Exstarostka Hlinska: Předali jsme fungující a profesionálně vedený úřad

Ve volbách se vám nepodařilo obhájit mandát starostky. Byl pro vás osobně výsledek zklamáním? A co podle vás mělo na výsledky voleb největší vliv?

Zklamáním pro mě bylo, že jsme neobhájili čtyři mandáty z minulých voleb, které jsem si dala za cíl.

Mrzelo mě to především proto, že jsme měli na kandidátce výrazné osobnosti, které v životě již něco dokázaly. Slovo zklamání bych však nepoužila ve vztahu k mandátu starostky. Již řadu měsíců před volbami jsem vnímala negativní náladu a postoj části hlinecké veřejnosti, který byl umocněn velmi ostrou a dlouhodobě cílenou kampaní ve stylu „všechno špatně“. Političtí konkurenti mi vyčítali především nedostatek pracovních příležitostí přímo v Hlinsku, zrušení učiliště Pardubickým krajem, cenu vody, „přílišnou“ podporu kultuře na úkor jiných oblastí, naopak malou podporu místním firmám při výběrových řízeních a něco, co v závěru kampaně souhrnně nazvali pochybnými osobními politicko-ekonomickými zájmy. K tomu řada zaručených zpráv o mém údajném majetku, aroganci, klientelismu a podobně. Takže mi bylo spíše hodně smutno z poznání, jak málo stačí k tomu vyvolat v lidech absolutní frustraci, pocit křivdy někdy hraničící až s nenávistí, a jak snadno vás část veřejnosti odepíše.

Na druhou stranu nejsem samozřejmě dokonalá, neomylná a vševědoucí. Na radnici jsem byla 12 let a moc dobře vím, že jsem nevyhověla všem podle jejich představ. Nutno říci, že se znalostí věcí, které jsem získala až postupem času, bych občas konala jinak, asi mnohem razantněji. Také jsem udělala pár rozhodnutí, o kterých jsem již dopředu věděla, že mi popularity nepřidají. Nicméně v danou chvíli jsem je vnímala jako nevyhnutelná, abychom mohli pokračovat dál. Pro příklad, posledním takovým rozhodnutím byla kontroverzní změna územního plánu v průmyslovém areálu firmy Megatech. Kdybych se však měla rozhodovat znovu, udělala bych totéž. Dnes již mohu otevřeně říci, že ve hře tehdy nebyl jen inkriminovaný kousek areálu, ale sama existence firmy v Hlinsku. Jsem moc ráda, že nadpoloviční většina zastupitelstva našla odvahu čelit silnému tlaku části veřejnosti, firma zůstala a rozvíjí se.

Nedomníváte se, že na výsledek voleb mohla mít vliv i značka ODS? Jak byste hodnotila její celkový výsledek napříč republikou?

Bezesporu ano. To není jen názor můj, ale řady kolegů starostů. Značka ODS hodně utrpěla, zčásti určitě po právu, částečně jakýmsi samospádem. Někteří se proto rozhodli kandidovat pod jinými uskupeními, chápu je a nezazlívám jim to. Ale mně osobně připadlo trochu pokrytecké tvářit se, že s ní vlastně nemám nic společného, když všichni v mém okolí vědí, že v ODS jsem již téměř 20 let. Přiznávám, že bylo několik okamžiků, kdy jsem byla už natolik rozzlobená, že jsem zvažovala odchodu, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat a bojovat. I v ODS je řada slušných a schopných členů, kteří téměř heroický boj nevzdávají a mají vůli se současným stavem něco pozitivního udělat. Příští měsíce a roky ukážou. Koneckonců výsledek v rámci republiky nebyl zdaleka tak špatný, jak všichni předpovídali.

Ač jde o předčasnou otázku, budete se za čtyři roky pokoušet získat znovu mandát starostky, nebo vás uplynulé volby zklamaly?

To je otázka, kterou v tuto chvíli opravdu vůbec neřeším, přestože se mě na ni mnoho lidí ptá.

Mnozí vám vyčítají, že během vašeho funkčního období Hlinsko přišlo o tisíc pracovních míst. Co byste řekla na svou obranu?

To je hodně složitá otázka. Co říci na obranu? Snad jen to, že většinu svého mandátu starostky jsem vykonávala v době hospodářské krize. Kdyby existoval jednoduchý recept, tak by byla nezaměstnanost ve světě patrně nulová. Ačkoliv se nechci vzdávat odpovědnosti, tak musím konstatovat, že pracovní místa vytvářejí nebo ruší zaměstnavatelé, nikoliv starosta, přestože je mu to kladeno za vinu. Těžko ovlivníte rozhodnutí majitele firmy, pokud neprosperuje, aby ji zachoval. Úkolem města je poskytovat firmám součinnost, být nápomocen, když potřebují podporu města, a jak sami majitelé říkají, hlavně nevymýšlet a nezatěžovat zbytečnostmi. Chápu nostalgii po ETĚ, KAŘE a několika dalších, všem nám vadí, že skončily, ale doba, kdy v ETĚ pracovalo několik tisíc lidí, je nenávratně pryč. Budovat novou průmyslovou zónu mohli snad naši předchůdci, kdy byla poptávka zahraničních investorů, ale i to je otázka. Mnohem důležitější, a to říkám již řadu let, je využívat stávající výrobní areály a především nespoléhat na zázrak v podobě investora, který tu zaměstná 500 lidí. Čas ukázal, že šikovných lidí je v Hlinsku dost a mnozí našli odvahu založit vlastní firmy, dnes prosperující a zaměstnávající desítky lidí. Mnoho lidí se osamostatnilo a začalo podnikat. Hlinsko v rámci Pardubického kraje obsazuje stále přední příčky právě v počtu samostatně podnikajících osob. Co mě osobně však hodně mrzí, je odchod řady schopných vysokoškoláků, například právě z ETY. Tehdejší management je nedokázal docenit a tendence obsazovat vedoucí pozice pouze lidmi zvenčí se už záhy ukázala chybnou. Nyní právě tito lidé Hlinsku scházejí a jejich návrat se asi příliš očekávat nedá, protože jsou na svých nových pozicích velmi úspěšní. Takže nezbývá, než si vychovat nové a nabídnout jim město, ve kterém budou mít nejen práci, ale také veškeré vyžití. Potenciál na to Hlinsko určitě má.

