Jak upozornil moderátor Václav Moravec, ve většině návrhů energetických koncepcí byla nadhodnocena spotřeba oproti skutečnosti. Petr Kalaš se zastal koncepce vzniklé pod vedením Pačesovy komise s tím, že rozšiřuje diverzifikaci zdrojů i včetně toho, že posiluje úlohu jaderné energie, ale souhlasil s moderátorem v tom, že její slabší stránkou je hodnocení spotřeby. Pro ilustraci zmínil, že Francie hodlá do roku 2050 omezit spotřebu o 30 až 50 %, podobně sousední Německo. Spojené království chce do stejného roku snížit emise na polovinu. Podle Kalaše to dokazuje, že je nutno provést novou analýzu vývoje spotřeby energií, neboť vidí prostor pro zvýšení efektivity spotřeby a stejně tak pro snížení emisní zátěže, kde jsme se zavázali ke snížení o 80 % do čtyřiceti let.
Vladimír Dlouhý
Podle exministra a bývalého člena NERVu Vladimíra Dlouhého nenergetická koncepce s úsporami kalkuluje, ale je rád a souhlasí s kolegou Kalašem, že Pačesova koncepce je dobrá a ubírá se správným směrem. Uškodil jí souběh mezi jejím zveřejněním a vypuknutím celosvětové krize v roce 2008. Dnes sice jde 20 % vyrobené el. energie na vývoz, avšak na druhou stranu, do roku 2020 začne docházet snadno těžitelné uhlí a otázka bude, čím nahradíme tento výpadek. Naše síla je v relativní energetické soběstačnosti, závislost by nebyla strategicky dobrá. Již nyní dovážíme ropu a plyn a jejich nárůst stoupá, bez rozvoje jaderné energetiky by se dále zvyšovala závislost právě na nich. S tím souhlasil i spoludiskutující Petr Kalaš, který dále zdůraznil nutnost věnovat pozornost nejen výrobě elektrické energie, ale i dalším segmentům energetiky, zejména teplárenství.
Vladimír Dlouhý zopakoval svůj známý názor, že si nepřeje, aby jaderná energetika byla z koncepce a priori vylučována „z jiných než ekonomicko-společenských důvodů“. I kdyby se ukázala jaderná energetika nehospodárná, musíme si odpovědět na otázku, čím ji budeme schopni nahradit. Dále zdůraznil, že pro jadernou energetiku máme stále výrobní strojírenské i inženýrské a vývojové kapacity, které jsou doposud ve světě dobře známy, a že tedy na ni mohou být napojeny i další složky našeho hospodářství.
Když omezíme těžbu, budeme výpadek muset kompenzovat jinak
Dlouhý dále zdůraznil, že když dojde k omezení těžby uhlí, musíme pamatovat na skutečnost, že tento výpadek budeme muset kompenzovat jinak, a to dráže. „Nemyslím si, že debata o prolomení limitů těžby je aktuální, ale na druhou stranu jejich neprolomení zaplatíme,“ řekl. Podle Petra Kalaše je třeba ale pamatovat i na druhou stránku věci – těžební limity vytvářejí strategické surovinové rezervy do budoucna, a to nejen pro energetiku, ale i pro chemický a zpracovatelský průmysl. Jsou to takoví „energetičtí blaničtí rytíři pro dobu, až nám bude zle“, řekl doslova s tím, že cena surovin pravděpodobně stále poroste a tím se netknuté rezervy dále zhodnotí.
Odborář konstatoval: Nemá smysl oživovat mrtvolu. A myslel tím ČD Cargo
V závěrečné části Otázek Václava Moravce byl hostem Jaroslav Pejša, předseda Odborového sdružení železničářů; generální ředitel společnosti České dráhy odmítl účast v diskusi před 15. listopadem. Debata reagovala na vyjádření ministra dopravy Žáka, který v souvislosti se situací v ČD Cargo řekl, že „nemá smysl oživovat mrtvolu“. Odborář Pejša obvinil ministra z ohrožování budoucnosti společnosti, ale v průběhu diskuse několikrát zdůraznil, že pád ČD Cargo aktuálně nehrozí. Největší problém v současné debatě okolo železnice spočívá podle Jaroslava Pejši v neexistenci státní dopravní politiky, v čemž mu dávají za pravdu i závěry Nejvyššího kontrolního úřadu. Dojde-li k „liberalizaci vnitrostátní železniční dopravy v zemích Evropské unie“, těžko bude moci státní decentralizovaný a rozdrobený přepravce konkurovat integrovaným a centrálně vedeným německým drahám.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
