Nedávno jsme si připomněli 65. výročí popravy Milady Horákové. Komunistická justice tehdy popravila ženu a matku. Její provinění (vyzvědačství) odpovídalo i podle tehdejších právních norem maximálnímu trestu v rozmezí mezi 15–20 roky odnětí svobody. „Poprava oběšením byla tedy zcela jasnou justiční vraždou,“ připomíná Buquoy. Málokdo však prý ví, že justice prezidenta Edvarda Beneše v letech 1945–1948 popravila celkem 66 žen a matek – z toho dokonce dvě příbuzné Milady Horákové, rozené Králové.

„Jednalo se o Marii Královou (narozenou 2. 8. 1897), oběšenou v Pankrácké věznici dne 08.10. 1945 a Julii Horákovou (narozenou 6. 2. 1910), oběšenou v Pankrácké věznici 17. 1. 1946. Tak jako i v případě zbývajících 64 popravených žen, žádné z nich prezident Beneš milost neudělil,“ tvrdí Buquoy.

Za Beneše bylo popraveno víc lidí než za celou dobu komunistické dikatury

A tak pokud chceme mluvit o justičním vrahovi Gottwaldovi, musíme k tomu prý i připojit justičního vraha Beneše. „Přičemž – co se týká zavražděných žen, Beneš ‚vítězí‘ v poměru 66:1 nad Gottwaldem!“ upozorňuje.

A přidává i další zajímavé srovnání. „To, co stihl Beneš zlikvidovat prostřednictvím trestů smrti v letech 1945–1948 – tím pádem za necelé kratičké 3 roky v „parlamentní demokracii“, to komunisté ani zdaleka nezvládli za dlouhých 42 let v ‚totalitní diktatuře‘.“

Pak svá tvrzení Buquoy podrobněji rozvádí: „V letech 1945–1948 došlo u 24 tzv. Benešových ‚mimořádných lidových soudů‘ k odsouzení přibližně 23 000 osob, přičemž 738 obžalovaných k trestu smrti. Z toho byl udělen trest smrti 66 ženám a 7 novinářům (Kožíšek, Krychtálek, Křemen, Kříž, Vajtauer a Werner). Kdo se odvážil kritizovat politiku Edvarda Beneše, neměl šanci na přežití!“ tvrdí Buquoy a zapomíná k tomu dodat, že zmínění novináři byli tak potrestáni za svou kolaboraci s nacisty v dobách protektorátu.