První otázka směřovala k tomu, jaká je podle Pavla definice odvahy.
Je pro vás podstatné, koho ve volbách podporují umělci a jiné známé osobnosti?Anketa
„Já nemám žádnou definici odvahy. Já myslím, že asi každý člověk by odvahu definoval nějak jinak. Slýcháme slova jako chrabrost, statečnost, já myslím, že každé by se dalo definovat mnoha způsoby. Já vidím odvahu jako odhodlání dělat správné věci, i když je s tím spojeno riziko, což nemusí nutně znamenat odvahu skočit z výšky, skočit co nejdál, případně jít do nějaké nebezpečné situace. Ty situace mohou být v mnoha případech naprosto banální, z běžného života, a přesto nám kolikrát odvaha čelit jim chybí,“ podotkl Pavel.
A hovořil i o strachu, který podle svých slov měl mnohokrát.
„Myslím, že člověk, který nemá strach, tak není úplně normální, takže mít strach je naprosto přirozené a jde jen o to, jak se s ním vypořádáme," sdělil Pavel, že měl především strach o lidi, na nichž mu záleželo, o rodinu, o děti. „Potom později o lidi, kteří mi byli svěřeni do velení, když jsem byl zodpovědný za jejich zdraví a životy. To je samozřejmě strach, který potom cítíte velice silně,“ uvedl. „Dnes mám strach z toho, co nemůžu ovlivnit – nemoce, přírodní katastrofy,“ dodal.
A jak se strachem pracuje?
„V armádě obecně se s tím pracuje tak, že čím lépe poznáte to, čemu máme čelit, tím méně jste potom překvapen a tím více jste schopen čelit i situaci, která může za normálních situací strach nahánět. Takže výcvik, příprava – nejenom ta fyzická, ale i psychická – je velice důležitá. A já myslím, že v tom můžeme každý udělat hodně. Když se máme dostat do nějaké situace, kde můžeme očekávat, že bude nějaké riziko, je dobré si dopředu promyslet varianty, jak by člověk reagoval, když nastane nějaká situace, což samozřejmě nevyloučí moment překvapení, nevyloučí, že se nedostanete do stresu, ale hodně to pomáhá a člověk se potom cítí jistější,“ sdělil.
Následně hovořil o svém nasazení ve válce v Jugoslávii, kde se ocitl blízko smrti.
„Když se díváme na televizi, tak den co den vidíme závěry z válečných oblastí, vidíme konflikty, ale tím, že je to zprostředkováno televizní obrazovkou, tak je to něco jako akční film. A většina z nás to nevnímá tak bezprostředně. Když se potom člověk dostane přímo do toho konfliktu, vidí, co ten konflikt působí za utrpení, za škody, a představíte si, že to samé, nebo něco podobného se může stát i u vás doma, v místech, která máte rád, lidem, které máte rád, tak vás to změní hodně, protože tyhlety zážitky jdou skutečně do hloubky a člověk si je potom pamatuje skutečně na celý život,“ poznamenal Pavel.
„Konkrétně v té Jugoslávii jsem šli s tím, že jdeme do oblasti, kde probíhala občanská válka, kde se stále zabíjeli lidé ze všech stran, kde lidé umírali na nástražná zařízení, miny, a bylo to téměř na denním pořádku. Takže jsme počítali s tím, že nějaké riziko může nastat. S čím jsme samozřejmě nepočítali, bylo to, že místo, které už bylo částečně stabilizováno, propadne znovu do konfliktu, to bylo na přelomu let 92/93, a že budou vojáci pod hlavičkou OSN bráni jako živé štíty, jako rukojmí. Tak s tím jsme samozřejmě nepočítali, a taková situace potom, tím spíš, že jsme byli v takovéhle misi poprvé, tak nás do jisté míry zaskočila,“ sdělil.
Moderátor rozhovoru následně připomněl slova autora Pána prstenů Tolkiena o tom, že „odvaha se nachází na nepravděpodobných místech“. Zažil takovou situaci i Pavel během své kariéry?
„Vícekrát. Je to asi věc, která je odpozorovaná skutečně ze života. Většinou to v životě není tak, že hrdinové jsou ti nejvíc ramenatí a ostře řezaní, kteří na první pohled by mohli budit dojem, že se jich nedotkne vůbec nic a že dokážou projít zdí. Většinou se to ukáže potom, že hrdinové jsou naprosto nenápadní a v běžném životě byste si jich ani nevšiml, a v situaci, která potom jde opravdu hodně na dřeň, tak dokážou zachovat chladnou hlavu a dokážou se rozhodovat velice rozumně, klidně a dokážou se z té situace dostat,“ dodal Pavel.
Dále Pavel hovořil i o tom, jak se naučil ve svém životě sebejistotě.
Pochybovat o sobě je však, podle něj, naprosto namístě. „A pokud člověk o sobě nepochybuje, tak je většinou samolibý ješita, který si nedokáže přiznat realitu. A já myslím, že by každý měl pochybovat o sobě, o tom, co dělá, jestli to dělá dostatečně dobře, případně jestli se neměl rozhodnout nějak jinak. A vždycky zvažovat různé varianty, protože být si vždycky jistý a nezapochybovat ani na vteřinu, to je spíš nezdravé,“ dodal generál.
„Každá situace má své řešení. A pokud člověk zůstane sám sebou, drží se toho, čemu věří a spoléhá se samozřejmě i na týmovou práci, protože nikdy to není o jednotlivcích, tak se dají zvládat i velice těžké situace. A hlavně nepodléhat tomu, že situace, která se může tvářit jako krizová, tak že se nemůže ještě více zhoršit. Člověk by si vždycky měl nechávat trošku rezervu, protože vždycky může být hůř,“ konstatoval.
Závěrečné téma patřilo Rusku. Co je podle generála Pavla věcný dialog, který nevede jenom k tlaku, ke konfrontaci? Co je v komunikaci důležité, aby nepřerostla v konflikt?
„V první řadě snaha porozumět, snaha naslouchat. Protože pokud jdete do nějaké konverzace s tím, že máte jasný zafixovaný názor, postoj, ze kterého nehodláte ustoupit ani o milimetr, pak nemá taková konverzace smysl. Takže já jsem měl vždycky snahu při těch jednáních, která jsem měl s ruskými protějšky, vyslechnout jejich argumenty, snažit se oddělit racionální argumenty od těch emotivních. A myslím si, že v mnoha případech se nám to dařilo, protože skutečně těch racionálních věcí není málo, o kterých můžeme mluvit – a já jsem se jako voják vždycky snažil držet faktů, tedy toho, co se dá nějakým způsobem kvantifikovat, měřit, jasně popsat – a to, co je těžko uchopitelné, takové nuance emocionální, tak ty jsme nechávali diplomatům a politikům. To je jejich práce, ne naše,“ řekl Pavel.
Domnívá se, že veřejně se angažovat má smysl. „V demokracii jsme zodpovědní za to, jak ta země vypadá. A pokud se za ni nechceme stydět, tak je dobře, když každý svým dílem tomu trochu pomůže,“ dodal Pavel.
V současné době vyjíždí do regionů a pořádá debaty. „Snažím se přispět k tomu, abychom byli schopni identifikovat, jaké to bezpečnostní prostředí je, co nám hrozí, co jsou jenom pseudohrozby, protože když se nedokážeme my sami shodnout na tom, co je vlastně pro nás hrozbou, tak nedokážeme ani přijmout účinná opatření, jak těm hrozbám čelit, jak se s nimi vypořádat. A v tom vidím smysl a k tomu bych chtěl přispět,“ uzavřel generál Petr Pavel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vef
