Pořadem České televize začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za uplynulým týdnem ve sdělovacích prostředcích. „Ve čtvrtek jsem byl naprosto konsternován, když jsem sledoval v Událostech, komentářích rozhovor pana Veselovského s náměstkem ministra zahraničí panem Borůvkou a tiskovým mluvčím Asociace cestovních kanceláří panem Papežem. Tenhle rozhovor byl naprosto ryzí ukázkou toho, jak se nemá dělat novinařina,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
„Rozhovor byl úplně zbytečný a když to zjednoduším, tak celé to bylo o tom, že pan Veselovský pokládal neustále tu samou otázku oběma účastníkům, a sice, proč Ministerstvo zahraničí nedoporučilo cestovat do Egypta a cestovní kanceláře toto doporučení nerespektují. Tahleta jedna věta se opakovala v tom rozhovoru snad padesátkrát a k ničemu to nevedlo. Pan Veselovský nebyl schopen rozhovor nějak pointovat, protože žádný obsah neměl. Bylo to naprosto umělé a do slova a do písmene zabíjení času,“ tvrdí Petr Žantovský.
Slova podnikání a kapitalismus mají u nás odpudivý zvuk
Zajímavé bylo, když tiskový mluvčí Asociace cestovních kanceláří Jan Papež argumentoval, že jde o soukromé rozhodnutí každého, jestli chce, nebo nechce cestovat do Egypta či kamkoli jinam. A stejně tak je to soukromé rozhodnutí té které cestovní kanceláře, jestli tam vypíše, nebo nevypíše zájezdy a bude je organizovat, protože tím přebírá část rizik na sebe. „Ale co je důležité, že jde přece o soukromé podnikání, které slouží k vytváření zisku při zvážení nějaké racionální míry rizika, což je podstata a princip kapitalismu,“ podotýká mediální odborník.
Psali jsme:
„Pan Papež těmi odpověďmi zcela přesně odhalil pana Veselovského, který ho stále tlačil k tomu, aby odkýval tezi, že tohleto podnikání je nemravné. Při tom jsem si uvědomil, jak slovo podnikání a slovo kapitalismus získaly za poslední léta negativní konotace, ať už to bylo díky různým moralistům v české politice nebo v českých médiích. Když se o někom mluví, že podniká s cílem se obohatit, je automaticky podezřelý, že dělá něco nemravného a špatného. K tomu jsme se skoro po čtyřiadvaceti letech od Listopadu dopracovali,“ konstatuje Petr Žantovský.
Novináři svým postojem ovlivňují i voličská rozhodování
„A tohle bylo dokladem toho, jak média i novináři podporují tuhletu zoufalou myšlenku, tentokrát v podání pana Veselovského. Ale ono je to jedno, úplně stejně by se na jeho místě ptala paní Drtinová nebo kdokoli jiný, kdo by tam seděl. Čili, tohle je poučení o tom, jak novináři vnímají kapitalismus a jakým způsobem ho servírují. Tím pak mohou ovlivňovat i voličská rozhodování jednotlivých lidí a jejich hodnotové rámce a hodnotové žebříčky. Tohle je zcela zjevné, ale zároveň naprosto nepřípustné a trestuhodné,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Druhé téma se týká kandidátek politických stran a jmen krajských lídrů, která v těchto dnech doslova zaplavila média. „Po letech zdánlivě standardní demokracie zjistíme – a je úplně jedno, jestli to je ODS, lidovci, Babišovo hnutí nebo pan Okamura či kdokoli další – že jsou na kandidátkách lidé, kteří tam nemají co dělat, protože svou kvalitu či nekvalitu dokázali v něčem úplně jiném,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský na pozoruhodné manýry politických stran při sestavování kandidátek pro předčasné volby.
Od mladého vedení lidovců se čekalo víc než vyšeptalá jména
„Jako by strany hledaly nové či staronové tváře v domnění, že když tam posadí pana Gabala, pana Zlatušku, pana Stropnického nebo pana docenta Svobodu, tak tím získají novou politickou kvalitu. No nezískají, protože tím vytvoří jenom nový chaos a zmatek. Představa jednotlivých stran, že na tyhle persony a na známá jména získají nějak velkou část důvěry voličů, je podle mě neobyčejně mylná. A strany napříč politickým spektrem se tím budou ještě docela potýkat a nepomůže jim to,“ myslí si Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Za zklamání to považuje především u KDU-ČSL, která touží po návratu do sněmovny. „Čekal jsem, že strana pod vedením mladých lidí, pana Bělobrádka a pana Jurečky, se opravdu oživí a přinese něco nového. Ale ona nám nabízí dávno vyšeptalé persony typu pana Gabala. To není ta nová kvalita, která se od lidovců čekala a možná se kvůli tomu do sněmovny znovu nedostanou. A bude to chyba toho předpokladu, že dosadí na kandidátku jakoby známé jméno a myslí si, že zvítězí. Ale tohle není soutěž krásy ani Zlatý slavík,“ připomíná mediální odborník, že na poli politiky pánové Gabal, Zlatuška či Svoboda úspěšní nebyli.
