Hlavní událostí uplynulého týdne byla v českých sdělovacích prostředcích kauza, která se týkala premiéra Petra Nečase a která způsobila i jeho pád. „Skandál vyhřezl na nějaký podnět, který není úplně zřejmý. Není jasné, kdo přesně začal záležitosti paní Nagyové vytahovat. Protože každý, kdo trochu sleduje českou politiku, zná paní Nagyovou dobře už velice dlouho, a to včetně jejího působení na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Před časem přinesl časopis Reflex velice rozsáhlou reportáž s bulvárním titulem, kde byla paní Nagyová zpodobněna jako domina a tehdejší pan premiér jako klient oné dominy,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Poukazuje na to, že už tehdy všichni, kdo chtěli vědět, tak věděli, jak to je, a přesto se nic nedělo. A to, že se to najednou začalo dít teď a v takovém spádu, je samozřejmě otázka zájmová. „Netroufnu si spekulovat, jaké všechny možné zájmy za tím jsou i proto, jak do toho spadlo několik kauz a lidí, kteří spolu na první pohled nemuseli vůbec souviset. A naopak zase jiní lidé v tom nejsou, ačkoli by je tam našinec čekal. Zdálky to připomíná kýčovitou televizní novelu, jak napsali v zahraničních médiích. Ale tohle je hodně krutá a bizarní hra o moc, a ta telenovela je tam jen v aspektu soukromého vztahu pana Nečase s paní Nagyovou, ale to je koneckonců jejich soukromá věc, do toho bych jim nos nestrkal,“ říká Petr Žantovský.
Média z Nečase dělala pana Čistého, pravda to nebyla ani na vteřinu
„Zajímavé na tom je pochopitelně to mediální uchopení, kdy některá média chvilku vůbec nevěděla, jak na to mají reagovat. Protože pan Nečas byl – a v tom smyslu si myslím, že to je podstatná část mého postřehu – velmi dlouho prezentován jako pan Čistý. Jako někdo, kdo spasí českou politiku, jako někdo, kdo je muž bez minulosti. Přitom to nebyla ani na vteřinu pravda. Celou tu dobu, kdy se novináři předháněli, jak pana Nečase lépe a více opatřit svatozáří, tak všichni přece museli vědět, jak působil v ODS a co tam dlouhá léta dělal,“ upozorňuje mediální odborník.
Psali jsme:
Připomíná, jak už v roce 2002 kandidoval na předsedu ODS proti Mirkovi Topolánkovi i jak se vzápětí stal jeho pravou rukou. Zapomenout se nedá ani na to, že už v roce 1997 dostal od tehdejšího premiéra Václava Klause ministerskou portfej. „A tuto portfej udržel asi deset nebo patnáct hodin a druhý den ji vrátil panu premiérovi, což je naprosto bezprecedentní věc, ta se v Česku ještě nikdy nestala. To netrumfla ani paní Třeštíková se svým čtrnáctidenním působením na Ministerstvu kultury. Pan Nečas to ale ani nezkusil, a do dneška se ho nikdo nezeptal, proč to ani nezkusil, jaké zájmy v tom mohly být, komu mohl překážet a kdo mohl docílit změny jeho názoru,“ podivuje se Petr Žantovský.
Kauza je vážným duševním problémem pro ódéesáckého komentátora
Přitom Petr Nečas netrpěl nedostatečnou ambiciózností, jeho sběratelství funkcí pokračovalo vzestupným způsobem, na každém kongresu ODS kandidoval na některou z nejvyšších funkcí. „Nebylo to o tom, že by se v něm náhle probudila nějaká skromnost. Myslím, že už tehdy měli vidět ti, kteří s ním nějak počítali do svých her, co je to za člověka. Určitě tyhle věci mají dobře zanalyzované Nečasovi nejbližší protivníci, a to nejsou sociální demokraté, ale určitě lidé z vlastní strany nebo z jiných tzv. pravicových stran. Je to hra o Nečasovi, ale v podstatě celou dobu bez Nečase. Nečas tady posloužil jako beranidlo určitým zájmům. K tomu se časem přidají i fakta, která se mezitím odněkud vynoří,“ domnívá se Petr Žantovský.
Všímá si, jak k této kauze přistoupili jednotliví novináři. „Samozřejmě nejtěžší to měli lidé, kteří dlouhodobě ODS adorují. Najednou strana, která se rozpadá před očima, přestává být předmětem jednoznačného mediálního uchopení. „To je vážný duševní problém například pana Pečinky, který vždy psal o ODS laskavě a snažil se všem předsedům, jak po sobě přicházeli, měřit přesně tou měrou, jak to očekával, že si myslí veřejnost. Když byl Klaus nahoře, tak chválil Klause. Když byl nahoře Topolánek, tak zase jeho. Takové novináře vidíme i nalevo a nic proti tomu. Jen by si člověk měl čas od času zalistovat starými články a osvěžit si názorovou linku toho kterého novináře,“ nabádá mediální odborník.
