„Proces odloučení Evropy od Ruska byl započat. Přesto, že 80 % ruské populace žije na západ od Uralu, tedy na evropském kontinentu. Signály o budoucím 'rozvodu' byly patrné již před událostmi na Ukrajině. Ani největší pesimisté si však nemysleli, že by vše mohlo zajít tak daleko. Rusko se prostě nezachovalo tak, jak Evropa předpokládala. Podle současných ruských vůdců představuje EU překážku v jejich plánech na opětovné získání silnějšího postavení ve světě. Vzájemné vztahy mezi EU a Ruskem nezměnilo k lepšímu ani osm summitů, které se konaly v posledních čtyřech letech,“ míní Nixey.
„Rusko bylo dlouhodobě frustrováno, když vidělo neústupnost Západu v některých pro něj klíčových otázkách. Ruský pohled na věc nebyl nikdy brán v potaz. Evropská unie postupovala se svojí obvyklou schizofrenií. Neustále doufala, že se v Putinově duši skrývá nový reformátor typu Gorbačova a zároveň nechtěla jednat s někým, kdo podle jejího názoru porušuje mezinárodně uznávaná pravidla a normy chování. Evropa ignoruje rozpory mezi svojí politikou a ruskou realitou. Není schopna pro svou naivitu či úmyslné nepochopení rozpoznat, že její snaha o přiblížení Ruska do Evropy ohrožuje Putinův režim. Proto nemůže být za současné politické konstelace v Rusku nikdy úspěšná,“ je přesvědčen Nixey.
Evropa rozčiluje Moskvu
„Evropská unie zároveň posílá finanční prostředky ruským nevládním organizacím (NGO). To zní z našeho pohledu sice chvályhodně, ale Kreml takové kroky rozčilují. NGO a občanskou společnost vůbec vnímá ruský režim jako sílu, která ohrožujeho jeho vlastní výsostné postavení ve společnosti. Není překvapivé, že proti této aktivitě z EU zakročil. K tomu můžeme zmínit projekt východoevropského partnerství, jehož hlavním cílem je odloučit šest bývalých sovětských republik od Ruska a začlenit je do evropských struktur. Ani v tomto případě není překvapivé, že na takovou snahu Rusko reaguje agresivně,“ píše Nixey.
Evropské politické špičky se podle Nixeyho přesto reakci Ruska velmi podivují. „To o jejich politické prozíravosti vypovídá mnohé. Často se hovoří o tom, že Západ nemá v oblasti vztahů s Ruskem připravenou žádnou skutečnou strategii. Jediná jeho 'strategie' je udělat z Ruska západní demokracii. Západ přitom ignoruje naprostou odlišnost ruské mentality od té západní a v neposlední řadě touhu Rusů žít si podle vlastních pravidel. Ne podle těch, které jim určí Západ,“ hodnotí ruskou mentalitu Nixey.
„Kdy a proč se tedy ve vztahu mezi Západem a Ruskem vše pokazilo? Částečně to vše začalo už na začátku 90. let, kdy se Západ až přehnaně soustředil na to, aby na otevřeném ruském trhu vydělal co nejvíce peněz. Na jednu stranu západní firmy správně vycítily, že bude na 150 miliónovém trhu po jejich zboží velká poptávka. Na stranu druhou Západ ignoroval fakt, že v Rusku naprosto chybí hodnoty právního státu. V honbě za větší marží Západ přivíral oči prakticky nad čímkoli,“ dívá se do nedávné historie Nixey.
Západ řeší problémy mluvením u kulatého stolu
Dalším problémem přístupu EU k Rusku je podle Nixeyho přesvědčení, že všechny problémy lze vyřešit tím, že se o nich mluví u kulatého stolu. „Západní vyjednavači neobeznámení s ruským stylem diplomacie často přicházeli od rozhovorů s úsměvy a nepochopili, že fakticky nedosáhli vůbec ničeho. Mazaní ruští vyjednavači je, lidově řečeno, doslova opili rohlíkem. Západ se však z těchto svých chyb nepoučil. Zbytečně obnovuje stav zaměstnanců svých ambasád každé tři roky. Jen co se ti stávající naučí alespoň částečně chápat ruskou mentalitu, jsou nahrazeni nezkušenými nováčky,“ kritizuje Nixey západní diplomacii.
Evropští političtí lídři jsou však na tom podle Nixeyho prakticky stejně. „Za špatné či nevyjasněné vztahy mezi Západem a Ruskem může jejich zásadní neznalost. Nepoučeni z chyb svých předchůdců si ale pokaždé myslí, že k úspěchu jim bude stačit nováčkovské nadšení. Měsíce rychle plynou a na konci volebního období si každý evropský politik uvědomí, že vlastně ničeho v této oblasti nedosáhl. Poté se vlády vystřídají a na jeho místo přichází opět politik bez zkušeností. Evropští politici se střídají jako na běžícím pásu, ale na druhé straně stále zůstává Vladimir Putin,“ objasňuje Nixey.
Sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou by podle názoru Jamese Nixeyho mohlo paradoxně vše změnit k lepšímu. „I velké evropské společnosti jsou nyní ochotny krátkodobě zapomenout na vyšší zisky a podřídit se sankcím. Zatímco obsazení Gruzie před šesti lety bylo pro svoji vzdálnost evropskou veřejností přehlíženo, zmařené životy Evropanů už ignorovat nelze. Byť bylo sestřelení MH17 nejspíš nechtěné. Západní politici nyní musí konat, protože nečinnost by je stála politické body,“ domnívá se Nixey.
„S nadsázkou lze říci, že rozvodové papíry mezi Západem a Ruskem jsou téměř podepsány. Bezpochyby k velké radosti Kremlu. Pro Evropskou unii by to mělo představovat smutné poznání, že selhala, nebo snad také, že byla zrazena. Rusko se vzhledem ke své geografii, velikosti a ekonomickému potenciálu nemůže od Evropy vzdalovat donekonečna. Evropa proto musí Rusko přivítat ve své náruči co možná nejdříve. Aby se však zabránilo dalším zklamáním, bylo by lepší, kdyby u opětného sbližování již nebyl Putin a jeho režim,“ zakončuje ostře Nixey své zamyšlení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
