Poté, co jste přišla o většinu v radě města, jste v polovině dubna rezignovala na funkci starostky. Proč?
Bylo to jediné možné řešení, abych nemusela opustit svoje zásady. Když jsem v dubnu 2013 převzala město v krizi, nebylo to snadné, ale spolu s kolegy jsme město dali docela dohromady, a co víc, přišli s řadou nových věcí. Náměstí rozkvetlo, město ocenilo významné osobnosti, byly obnoveny májové slavnosti a lidé konečně začali cítit, že se něco dobrého ve městě děje. V tomto okamžiku pánové, kteří to předtím do té krize dovedli, pochopili, že získávám velké body, a chtěli mi to před volbami zkomplikovat. Získali jeden hlas a ovládli z hodiny na hodiny radu. Na mne si netroufli a využili „hrdinně“ dokonce toho, že jsem byla vážně nemocná a na daném zasedání nebyla. Když jsem tuto tzv. novou radu svolala, jedno zasedání mi stačilo, abych pochopila, o co jde. Vysmívali se mi do obličeje, dávali najevo, že si budou dělat, co budou chtít, dokonce svolali protiprávně radu za mými zády, pak chtěli, aby mohli být v mé nepřítomnosti v kanceláři starosty, zkrátka dělali neuvěřitelné věci. Dala jsem jim měsíc na rozmyšlenou, navrhla jinou variantu a jasně řekla, že jinak položím funkci, že loutkou nebudu, buď starostkou se vším všudy, nebo si počkám na další volby, které jsou za rohem. Nevěřili, že to udělám, protože podlehli mýtům, že tu funkci chci za každou cenu. Když jsem skutečně na zastupitelstvu funkci položila, a se mnou ostatní Nezávislí, byli v nehraném šoku, neměli připravené žádné řešení, a nemají ho dodnes. Ale Mohelnice to přežije, když už přežila toto období. Až později jsem pochopila, že hlavním důvodem bylo to, že chtěli zabránit kontrole městských zakázek, kterou jsem nařídila. Marně, té hlavní, kontrole opravy náměstí, kterou jsem nenařídila já, ale ministerstvo, neutekli, a byla zjištěna velmi závažná porušení. Po volbách to bude nutné dořešit. A pro bezpečnost Mohelnice doufám, že to budu řešit už já s Nezávislými, protože víme jak.
V tomto volebním období jste byla již třetí starostkou města a nyní je město bez starosty. Čemu tuto nestabilitu na radnici přičítáte a jaké dopady to má na samotné město a jeho obyvatele?
Je to především velká ostuda, a Mohelnici to samozřejmě degraduje na všech frontách. Naštěstí to bude trvat už jen pár týdnů. Je to důsledek toho, co pánové provedli po volbách – odstavili vítěze voleb, poskládali slepenou koalici, pak se mnohokrát hádali, měnili, ke mně se chodili vyplakat, a nejen to. Nepoučili se z toho, a když jsem dala město z toho jejich „vládnutí“ dohromady, opět začali intrikovat. Víte, ono to město je jim v podstatě úplně jedno, jde jim prostě jen o jejich ega. To občas postihne podnikatele, kteří se náhle ocitnou v jiném prostředí, jež neznají, a to, že dělají pro jiné, v podstatě berou jako něco, za co by se jim měli lidi klanět, ne jako službu pro ty lidi. Aby vzali odpovědnost, funkce, toho se bojí jako čert kříže, jen prostě chtějí hrát prim za každou cenu a nesnesou úspěch jiného - v daném případě náš, protože jsme byli výrazně volebně úspěšnější a těch funkcí se nebáli. Naopak, byli jsme v nich po těch letech jako ryby ve vodě. Ale škodit a rozbíjet, co funguje, to je hloupý program, a nikdy s ním nemohou u mohelnických vyhrát. Všichni už jich mají plné zuby.
Psali jsme:
Jak se napětí, které zde panovalo uplynulé 4 roky, projevuje na volební kampani? Setkala jste se vy osobně s nějakou negativní kampaní?