Nedávno jsem si prohlížela své novoroční projevy, kde jsem mimo jiné uváděla aktuální nezaměstnanost. Po nástupu krize jsme měli v regionu až 14% nezaměstnanost, nyní se pohybuje na méně než polovině. A svádět to pouze na skutečnost, že ubylo obyvatel nebo jezdí za prací mimo Hlinsko, určitě není k těm, kteří se dokázali postarat o sebe, své rodiny i nabídnout práci dalším, fér.

Co naopak považujete za uplynulé čtyři roky za váš největší úspěch?

Nebudu vyjmenovávat žádné konkrétní projekty, kterých je poměrně dlouhá řada a které tvář města významně změnily. Omezím se na jediné konstatování. Jsem hrdá na to, že jsme dokázali v době, kdy ekonomická situace ve státě byla hodně napjatá, udržet stabilní rozpočet a díky neustálému hledání vnitřních rezerv ještě disponovat prostředky na poměrně rozsáhlé investice, na dostatečnou finanční podporu příspěvkových organizací města, zájmových spolků a sportovních klubů i řady dalších aktivit ve městě.

S jakými pocity budete na práci starostky vzpomínat? Co vám povolání dalo či naopak vzalo?

Naprosto mi vzalo soukromí a volný čas. Ale to k práci starosty patří, pokud se jí věnujete naplno. Naopak mi umožnilo realizovat plány a představy, které jsme s kolegy v uplynulých letech měli, setkat se s řadou zajímavých lidí a hlavně rozlišovat, co je opravdu důležité a podstatné, za co stojí bojovat, a naopak netrápit se malichernostmi nebo ztrácet čas věcmi, které i při nejlepší vůli nedokážu ovlivnit. Bohužel mi dalo i jedno málo příjemné poznání, se kterým se stále těžce vyrovnávám, a to, že dané slovo nebo podání ruky pro některé neznamená vůbec nic.

Jako zastupitelka budete mít více volného času. Máte představu, jak jej využijete?

Naplno se budu věnovat své původní profesi historika, protože jsem se vrátila do Souboru lidových staveb Vysočina. Ráda bych se opět věnovala i odbornému publikování. Před vstupem na radnici jsem se věnovala tanečnímu sportu, takže jsem již obnovila svoje členství v hlineckém tanečním klubu. Určitě budu mít mnohem více času na rodinu, protože v uplynulých letech si mě opravdu moc neužila. Chystám se také lyžovat a vůbec trochu více sportovat, přečíst všechny knihy, které jsem si léta pořizovala, ale nestíhala je číst. A také jsem si dala „závazek“ výrazně zapracovat na jazycích.

Jakou budete chtít být nyní opozicí? O co se budete snažit?

Rádi podpoříme dobré myšlenky, které povedou k rozvoji Hlinska, ale jsme také připraveni věcně a důrazně oponovat v případě, že kroky nového vedení by podle našeho názoru nebyly správné. Chci věřit tomu, že předvolební ostrá a zlá rétorika utichne a začne se normálně pracovat. Nové vedení v konfrontaci s každodenní realitou snad brzy pochopí, že věci nejsou jen černé nebo bílé, že není třeba za každou cenu negovat vše, co bylo před nimi a budou „měnit k lepšímu“ jen tam, kde je to opravdu třeba.

Po odchodu z radnice vnímám mnohem větší podporu řady hlineckých občanů, než tomu bylo před pár měsíci. Povzbuzují, abych se nenechala odradit a pracovala pro město dál, i když v opačné roli. Velmi si toho cením a budu se snažit tyto lidi, kteří mi stále věří, nezklamat.

V jakém stavu budete předávat radnici svým nástupcům?

Radnici jsem svému nástupci předala již 7. listopadu a myslím, že velmi korektním způsobem tak, aby věděl o rozdělaných projektech i některých problémech, které jsme nestačili dořešit, ale nelze je odkládat. Troufám si tvrdit, že jsme předali fungující a profesionálně vedený úřad, který je v mnohem lepší kondici, než jsme jej přebírali my. V posledních letech jsme společně s vedoucími úředníky věnovali velkou pozornost nastavení jasných pravidel chodu úřadu, pocitu odpovědnosti úředníků za jejich rozhodnutí, přijali jsme morální kodex zaměstnanců úřadu a stále se jim snažili vštěpovat to „obehrané“, že úředníci jsou pro občany, nikoliv naopak. Pravdou zůstává, že pracujete s lidmi a ne všichni jsou dokonalí. Dobrý základ městský úřad jistě má a zlepšovat se dá neustále.

Co se týče města jako takového, předali jsme jej s dostatečnými finančními prostředky na další rozvoj, s poměrně nízkou dluhovou službou, fungujícím zdravotnictvím, sociální péčí, zabezpečeným mateřským a základním školstvím, vybudovanou základní infrastrukturou, dobře nastartovanou kulturou, sportem, cestovním ruchem, i velmi korektními vztahy s většinou místních podnikatelů a firem. Nové vedení hlinecké radnice má určitě na co navázat a bude na rozhodnutí koaličních partnerů, jaké priority zvolí.