21. srpna 1968 nás neobsadili Rusové, ale vojska států Varšavské smlouvy, jež přišla do Československa. „Se zvyšujícím se věkem si stále více uvědomuji, jak rozdílné je hodnocení a srovnávání historických událostí s postupujícím a přibývajícím časem,“ zmínil Smola.
„Ano, to probuzení do rána 21. srpna 1968 bylo pro nás pro všechny šokující. To, co bylo vlastně neuvěřitelné, to se skutečně stalo. Byli jsme obsazeni armádami cizích zemí, armádami, jejichž vojáci v prvních hodinách snad ani nevěděli, kde jsou. V ulicích Prahy jezdily tanky, na Staroměstském náměstí stála protiletadlová baterie,“ popisuje Smola dál a vzpomíná na smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk i na období normalizace.
„Technicky znamená normalizace uvedení vzájemných vztahů do souladu s přijatými normami nebo také vydávání závazných norem. Normalizace však také může znamenat uvádění do normálu – do normálního stavu. A tak šel život dál…“ a popsal dále výstavbu metra, dálnic a panelových sídlišť.
„Všichni práceschopní pracovat museli a také práci měli. Když někde někdo někoho zabil nebo vyloupil spořitelnu, psalo se o tom půl roku. Vězni ve věznicích museli pracovat a svůj pobyt ve vězení si zaplatit. Platy nebyly nikterak vysoké, ale také mezi nimi nebyly žádné velké rozdíly u různých profesí, poslanci dostávali refundované platy ze svého původního zaměstnání. Náklady na bydlení a energie nepředstavovaly vůbec žádnou zátěž pro rodinný rozpočet, potraviny byly sice v menší nabídce oproti dnešku, ale byly velmi, velmi kvalitní a nevozily je tisíce kamionů přes celou Evropu,“ zmínil dále Smola s tím, že stát podporoval mladá manželství, kvalitní školství bylo zadarmo stejně jako zdravotní péče.
„Ano, tehdejší plánované hospodářství vždy plně neuspokojovalo potřeby trhu, ale šikovní Češi si uměli vždy poradit. Lidé byli vstřícní a pomáhali si. Potom přišel listopad 1989 a poslední sovětský voják z našeho území odešel koncem června 1991. Čtvrtstoletí se u nás uplatňuje kapitalismus, který poněkud připomíná ranný kapitalismus počátku 19. století, kapitalismus, jehož usazení do Čech bylo – zdá se, že záměrně – provedeno bez potřebné předchozí právní přípravy,“ sdělil Smola. Výsledkem podle něj je zničení českého průmyslu, vysoká nezaměstnanost, nepředstavitelná kriminalita a neúměrné zdražování životních potřeb.
Celý text ZDE
„Máme pětinové platy, než mají lidé na ‚západě‘. Mnohé zboží však máme dražší než je na ‚západě‘. Musíme jíst potravinový odpad dovážený ze západních zemí a na naší kvalitní zemědělské půdě se stavějí haly, sklady, překladiště a v lepším případě pouze montovny. Stali jsme se smetištěm Evropy. A také máme miliardáře, jichž se nikdo neptá na původ jejich majetků, protože Václav Klaus prohlásil, že v Austrálii se také nikdo nikoho neptá, čím byl jeho dědeček. A máme šlechtu, jíž se vracejí majetky zabavené podle tzv. Benešových dekretů. A máme církve, jimž se ‚vracejí‘ majetky, které jim nikdy nepatřily,“ zmínil Smola s tím, že nyní bychom se měli ptát na to, co je vlastně normální.
„Kdo tehdy – před čtvrt stoletím – považoval za vůbec možné, že v ČR bude 630 000 nezaměstnaných, že bude 1 200 000 lidí žít na hranici chudoby, že voda zdraží na 100 násobek původní ceny, že plyn zdraží na 15 násobek, že se nebude obdělávat většina kvalitní zemědělské půdy, že vzroste kriminalita o 300 %, že bude ročně milion exekucí, že národ bude neustále rozeštváván, že nikdo z politiků obviněných z korupce nebude řádně potrestán, že politici a média budou nutit občany, aby šli do války za cizí zájmy, že se stará, dobrá Evropa stane islámskou?“ zeptal se Smola.
