Práce v Dejvickém divadle jí však velmi schází. „Chybí mi ta práce. Jako mnoho divadel čekáme, až bude vše povoleno. Těšíme se, až půjdeme ven s novými věcmi. Těšíme se na lidi a na práci. Jsme připraveni ve startovacích blocích a čekáme na výstřel,“ uvedla, že divadelníci jsou v pohotovostním režimu. Na léto mají připravený plán B v podobě letní scény.
Celý rozhovor najdete ZDE
Odmítá žít ve strachu a vzdát se toho, co má nejraději. „Nelze zůstat paralyzovaný ve strachu a ničit si svou imunitu. Vždy, když mám akci, jsem ten den ráno otestována. Nejsem bezohledná a lhostejná,“ uvedla s tím, že nově spolupracuje také s Pravým domácím rádiem.
Věří, že tato tížívá doba má potenciál nás jako společnost někam posunout. „Je to určitě příležitost se zastavit. Lidé jsou okolnostmi donuceni si uvědomit svůj hodnotový systém. Tedy co je důležité, a co není. Co potřebuji, a co nepotřebuju. Jaký život vedu, a jaký bych měl vést,“ míní herečka.
„Byla bych ráda, kdyby to probudilo základní inteligenci a vědomí toho, že cestou, jakou jsme šli jako společnost, opravdu už jít dál nemůžeme,“ doplnila.
Koronavir vnímá i jako varování, že by lidé měli změnit své chování k planetě. „Planeta je náš hostitel, a my se k ní chováme jako bezohledný parazit, který ani nemyslí na další generace parazitů, které vytváříme a kteří zabíjejí svého hostitele. Je to bezohlednost,“ konstatovala.
Lidé by si podle ní měli vybrat, zda budou dál tvořit svět, nebo jej likvidovat. „Hodně jsme všichni pobývali v přírodě, což byla jediná možnost psychohygieny, kterou nám ještě nevzali. Doufám, že si díky tomu většina lidí uvědomí, že jsme všichni součástí organického celku, že nás to také k něčemu zavazuje. Rozhodujeme se o tom, jestli budeme červená buňka, která je kvalitní, nebo jestli budeme jako rakovinová buňka, která likviduje,“ pokračovala Babčáková.
Sama s nástupem koronavirové epidemie dělala revizi svých osobních hodnot. „Když začala celá tato ‚atrakce‘, spustily se mi všechny obavy a strachy, střídaly se jak na orloji. Říkala jsem si, jak já to přežiju a jestli se zorientuju v tak prudkých změnách. Dostávala jsem se až na dřeň, na holou existenci ‚já jsem‘. Zjišťovala jsem, jakou to má hodnotu a jak ji umím prožívat. Na to konto došlo k úpravám mého sebevnímání, mé sebehodnoty a životního stylu,“ uvedla.
Kdyby teď hospoda poblíž načerno otevřela zahrádku, zašli byste posedět?Anketa
Dnes proto daleko víc medituje, cvičí jógu a provádí další energetická cvičení. „Jsou pro mě nutná, potřebuji je pro integraci toho všeho, co se děje a pro svou psychohygienu,“ dala za příklad, co ji pomáhá udržovat se v psychické pohodě.
„Změny vnímaní a myšlení, kterými procházím, jsou opravdu velké. Uvidíme, zda pak zpátky skočím do pohodlného ‚smrádečku‘ a jak dalece se mi skutečně podaří realizovat to nové já,“ přemítala.
Trápí ji však, jak se koronakrize podepsala na dětech. Distanční výuka je podle ní jeden z nejbolavějších bodů. „Byla bych velmi ráda, kdyby to celé vedlo alespoň k velké transformaci školství a my si uvědomili, že tento způsob školství vyrábí z lidských bytostí tupé otroky do továren. Tam nechceme evolučně jít. Vzdělávání by mělo být víc založeno na tom, co se skutečně jako lidské bytosti potřebujeme učit,“ míní.
Vzdělávání má být vášeň, zato dnes se prý dětem naopak uměle zprotivuje. „Školu dnes máme jen jako odpornou povinnost. Přirozená vlastnost lidské bytosti je touha růst, vyvíjet se, být kreativní,“ poznamenala.
V rámci přemýšlení, co vše může dělat, když ne herectví, také Babčáková vytvořila kurz o komunikaci a seminář prevence proti syndromu vyhoření. Dále vede ženské kruhy či dává osobní konzultace. „Chci dávat inspiraci směřující k tvoření nového světa,“ shrnula své cíle do budoucna.
Na podzim se také Babčáková rozhodla zúčastnit taneční soutěže Stardance. „Bude to jedinečná zkušenost a vzhledem k tomu, jak jsem na tom s tancem a disciplínou, také největší výzva v mém životě,“ uvedla herečka, co bylo její hlavní motivací.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
