„Vysnila jsem si, že budu psát o advokátce – napsala jsem trochu cynickou knihu o naší justici. Příběh o peripetiích v advokátní kanceláři, příběh o silných ženách. Děj se odehrává v domě, kde jsem měla kancelář, v Praze u hlavního nádraží,“ uvedla odpoledne Kovářová. „Starý advokátní dům, od roku 1945 zde vždycky sídlili advokáti. Zasazeno to bylo do období mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb.“

Další kniha – vražda na golfu

„Mému vlastnímu muži se ta kniha strašně nelíbila, takže muže chci uklidnit tím, že dopisuji detektivku, kde bude muž hlavním hrdinou a vyšetří vraždu, takže to z hlediska mužů bude zas v pořádku,“ uklidňovala přítomné pány exministryně. Hovořila pak krátce o golfu, do kterého se prý pustila, a není z něj nijak nadšena – a  proto se děj její další knihy, tentokrát detektivky, bude odehrávat na golfovém hřišti v Berouně. Publikace má vyjít v září.

Po četbě čtyř úryvků, z nichž jeden byl se značným sexuálním podtextem, se už neformálně diskutovalo.

Poněkud scestné rodinné právo

„Specializuji se na problematiku rodinného práva a za advokáty chodí většinou ženy. Oblasti se věnuji 28 let a prošla jsem obdobím, kdy jsem se za klienta bila do roztrhání těla, dnes jsem v situaci, kdy svým klientům rozmlouvám použití práva,“ překvapila pak přítomné. „Paradoxně ke mně přijdou s představou, že půjdeme k soudu, že podáme žalobu, že se to soudem vyřeší, a já jim to rozmluvím. Tak trochu jsem sama proti sobě, protože kdybych je přijala, tak mám na nějakou dobu postaráno o peníze, o práci. Čím jsem starší, tím víc vidím, že zejména v rodinných věcech je právo úplně k ničemu, protože dostanete do ruky jenom rozsudek, jenomže rodinné právo je zvláštní tím, že většina lidí nechce rozsudek, ale chce, aby jej ten druhý měl rád, aby ty věci, o které se soudí, dělal ještě rád, a to se vysoudit nedá. Nyní moje kancelář tedy není advokátní, ale psychoterapeutická a moje rady nejsou radami typu já vám sepíši žalobu a půjdu s vámi k soudu, ale tak se pojďme podívat, co by na ten váš protějšek zabralo. Zjistíme, že všechny kroky, které ten klient může podniknout, jsou neprávní, jsou psychologické. Velmi zjednodušeně, než se soudit o širší  styk s dítětem, je lepší koupit bonboniéru a kytku a zajet za tou matkou, která brání ve styku, a naopak je to stejné.“