„Dnešní mladí již jen těžko mohou chápat nostalgické vzpomínky lidí dříve narozených na život ve společnosti, kde každý nejenom mohl, ale i musel pracovat, kde bydlení, veřejná doprava i veškeré energie byly velmi laciné a dostupné všem. Vzpomínky na život v bezpečných městech bez pouliční kriminality, bez feťáků, bezdomovců a opálených agresivních ‚sběračů kovů‘. Vzpomínky na život ve státě, který měl své hranice, které chránily před nekontrolovatelným přílivem kriminálních živlů a přílivem muslimských interventů (to nejsou uprchlíci!), kteří jsou dnes obrovským nebezpečím pro samotnou existenci našeho státu a vlastně celé Evropy. Vzpomínky na život ve společnosti, která ještě měla úctu ke starším. Vzpomínky na život ve společnosti, kde lidé k sobě měli blíž a sousedé si navzájem pomáhali,“ zmínil.
Závěrem pak dodal, že s odstupem času by tedy snad mohl někdo chápat vstup vojsk Varšavské smlouvy a následný „dočasný pobyt sovětských vojsk“ na našem území jako skutečnost, která nás vlastně dvě desítky let ochraňovala před tím, co nám přišlo s tou pravdou a láskou, která zvítězí…
Úplně jinak pak o 21. srpnu 1968 napsal marketingový expert pobývající v Kataru Martin Jaroš. Rusko „válku“ s malým Českem podle Jaroše prohrálo. V Česku se totiž podle Jaroše máme ekonomicky lépe a zároveň oproti Rusku můžeme žít svobodně. „A projedeš to zas,“ vzkazuje Jaroš Rusku. „I s tím rezidentem na Hradě a s celou armádou špehounů na ambasádě,“ dodává.
„Milé Rusko! Jen jsem ti chtěl říct, že jsme nezapomněli, jak jsi nás v roce 1968 napadlo, zabilo stovky našich lidí, rozvrátilo život statisícům rodin a uvrhlo nás zase na 20 do hniloby,“ píše Martin Jaroš na Facebooku zřejmě při příležitosti výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Následně vyjmenoval soupis okupačních zločinů. „Nezapomněli jsme, že tvoji vojáci zabili například dvouletého slovenského chlapce, že jen v Praze zastřelili 15letého Karla Pariška (střelen do hlavy u Podolské vodárny), stejně starého Karla Němce (střelen do srdce tamtéž) a 16letého Miroslava Beránka (zemřel na následky průstřelu plic a žaludku, které mu v září způsobil opilý sovětský voják v Opletalově ulici),“ píše.
„Tohle všechno jste udělali s naší budoucností, s naším mládím a s našimi životy. A víš co, milé Rusko? Chtěl jsem ti říct, že ti to nevyšlo,“ svěřuje se Jaroš na sociální síti. Podle Jaroše se totiž pravda ukázala. „Uplynulo 49 let, my jsme se zvedli, a ty jsi pořád v té samé prdeli, ve které jsi vždycky bylo,“ píše. Dále přidává pár informací podle Jaroše „jasně povrchních, ale o něčem vypovídajících“.
„My jsme přes všechny tvoje snahy prosperující země uprostřed EU a NATO. Náš HDP na obyvatele je 18 534 dolarů, zatímco ty jsi proti nám pořád chudá země s 8 838 dolary. Přes všechnu tvou pitomou ropu a přes všechny suroviny, co existujou. Tvoji chlapi můžou čekat, že umřou v 65 letech, zatímco u nás je to o 9 let víc a prudce to roste,“ vychloubá se na adresu Rusů Jaroš. Hlavní ale podle Jaroše je to, že v Česku může „člověk žít svobodně, může si říkat, co ho napadne, a rozhodně nepůjde do vězení za to, že má nějaký názor na vládu“. V Rusku je ale podle Jaroše „novinařina furt rizikové povolání a opoziční politici padají hromadně z oken jak tučňáci do vody“. Jaroš tím chtěl dle svých slov říci, že Rusko „tuhle válku s malým Českem nakonec stejně prohrálo“. „A projedeš to zas, i s tím rezidentem na Hradě a s celou armádou špehounů na ambasádě. Dobře ti tak,“ uzavírá Jaroš svůj příspěvek.
A své napsal i herec Jan Hrušínský. Ten se v předvečer výročí 21. srpna 1968 zamyslel na svém facebookovém profilu nad tím, jak by tento den vypadal, kdybychom už tenkrát byli v Evropské unii.
„Kdyby Československo bylo členem Evropské unie, 21. srpen by pro nás byl jen krásným letním dnem. Kdybychom už tenkrát byli v EU, Rusáci by nás nikdy nepřepadli. Uvědomili jste si to někdy? Nadáváte na Evropskou unii?“ zeptal se Hrušínský.
Následně se pak ještě zeptal, zda se lidé chystají na podzim volit estébáky a kolaboranty s Ruskem. „Podívejte se na fotky z 21. srpna 1968 a zkuste chvilku přemýšlet. Díky,“ dodal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