Exprimátor Svoboda představuje eseróčkovskou ódéesku bez idejí
V souvislosti s exprimátorem Bohuslavem Svobodou se vrací k nominačnímu duelu v pražské ODS mezi ním a exministrem Tomášem Chalupou. „To byl podle mě střet naprosto zákonitý, protože každý z těch dvou pánů představuje něco úplně jiného. Pan Chalupa takovou tu starou ODS, skoro až klausovskou, kdežto pan Svoboda představuje tu eseróčkovskou ódéesku časů Topolánka a zejména potom Nečase, takovou tu ódéesku, která se nestará o nic jiného než o svou popularitu nebo o popularitu jednotlivých person,“ hodnotí Petr Žantovský.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
To podle něj platí měrou vrchovatou právě pro bývalého primátora. „Nějaký opravdový ideový nebo politický výsledek je pro ně až na 57. místě v důležitosti. „Ještě jsem nikdy neslyšel od pana Svobody nějakou myšlenku, která by byla něčím alespoň trošku ideovým. A docela mi to chybí, protože já pak nevím, co si politicky myslí a co bude politicky prosazovat kromě sebe sama. Je s podivem, že ODS drží tyto směry, že si strká dopředu paní Němcovou, pány Svobodu či Bendla. Je to s podivem a jen to svědčí o tom, že strana je v mnohem hlubší krizi, než si dokáže připustit,“ míní Petr Žantovský.
Nejen v Lidových novinách se upínají na vnější líbivosti
„Většina našich novinářů opět tleská tomu, co jsem právě kritizoval, ale to už je skoro standardní. Přečetl jsem si komentáře v Lidových novinách, třeba pana Zvěřiny, který vynášel pana docenta Svobodu do vysokého politického nebe a proklínal Klause a cokoli z něj pochází. Je smutné, že se novináři vždy upnou na takové vnější líbivosti a domnívají se, že tím píší dějiny a jsou na správné straně. Ale oni nemají být na žádné straně, mají popisovat fakta, nemají fandit ani dělat politiku. To je ústřední vada českých novinářů, a ta se, bohužel, táhne už od roku 1989,“ poznamenává mediální odborník.
Závěr tohoto ohlédnutí patří novému programu veřejnoprávní televize ČT art. „Před jeho spuštěním jsem litoval, že bude až od večerních hodin, protože se musí dělit s dětským vysíláním. Ale po prvním týdnu si říkám, že by děti klidně snesly program do půlnoci nebo nonstop celou noc, protože to, co provozují pachatelé kanálu ČT art, je naprosto šílené,“ nešetří pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský tvrdou kritikou na nový, docela toužebně očekávaný program České televize.
Dává se jen to, co považují za kvalitu „kluci, co spolu mluví“
Aby byl co nejobjektivnější, udělal si statistiku toho, co ČT art od svého startu nabízí. „Nejčastější jsou rozmanitá opakování, tedy reprízy pořadů typu Bigbít, Na Kloboučku, dále tam jsou přenesené publicistické pořady z ČT 2 typu Divadlo žije! nebo Terra musica, objevují se reprízy starých divadelních nebo hudebních pořadů jako Psí vojáci, Na Chmelnici nebo Divadlo Sklep. Vedle toho jsou tam vloženy české filmy, ovšem desítky let staré, jako Žiletky či Samotáři,“ vyjmenovává mediální odborník, co především umělecký program České televize nabízí.
Mgr. Tomáš Chalupa
Proto prý vůbec netuší, proč tento nový kanál vznikl, protože z devadesáti procent překlápí to, co už bylo nebo by jinak bylo na ČT 2. „Ale klíčová výtka patří dramaturgům tohoto kanálu, protože pokračují přesně v tom, co dělají kulturní novináři v ostatních českých médiích, to znamená ve zkresleném zobrazení kulturního dění. V politice se to děje také, a tak asi není důvodu, aby se to nedělo v kultuře. V té se často stanoví nějaký okruh uměleckých děl, o kterých si ´my kluci, co spolu mluvíme´ myslíme, že to je ta kvalita. A všechno ostatní nás nezajímá,“ kritizuje Petr Žantovský.
Raději to měl být celodenní program pro děti
„Připomíná mi to jednu povídku od Škvoreckého, kde si utahuje z této české vlastnosti, z toho snobismu. Má tam radu Prudivého a pan Prudivý říká: ´Pro mě je dobré jenom to, co je nejlepší v české kultuře. Zbožňuji operu a nejlepší ze všech oper je Prodaná nevěsta. Chodím tedy jen na Prodanou nevěstu a už jsem ji viděl pětadevadesátkrát´. Tak to je přesně ono, když si řekneme, že kultura se odehrává na ose Nightwork, Psí vojáci, Sklep a Žiletky a všechno, co je mimo, nás v podstatě nezajímá,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Programu ČT art proto vytýká především to, že mu chybí širší záběr na to, jak vypadá česká kultura. „Jsou tam Psí vojáci a Divadlo Sklep, ale absolutně chybí jakýkoli pohled na hnutí divadelních amatérů, kterých jsou stovky po celé republice, o jejich souborech se nic nedozvíte, stejně jako o malých hudebních žánrech. Přitom to jsou přesně ty role, které by měl takovýto kanál splňovat. To, že je nesplňuje a že ani nemá tu ambici, mě vede k přesvědčení, že tam měl být radši i večer dětský program,“ myslí si mediální odborník.
ČT 2 se dostává mimo poslání původně intelektuálního programu
A zmiňuje i jeden nepříznivý důsledek vzniku nového programu ČT art. „Je mrzuté, že souběžně s tím, jak se z dvojky přesouvají mnohé pořady na ČT art, tak z dvojky mizí. A najednou zjišťujete, že na dvojce v časech, kdy tam byl film Luise Buñuela nebo Federika Felliniho, tak tam najednou máte akční film se Stallonem. Tento týden hned dva. Proč tomu tak je, jsem nepochopil. Napadá mě důvod, který souvisí s reklamou, ale to je mimo poslání toho původně intelektuálního programu ČT 2,“ uzavírá Petr Žantovský své ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
