V hospodě měl Robert dohodu o provedení práce a pracoval hlavně v odpoledních hodinách. „V březnu, když přišlo první zavírání, to bylo šílené. Dokonce se uvažovalo, že se hospoda zruší,“ vzpomíná. Což se nestalo. Restaurace, kde pracuje, je takzvaně obědová. Z širokého okolí se sem sjíždějí lidé různých profesí za výbornou kuchyní. Už před covidem zde bylo ale možné jídlo si objednat a odvést. Takže o to snadněji se této restauraci nedaleko centra Liberce podařilo přesměrovat provoz na okénkový prodej. Pracovních hodin pro číšníka však bylo samozřejmě mnohem méně než předtím. „Na jaře k okénku chodilo nejvíce lidí. Jednak že ještě tolik lidí nebylo na home office, a pak to bylo i z určité solidarity, že si koupím jídlo ve své hospodě, abych ji podpořil. To už pak na podzim při dalším zavření restaurací nebylo a lidí chodilo k okénku výrazně méně,“ konstatuje. Jako dohodář od státu žádnou podporu neměl a z 200 odpracovaných hodin před covidem spadl na 70. „Což je obrovský rozdíl, jako když máte dvacet, nebo sedm tisíc.“ Naštěstí mu šéf v této době přihodil něco peněz navíc.
Robert má navíc starosti doma, a to velké. Manželka je v invalidním důchodu, ale bohužel i dcera s malým dítětem. Projevuje se u ní roztroušená skleróza a péči o dítě má značně ztíženou. Otec dítěte tragicky zahynul. Finančně je tedy skoro vše na Robertovi. Už tři roky usiluje o status opatrovníka, což s sebou přináší i příspěvek od státu. Soudní stání mělo být loni v létě, ale kvůli covidu bylo přesunuto na letošní březen. Celý tento proces už dle něj trvá tři roky. „Místo toho, aby nám stát pomohl, tak svým způsobem pořád něco nejde,“ stěžuje si.
Fotogalerie: - Orlické hory bez roušky
Všechny tyto potíže se projevily vloni 25. května. To se hospody po uzavření poprvé zase otevřely. A Robert z toho všeho na place zkolaboval. „Odvezla mě záchranka, co si k nám chodí pro obědy. Jak jsem měl starosti, byl vybičovaný k absolutním výkonům, abych vydělal co nejvíc peněz, jak se postarám o tu malou, tak ten první den to ze mě spadlo a složil jsem se,“ popisuje s tím, že naštěstí nešlo o infarkt, na který to vypadalo. Když už jsme u nemocnic, Robert měl také naplánovanou operaci křečových žil na začátek letošního roku. Neuskutečnila se však a byla odložena na neurčito. Samozřejmě opět kvůli covidu.
Na covid zemřel soused i tchán kolegyně
Robert dříve pracoval pro Němce, a tak může srovnávat. „Mnozí Češi mi přijdou nezodpovědní. Němci jsou daleko disciplinovanější. Když Němec řekne, že takhle to bude, tak to tak je. Češi mají tisíc důvodů, proč to nejde,“ všímá si. Projevuje se to i v dnešní covidové době, když česká liknavost způsobuje hrozivá čísla v České republice a jsme postrachem pro ostatní.
Psali jsme:
S covidem se setkal i v rodině, a to i aktuálně. „Měli ho manželčiny rodiče, tedy lidé v rizikové skupině. Dostali ho před několika měsíci od manželčiny sestry pracující v nemocnici. Průběh měli zlý, vysoké teploty, dušnost. V nemocnici ale neskončili. Dodnes mají problémy. Tchán byl voják z povolání a byl na svůj věk ve velmi dobré fyzické kondici. Dokázal v pohodě vyběhnout jedenáct pater, dnes vyjde dvě a je hodně zadýchaný,“ sděluje. Sousedce zemřel na covid bývalý manžel. „Toho jsem dobře znal, opět to byl člověk, co na tom byl fyzicky dobře, sportoval. Nemoc dostal od svojí matky, která si nákazu přinesla z nemocnice. Dostal jako lék i remdesivir. Na chvíli se jeho zdravotní stav zlepšil. Poškodily se mu ale ledviny a sedmdesát procent plic a byl konec. Bylo mu pětašedesát,“ říká smutně. A přidává, že kolegyni servírce zemřel tchán.
Zrovna v sobotu vyšel v MF Dnes o situaci v Chebu výborně napsaný článek, který ale zároveň je děsným čtením. O umírajících čtyřicátnících, o tom, že v tomto městě každý zná někoho, kdo na covid zemřel, o tom, že pacient ráno sám došel do sanitky a večer zemřel, o tom, že z deseti pacientů napojených na plicní ventilátor devět zemře... „Měl by si to přečíst každý. Zvláště ten, kdo covidu nevěří. Kdo tvrdí, že respirátor nepomáhá, ale škodí,“ míní liberecký číšník. „Vždyť i lékaři, kteří jdou na operaci, mají na sobě roušku. Proč tedy, když to prý není k ničemu?“ podivuje se nad hlupáky.
Robert se o tyto věci zajímá. Dočetl se, že roušky se vymyslely v období, kdy řádila španělské chřipka, poslední takto velká pandemie. „Španělská chřipka vznikla v Americe, z nějakých kachen to přešlo na člověka. Byla první světová válka, Američané pomáhali spojencům a poslali vojáky. Jeden člověk nakazil celou loď. Tehdy si mysleli, že je to klasická chřipka. Najednou je ale začala kosit. Šla nejdříve po nemocných a starých. Poté jako by zmizela, aby se vrátila zákeřnější druhá vlna, která už zasáhla i zdravé a děti. Třetí vlna už brala všechny. 120 milionů mrtvých,“ vyčetl Robert.
Všechny životní trable však Roberta podle jeho slov posunují. „Co už jsme s manželkou všechno prožili, jiná už by utekla. My jsme však spolu 34 let. Problémy nás sbližují a stmelují a obrazně řečeno bychom společně byli schopni zbourat skálu. Bez manželky by to pro mě bylo těžké,“ uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Oldřich Szaban