Tak určitě, a ještě nějaké útoky čekám. Hlavní terč a lovná zvěř budu já, protože se mne budou snažit oslabit, mají obavy z očekávaného úspěchu Nezávislých, i z hlasů pro mne osobně. Už tady byly anonymy, pomluvy… Nezávislí se ale zařekli, že budeme mít výhradně pozitivní kampaň, a proto jsem vydala „příkaz“ – nekomentovat útoky, nepoužívat žádné takové metody, neúčastnit se konfrontačních témat v médiích, nic takového. Máme skvělou kandidátku, skvělý program, lidi nás znají skoro dvacet let a není je třeba přesvědčovat, kdo je kdo. Viděli to v tomto volebním období. To stačí. Nezávislí tyto volby prostě opět vyhrají. Ať se, kdo chce, staví na hlavu, lidi nejsou hloupí.
Ještě než jste skončila, rozhodla jste se prověřit stavební zakázky z předchozích tří let. Jaké jsou závěry auditu?
To je otázka. Jen upřesním – nebyl to jen můj nápad, ale došla k tomu celá rada města poté, co se začaly ukazovat vážné věci – například se ztratily stavební deníky, nenašla se prováděcí dokumentace, vícepráce se střílely od boku… Jak jsme revizi zadali, nastal poprask, neskutečný tlak na nás, až po ten jarní puč. Proč asi... Nastoupivší členové rady přinutili autora revize změnit názor, a dokonce prohlásit, že jsem do auditu zasahovala. Výsledek? Audit byl anulován. Byla to nehorázná lež, stavebním věcem nerozumím, a proto jsem nemohla udělat nic podobného a na pana stavebního inženýra, který se zhrozil, když viděl stav dokumentace, museli těžce kleknout, jeho práci mu ani nezaplatili, a ještě se snažili poškodit mě. Pak přišla nezávislá kontrola ministerstva, a náhle jim spadl hřebínek. Závažná porušení, budeme vracet miliony. Nejsem tomu ráda, ale ten políček si za to všechno těžce zasloužili. Nemám ráda lidi, kteří se tváří jako mistři světa, zatímco nedosahují okresního přeboru. Tedy na úvodní otázku odpovídám – revize ukázala na vážné nedostatky, a podle mého názoru byla naprosto pravdivá. Že to někdo zametl pod koberec, a stálo mu to i za ohrožení města před volbami, je věc jiná.
Na podzim byste však chtěla pod hlavičkou hnutí Nezávislí znovu kandidovat na starostku. S jakými tématy jdete do voleb?
Hlavním tématem je, že chceme v Mohelnici nastolit klid a pohodu, a proto si říkáme lidem o výrazný volební výsledek. To, že to dokážeme, za ten rok, kdy jsme město řídili, viděli. Jinak to zase bude tak, jako toto období, protože s někým se prostě domluvit nejde, a zažít opět hašteřivé egoistické chlapy, to už by bylo opravdu nad síly naše i Mohelnice. Pokud jde o další témata, máme zpracovaný kompletní program ve všech oblastech, protože na to máme lidi. Z těch zajímavějších je to zřízení městské policie už v roce 2015, aby zajistila noční klid v problémovém centru a parku, zřízení mohelnických technických služeb, protože zastáváme názor, že by město mělo být v řadě oblastí soběstačné a nevázat se na externí firmy, chceme donutit stát, aby u nás zřídil profesionální jednotku hasičů, protože je absurdní, že ji dnes jako dobrovolnou, ale na profesionální úrovni platí město, budeme hlídat bedlivě dva sjezdy a nájezdy na R35, chceme zřídit domov pro matky s dětmi v tíživé životní situaci, vytvořit družbu s některým z chorvatských měst, abychom měli partnerské moře, máme zájem přispívat prvňáčkům na výbavu do školy… A řadu dalších věcí, které nejsou všechny o astronomických penězích, ale o práci a nápadu. Stěžejním heslem naší kampaně je Mohelnice - město pro všechny lidi. Tedy nejen pro vybrané skupiny, které náhodou mají přátele na radnici. Mám totiž pocit, že úřad sloužil jako servis právě těmto skupinám; ne, že by to chtěli ti úředníci, ale že jim to bylo doporučováno a někdy přikazováno. To za mne nebylo, a budu-li na radnici, ani nebude.
Jakým způsobem sestavujete kandidátku? A z čeho budete kampaň financovat?
Máme stabilní skupinu řadu let, ale snad i díky ročnímu působení na radnici jsme přesvědčili další, že nás podpořili – máme proto na kandidátce výrazné posily z řad místních aktivních lidí – živnostníky, lékařku, hasiče, šéfa rybářů… Máme zkušené i mladé, muže i ženy padesát na padesát. Výrazné je obsazení klíčových oblastí – v mé osobě právo, a další kandidáti – ekonomika, investice, školství, kultura, zdravotnictví, podnikání, doprava, životní prostředí… Stačí mi zvednout telefon a do hodiny mám odborné stanovisko. Úžasné. Jako tým jsme odborně velmi zdatní, což nebývá vždy u volených zástupců v takové kumulaci obvyklé.
