku o jednom jídle denně. Lidé jsou pořád nemocní a mnozí z nich umírají... Každý den jdu spoustu kilometrů, abych se zkusil dostat na dodávku nebo do vlaku. Jsem pořád unavený, hladový a nemám žádné peníze,“ říká dvacetiletý Tewedros, který opustil Etiopii dva roky poté, co tam zabili jeho otce.
Součástí článku je i videoreportáž, ve které The Guardian ukazuje životy místních uprchlíků, včetně osmiletého syrského chlapce Khalida, který se svojí matkou opustil před třemi lety zemi poté, co ho armáda unesla a přejela mu nohu. Jeho matka se snaží jej dostat do Velké Británie, kde Khalid sní o získání občanství, vzdělání a o tom, že se mu dostane léčby, po které bude normálně chodit.
„Lidé sem přicházejí plni nadějí a pak narazí na realitu. Jejich problémy se akorát násobí,“ říká jeden z uprchlíků, který čeká na vyřízení žádosti o azyl.
Situace v Calais není určitě jednobarevná, o čemž svědčí i následující video, které zachycuje marný boj místní policie s imigranty, kteří se ve velkých počtech snaží dostat do tunelu a do Velké Británie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