Nominace Němcové je cesta do ulice, která nikam nevede
V této souvislosti zmiňuje Alexandra Mitrofanova, komentátora deníku Právo, jenž ve svých názorech velice citlivě lícuje s tím, co se děje v sociální demokracii, a ty proměňuje v čase. „Pan Mitrofanov je vnímán jako sociálnědemokratický novinář, pan Pečinka zase jako ódéesácký novinář. Ani on to teď nemá jednoduché, a já si ho vzal na paškál, protože se známe a protože je takový typický, ale určitě je takových novinářů víc. Dost těžké to mají novináři v takových listech, jako jsou Hospodářské noviny, které jsou majetkově provázané s TOP 09 nebo s některými jejími členy a se zázemím TOP 09,“ míní Petr Žantovský, že sice mohli mít radost z oslabení ODS, v níž ale měli i své přinejmenším názorové vůdce.
Mirek Topolánek
Od Petra Nečase se pozornost sdělovacích prostředků překulila ve druhé polovině týdne k šéfce sněmovny Miroslavě Němcové, kterou ODS nominovala na uvolněný premiérský post. „Opět bych zakopl o pana Pečinku, který se samozřejmě už vyjádřil v tom smyslu, že paní Němcová je výborná kandidátka na navrhovaný post premiéra. Nevím, co tím ODS sleduje, já nejsem jejím členem ani ideologem, takže si to netroufám posuzovat, ale fakt je ten, že je to cesta do ulice, která nikam nevede. Nechci říct, že je slepá, to určitě ne, to by nebylo správné vůči paní Němcové. Ale paní Němcová rozhodně není lídr a už vůbec ne lídr do těžkých časů,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Konec ODS určitě neodvrátí ani možná první premiérka
Miroslavu Němcovou považuje za spolehlivého hráče na dobře rozehrané šachovnici, ale ještě nikdy nemusela určovat, co vážného či směrodatného se bude dít. „Ve mně to vyvolalo vzpomínku na Milana Uhdeho, který v čele sněmovny seděl za ODS v předzemanovských časech. To byl rovněž člověk neobyčejně charismatický, slušný, sympatický. Mluvil velice pěknou češtinou, podobně jako paní Němcová, možná ještě hezčí češtinou, ale nevykonal politicky nikdy nic. Ale byl mužem na svém místě, tehdy ta funkce předsedy sněmovny byla víc ceremoniální a procedurální. Také paní Němcová ji dělá stejně dobře, nebo stejně špatně, chcete-li. To je úplně jedno, prostě stejně,“ hodnotí mediální odborník. .
Klade si otázku, jestli má smysl takového jedince přesouvat na šachovnici jinam, jestli to jemu samému neuškodí. „Samozřejmě to uškodí ODS, protože ona bude v tu chvíli bez lídra. Jiná věc je, jestli nějakého má. Už jednou jsem říkal, proč si myslím, že to není pan Pospíšil. Ale nevím, jestli to je pan Kuba, nevím, jaké zájmy se mohou ještě kolem ODS pohybovat. Opět bych upozornil na osobu Ivana Langera, který také neřekl své poslední slovo. Nemyslím ve smyslu přímého angažmá v nějaké politické nomenklatuře, ale ve vlivových záležitostech. Každopádně paní Němcová není všespásné a definitivní řešení pro ODS, může se jí povést zachránit pro ODS zbytky sympatií u některých lidí, ale určitě neodvrátí její konec. Tím si jsem úplně jistý,“ konstatuje Petr Žantovský.
Parlamentní kanál BBC vyjadřuje úctu k činnosti zvané politika
Tento týden sledoval dění v českých médiích z ciziny, konkrétně ze Skotska. „Potěšilo mě, když jsem si na hotelu pustil několik kanálů BBC a na jednom z nich běžel záznam jednání z Parlamentu. Bylo to zhruba stejně divácky atraktivní, jako jsou interpelace v naší sněmovně. Ale je to nepřetržitý přenos nebo záznam, stále je ten jeden kanál věnován jednání britského Parlamentu. To je krásné, přestože to zřejmě nikdo moc nesleduje, ale vyjadřuje to úctu toho národa k činnosti zvaná politika a k lidem, kteří ji vykonávají. To by se u nás určitě nepodařilo, jde totiž o mentalitu obyvatel té které země. A ta je v Británii podstatně jiná, konzervativnější a více postavená na férových hodnotách,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
