Amnesty International poukazuje na údajně děsivé podmínky, které uprchlíky čekají v libyjských detenčních centrech. „Je to důsledek selhání imigrační politiky Evropské unie v oblasti Středozemního moře. Evropské vlády nedokážou předejít dalším utonulým uprchlíkům a jsou hluché a slepé k utrpení přeživších,“ uvádí se ve včerejší zprávě, ve které se konkrétně hovoří o mučení a znásilňování uprchlíků.
Evropské vlády se podle AI vzdaly záchranných operací, díky kterým se dařilo úspěšně snižovat počet mrtvých ve Středozemním moři. „Místo aktivního zachraňování životů a zajišťování ochrany se evropští politici soustředí na uzavírání ostudných dohod s libyjskou vládou, aby se uprchlíci nemohli dostávat ke břehům Itálie,“ uvádí ve zprávě ředitel Amnesty International pro Evropu John Dalhuisen s tím, že vlády nechávají uprchlíky napospas zoufalství a beznaději.
Kritika Amnesty International směřuje zejména na snižování počtu záchranných operací, které v roce 2015 „dramaticky“ snížily počet mrtvých ve Středozemním moři. „Tato priorita měla bohužel krátkodobé trvání. Místo toho se nyní Evropská unie zaměřuje na boj s pašeráky lidí a bránění lodím ve vyplutí od libyjských břehů. V důsledku této chybné strategie se tak letos počet mrtvých v porovnání s druhou polovinou roku 2015 přibližně ztrojnásobil.
„Pašeráci lidí nyní vysílají na moře lodě naprosto nevhodné pro plavbu. I když od ledna letošního roku zemřelo ve Středozemním moři více než 2000 uprchlíků, Evropská unie není schopna zorganizovat humanitární operaci v oblasti libyjských výsostných vod. Jestliže bude vše pokračovat stejným tempem, stane se pro migranty rok 2017 nejvíc nebezpečným rokem. Jedním z důvodů je i absence potřebného vybavení a techniky libyjské stráže.“
Amnesty International rovněž obviňuje libyjskou pobřežní stráž ze spolupráce s pašeráky lidí. „Členové pobřežní stráže střílí po uprchlících, a jak uvedla i OSN, přímo se podílí na potápění lodí. Přeživší uprchlíci hovoří o velmi brutálních metodách libyjských úřadů. Mnozí z nich označují libyjské věznice za peklo na zemi. Hovoří se o zneužívání, otřesných hygienických podmínkách a nedostatku stravy.“
„Strávil jsem tři měsíce v libyjském vězení. Spali jsme jako sardinky v malé místnosti. Bili nás, když jsme neleželi správným směrem. Museli jsme pít stejnou vodu, která byla určena na toaletu. Viděl jsem, jak naši věznitelé mučili tři lidi. Jeden chlapec na následky krutého mučení zemřel,“ cituje Amnesty International výpověď rodáka z Gambie. Další uprchlíci říkali, že se modlili, aby se nedostali do rukou právě libyjské pohraniční stráže.
autor: pro