Končí druhé volební období České republiky s přímo zvoleným prezidentem. Co tento ústavní experiment ukázal z hlediska sociologie?

Ukázalo se, že současným držitelům moci komplikuje výkon vládnutí. Ukazuje se, že zmanipulovat prezidentskou volbu je obtížnější než parlamentní, že je pro obyvatele srozumitelnější a že se jí účastní i ti, kdo si nedokážou vybrat mezi politickými stranami. Ukazuje se, že mohou vyhrávat i kandidáti, kteří jsou v momentálním sporu s vládnoucí oligarchií.

Nenazýval bych to ale ústavním experimentem. Není to přece tak, že bez přímé volby prezidenta by země fungovala lépe. Přestal by pan Rychetský zneužívat Ústavní soud k manipulaci parlamentních voleb? Začal by se dodržovat zákon o České televizi, který požaduje nestrannost a objektivitu? Pochybuji.

Nevedla přímá volba přece jen k tomu, že pro veřejnost přestalo být srozumitelné, jaké jsou prezidentovy pravomoci a ústavní mantinely?

Žádné ústavní mantinely neexistují. Každý prezident je jedinečný a každý si vezme jiné pravomoci. A tak je to správně. Voliči svého kandidáta vysílají k tomu, aby hájil jejich zájmy. Ne k tomu, aby jim vysvětloval, proč to nebo ono nemůže.

Dějiny nás učí, že tomu bývá tak, že si někdo vybojuje určité pravomoci a potom si je nechá potvrdit. Pokud někdo dostává pravomoci darem třeba od Ústavního soudu, pak je vazalem Ústavního soudu, a nikoliv samostatně jednajícím politikem. Kdyby prezident čekal, až mu pravomoci přidělí někdo jiný, neměl by nikdy žádné.

Ale neohrožuje to ústavu?

Skutečná ústava má jenom jediný bod. Zní takto: ten, kdo je momentálně silnější, ten rozhoduje. Pokud někdy v minulosti se nechala vládnoucí moc omezit, tak jen proto, že si nebyla jistá poměrem sil. Teď mají pocit, že se nemusejí na nikoho ohlížet, a podle toho jednají.

Pak ještě existují nějaké psané paragrafy, ale těmi se žádná vládnoucí moc nechá omezovat. Koneckonců od toho mají pana Rychetského, aby jim potvrzoval, že mohou všechno, na co mají chuť.