Poslanec KSČM Jiří Valenta zavzpomínal, že Jakeš byl „nesmírně statečný, skromný, obětavý a slušný člověk“. Podle jakéhosi „havloidního pojetí světa“ to ale prý byl amorální zločinec, a navíc hloupý. „Osobně si ale jeho komplexního působení v naší zemi považuji mnohem více, než plochého života těchto sociálně negramotných hlupáků milujících pouze sebe, svůj majetek a profit,“ dodal.
Zcela opačně to viděl třeba Jindřich Šídlo. Podle něj by se nemělo na Jakeše vzpomínat jako na roztomilého popletu, protože to byl v první řadě gauner. Jiní litovali, že se nedožil soudu, ke kterému měl letos jít.
Pravicový glosátor Viktor Lošťák jeho názor víceméně sdílel, navíc zalitoval, že za své gaunerství Jakeš neskončil v kriminále. „Byl to zločinec a hajzl a přesně takový blbec, jakým se jevil. Po listopadu jsme ho měli zavřít se všemi těmi Štrougaly a Vasily a ostatními komunistickými sviněmi,“ dodal. A nakonec zalitoval, že „ten zkurvený komunismus pořád zůstává,“ jen má jiné jméno a barvu.
Redaktor Echa Jiří Peňás připomněl článek, který v roce 2017 napsal o filmu Milda, ve kterém Jakeš bilancoval svůj život. V něm jej popsal jako „grotesku na závěr českého komunismu“. V jeho závěru se pozastavil nad scénou z filmu, kde Jakeš na hřbitově rázně odmítá „náboženské povídačky“ o posmrtném životě. Podle Peňáse se tím ukázalo, jak jednoduchým člověkem Jakeš byl. „Nic nebude, hovno a švestkový knedlíky,“ uzavřel to.
Jiní se snažili zhodnotit život a dílo posledního předlistopadového generálního tajemníka přeci jen analytičtěji.
Ondřej Neff jej ve svém úvodníku středečního Neviditelného psa nazval „bezbarvou loutkou loutkového režimu“, rozhodně nepatřil mezi „velké padouchy“. Právě na něm by se dle Neffa mělo mladé generaci ukazovat, co byla československá „normalizace“. „Byl to systém, který systematicky nasazoval na řídící místa takové Jakeše, hňupy bez vlastností a názoru, schopné přenášet impulzy – a nebylo nikoho, kdo by nějaké impulzy vysílal. Celé to mohlo fungovat jen proto, že přece jen uvnitř systému existovali lidé, kteří byli věrní své profesi a vykonávali ji a tak to všechno nějak klopotně živořilo,“ napsal Neff.
Milda. Film o Miloši Jakešovi
Podle Štěpána Kotrby se Jakeš na svůj životní politický vrchol nevyšplhal, ale byl na něj vyzdvižen jinými. To se pak projevilo v roce 1989, když nebyl schopen udělat vůbec nic. „Systém naplňují lidé. Musí být i schopní, nejen upřímní a poctiví. Nesmí si plést bojlery a brojlery. Musí mít cit pro to, co lidé chtějí,“ napsal komentátor. Na druhou stranu na Jakešovi ocenil, že nikdy nezměnil svůj názor, a také si nenakradl, i když mohl.
A Klára Samková napsala: „Víte co je nejhorší? Že když si člověk poslechne ten projev z Červeného Hrádku nepředpojatě, tak zjistí, že Milouš měl v naprosté většině věci pravdu... tomu říkám debakl... bohužel náš.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