Pokud jde o financování, tak větší část platím já, kolegové rovněž přispívají. Kampaň není až tak drahá, v podstatě hlavně tiskoviny, i když tentokrát jsme si dopřáli barevné, takže přece jen mj. sponzoring je tentokrát vyšší. Web a vše kolem si děláme sami. A také moc kampaň nepotřebujeme - s trochou nadsázky říkáme, že nám kampaň udělali ti druzí v tomto volebním období. Velmi si vážím také toho, že mne osobně podpořila do funkce starostky jedna z nejvýraznějších osobností Mohelnice posledních dvaceti let - bývalý generální ředitel významného mohelnického podniku. Udělal to vůbec poprvé, a je to pro mne skutečně po hlasech lidí, které mi vždy dávali, nejvyšší odměna.
František Zwyrtek
Ptala jsem se i proto, že kvůli napětí při sestavování kandidátky se podle deníku Právo ČSSD prý rozhádala tak, že sestavují dvě kandidátky. Jednu pod hlavičkou ČSSD a druhou pod názvem Mohelnická demokracie. Problémy zde měla strany již se sestavováním kandidátky do sněmovny. Co vy na to?
Všechno je o lidech, ne o značkách. Já kdysi z mohelnické ČSSD vyšla, sice je to už dávno, ale za mého vedení, i vedení přechůdců, byla stabilní a respektovanou silou. To se mnou odešlo, protože se mnou odešli i lidé, kteří to symbolizovali. Pak už to s ní šlo z kopce kvůli konkrétním lidem, kteří zradili své voliče. V komunálních volbách je to totiž právě jen a jen o lidech – mimochodem proto Nezávislí podporují sestavení zastupitelstev podle hlasů lidem, ne stranám. Prostě ti, kdo mají nejvíce hlasů, ať jsou zastupiteli. Tečka, jaké přepočty procent? Když se vrátím k místní ČSSD - nepřeji nikomu tyto problémy, ale v každém případě by mohelničtí měli volit stabilní, léty prověřené skupiny, a to jsou dnes, a jsem na to hrdá, v podstatě skutečně jen Nezávislí. Hrdá jsem na to proto, že to není zadarmo, je to dřina, udržet dobrý tým tolik let, a mým kolegům za to patří dík, že jsou týmoví hráči. Protože to je teď to, co Mohelnice potřebuje ze všeho nejvíc – fungující chytrý a zkušený tým, který se nehádá. My ho máme a nabízíme. Jednota je náš největší volební argument, říkáme tomu volba jistoty a s nadsázkou i to, že „jeden křížek stačí". Myšleno u názvu NEZÁVISLÍ.
Ač jen na krátko, před deseti lety jste měla jako poslankyně možnost být součástí celostátní politiky. Co nyní říkáte na chaos a dohadování, kterého jsme byli svědky při nedávnem hlasování ve sněmovně? Přijde vám to normální? Kam podle vás směřuje politická kultura v Česku?
Když se na to podíváte, kdo dnes je ochoten jít do vyšší politiky? Dobří, schopní, úspěšní lidé? Proč by to probůh dělali? Až na výjimky, protože i ty tam jsou, je tam druhá, třetí liga, setkala jsem se tam tehdy i s vyloženě hloupými lidmi. Tam se moc nepřemýšlí, tam se plní pokyny sekretariátů. A když dá sekretariát blbý pokyn, stane se, co se stalo. Politická kultura je pak na tom tak, že namísto, aby to napravili, protože to byla skutečně „bota“, dělají si naschvály. Z boje o myšlenky se stal boj osobní. A bohužel se to od těchto politiků učí i politici komunální. Kam kráčí politická kultura, nemohu říct, protože jsem dáma, a ty nemluví vulgárně. Ale je to přesně tam. Pan Babiš jako šéf firmy tam musí neskutečně trpět. Pořád si říkám, že ho to musí přestat bavit, pokud není masochista.
Měla to být největší korupční kauza v polistopadové éře české politiky. Už dříve se ozývaly hlasy, že je okolo kauzy Jany Nagyové (dnes Nečasové) mnoho povyku pro nic. Svým způsobem to nyní potvrdil i rozsudek. Co na něj říkáte? Jak na vás celá kauza působí?
