Analytik žijící v Helsinkách nejprve promluvil o nebezpečí, které prý hrozí právě Finsku. V jeho teritoriálních vodách byl objeven „neznámý objekt“, který měl být ruskou ponorkou. „Země, která ponorku vyslala, pravděpodobně chtěla otestovat citlivost finských podmořských obranných systémů a angažmá finského námořnictva,“ říká. Nejedná se o první incident v Baltském moři, na podobné upozorňuje i Švédsko. Analytik připomněl přísloví, podle kterého, pokud předvádíte, jak velké máte svaly, jste ve skutečnosti slabí. Varuje však, že Finsko není Ukrajina.
Tam se podle něj nepochybně jedná o agresi ze strany Ruské federace. „Už si konečně nalijme čistého vína: mluvit o „ukrajinském konfliktu“ je podobné, jako bychom mluvili o „československém konfliktu“ v roce 1968 nebo „maďarském konfliktu“ v roce 1956. „Občanská válka na Ukrajině“ je konstrukt ruského režimu a jeho taktiky hybridní války,“ říká.
Rusko by podle něj mohlo zaplavit svou armádou Finsko, ale mělo by výrazně větší problémy než na Ukrajině. Pak ale připomíná, že Rusko svůj vliv může uplatnit i úplně jinak než obsazením území. „Pákou může být jejich závislost na ruské energii nebo strategické obchodní vztahy – jak Finsko, tak pobaltské republiky z exportu do Ruska značně profitují,“ připomněl.
Navíc připomněl starou známou pravdu z časů SSSR, že tato země dokáže mistrně využívat slabosti ostatních. „Slavný přeběhlík z KGB Stanislav Levčenko kdysi prohlásil, že KGB objevíte na svých slabých místech,“ vzpomněl Rácz.
Ve Finsku mají podle něj Rusové problém, protože místní ruská minorita je asimilovaná a společnost je navíc velmi odolná vůči korupci. Navíc se prý v zemi začíná diskutovat o vstupu do NATO, jehož není členem.
Rusko podle něj ve velkém vede „hybridní válku“ v podobě mediálních ataků. Podle analytika může být takový tlak mnohem efektivnější než vojenská akce, navíc je mnohonásobně levnější. „Podívejte se na postsovětský region. Rusko svých informačních nástrojů využívá k fabrikaci separatistických hrozeb, k šíření záplavy nepravdivých zpráv, k oslabování jedné politické strany a posilování jiné, výstižným příkladem byly loňské moldavské volby. Lokální média jsou mnohde nevalné kvality a v konkurenci ruských, která poskytují velmi kvalitně zinscenovanou show, u běžných diváků často neobstojí,“ zmiňuje.
Ve střední a západní Evropě si podle něj již lidé začínají nebezpečí ruské propagandy uvědomovat. Významné však podle něj může být totální zmatení informací, o které ruská propaganda usiluje. Zaplavení prostoru dezinformacemi a vytvoření chaosu, ve kterém se lidé neorientují a nevěří již ničemu, je podle něj v současnosti hlavním nebezpečím.
„Vzpomeňte si, co se dělo po sestřelení letu MH17. Hned ten den se v ruských médiích a různých internetových agenturách, zodpovědných za trolling západních médií, objevilo hned několik paralelních diskursů, některé si dokonce protiřečily,“ uvádí pro příklad. Jiným příkladem je informace, které věřila dokonce i západní média, že do Ruska utekly z Ukrajiny desetitisíce lidí. Nedávno OSN vydalo zprávu, hovořící o maximálně třiceti tisících uprchlíků.
„Metody kremelské propagandy jsou už od sovětských dob stejné, mění se pouze prostředky. Sověti neměli internet ani sociální sítě, zato vytvářeli fiktivní spolky, falešné organizace, v zavedených listech publikovali dopisy ‚čtenářů‘,“ srovnává. V Rusku podle něj existuje dokonce zvláštní vědní obor „politická technika“, ve kterém vycházejí skripta věnovaná práci se lží.
Silou Západu podle něj může být profesionální novinařina. I za cenu, že vyvážené zpravodajství poskytne prostor i ruské straně. Jinak nebude věrohodná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