Pokud to celé nakonec bude o tom, že se doposud věrný muž, shodou okolností premiér, bláznivě zamiloval a stal se slepým, a jeho milenka zneužila rozvědku, aby ho získala, odvedla od manželky a hrála si na madame Pompadour, která hýbe dějinami přes mimomanželské lože, bude to jednou velmi dobrý námět na film se silným příběhem. Ten scénář si umím představit. Jinak převažují velké rozpaky. Velké.
Jste nejen zastupitelkou, ale i právničkou. Jak obecně vidíte úroveň české justice? Věříte v její nezávislost?
Musím věřit v nezávislost justice, to bych v této zemi nemohla žít. Ale tak jako se může mýlit advokát, může se mýlit i soudce. Nevěřím tedy v bezchybnost justice, protože neomylní lidé neexistují, každý někdy chybuje. Důležité je, aby každý, tedy i justice, dokázal přiznat chybu, když je to nutné a správné. Soudy mají více instancí, a mám-li být upřímná, přesto, že jistě lze vystopovat přehmaty, myslím si, že u soudů jich je nejméně. A zase je to o lidech, znám skvělé soudce, znám lhostejné soudce, znám umanuté soudce. Jako ve všech profesích. Nelze paušalizovat. Pokud byl soudce kdy při něčem přistižen, povšimněte si, že to byl velký exces, nikoli pravidlo. Obdobně jako u advokátů. Zkrátka soudci jsou také jenom lidi, i když mají v rukou osudy jiných lidí. Vím, že většina si to uvědomuje, a věřte, že je poznat, když soudci jde skutečně o věc, nebo ho ta práce nudí či dokonce otravuje. Nevěřím však, že je justice zkorumpovaná, to ne. Pokud něco vyplulo, byl to exces jednotlivců, a tam pak je nutný tvrdý zásah. Já bych si jen moc přála, aby soudy rozhodovaly spravedlivě, s nadsázkou řečeno, bez ohledu na zákon, který by neměl spravedlnosti stát v cestě.
Psali jsme:
Čím si vysvětlujte, že u nás korupce roste? Jaký zákon Česko v boji s korupcí postrádá?
Já si nemyslím, že korupce roste, spíše mám obavy z toho, že se stává samozřejmou, jako bychom se smířili s tím, že s tím nejde nic dělat. Zákon to nezmění, je to o atmosféře ve společnosti. Berou ti nahoře? Proč bych nebral já? A já se ptám – proč berou ti nahoře? Protože tam takové lidi volíme. A proč je tam volíme? Protože nikdo jiný není k mání, protože těm schopným to nestojí za to, být politikem je dnes vysoce degradační, a smekám před těmi dobrými, co to ještě nevzdali. Jiný typ lidí přivedlo částečně ANO, je ale otázkou, zda tento styl řízení v politice obstojí, protože může dodýchat na tom, že i ono bude nuceno být klasickou stranou. A být klasickou stranou znamená čelit snahám vyměnit výjimečné lidi za průměrné až špatné, jen proto, že je někdo někam odhlasuje, protože si tu podporu domluví a nikomu nevadí, zatímco lidi s názorem prudí. A bránit se novým členům nejde donekonečna. U nás strana osvíceného diktátora nemá tradici, i když by to možná bylo přechodné řešení. Pan Babiš tak nemusí doplatit na sebe, ale na ty lidsky malé lidi, kteří se na jeho zádech budou chtít vyvézt. Už to musel zažít. Když to shrnu – nás, a nejen nás, zachrání zásadní změna volebního systému, který nebude stát tak výrazně na politických stranách, bude jediná kandidátka stran a hnutí (připustí se i účast nezávislých subjektů) v celé ČR, žádné kraje, aby to přinutilo všechny dávat na ně ty nejlepší, ne ty, kteří jsou v daném kraji ochotni. Protože řada dobrých kandidátů zůstává bokem jen proto, že kandidátky v celé ČR nepostaví, a do strany, která to umí, nechtějí jít. Zbavujeme se tak, mým odhadem, 80 % skvělých, nezkorumpovatelných lidí, kteří by mohli této zemi nabídnout mnohem víc než ti, co jí dnes vládnou. A až ti by s tou korupcí zametli. Třeba se toho jednou dočkáme. Zatím můžeme začít na těch městech – v nejbližších komunálních volbách. Tam je možné skutečně rozdat karty hodně jinak, než si partaje přejí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
