„Víte, je jasné, že se kauza s hidžábem posune k Ústavnímu soudu, do roka a do dne budeme jen kysele čumět, co s tím ÚS provede,“ zmínil ve svém komentáři Tyl.
„Je to jedna z těch kauz, kde výhra znamená prohru. Kdyby se pan soudce zdržel odůvodnění, co do svobody vyznání, a zamázl to strohým faktem, že žalobkyně nebyla studentkou – tak, jak to učinil soud I. stupně – byla by kauza u konce a celé tažení za islám ve školách by utrpělo těžkou ztrátu v letech bezvýsledného snažení. Ale pan soudce se nezdržel, zkusil být miláčkem národa, a tím žalobkyni otevřel cestu k Ústavnímu soudu,“ domnívá se český právník.
Ředitelka Kohoutová se nemusí omlouvat ,,hidžábnici". Souhlasíte s rozhodnutím soudu?Anketa
Soudce se dnes podle něj v odůvodnění obšírně věnoval i tomu, co soud v I. instanci vůbec neřešil. „Zda by dotyčná měla či neměla právo nosit hidžáb, kdyby bývala byla studentkou školy. A došel k závěru, že by toto právo neměla. Ale proč to vůbec řešil?“ zeptal se pak dále.
„Soud I. instance žalobu zamítl, jelikož dotyčná se studentkou nestala. Fakta a jasné řešení. Uvědomte si, o co jim jde. Jim přece nejde o to, že chtěla být studentkou; strana žalující se domáhala toho, že nosit ve škole hidžáb je jejím právem. Soud I. stupně to velmi šikovně shodil odůvodněním, že takové právo nemohlo vzniknout, když nebyla studentkou. Tečka. Pan soudce začal řešit nad rámec rozhodnutí soudu I. stupně, zda by toto právo měla či neměla,“ vysvětloval pak v diskuzi. A zopakoval znovu to, že kdyby to zamázl na faktech – studentkou nebyla, žaloba se zamítá – neměli by se proti čemu odvolávat.
„On začal uvažovat, zda by právo měla. Tím jim otevřel cestu k Ústavnímu soudu; kdyby to zamítl jako soud I. stupně a neřešil hypotézu ‚co by kdyby‘ (aneb nechtěl se zavděčit publiku), mohli by se odvolat tak leda na páté nástupiště. Takto bohužel rozsudek potvrdil, ale pro stranu žalující je to výhra. Bez toho nadbytečného řešení otázky, zda je hidžáb přípustný, nebo ne, by se k ÚS nedostali,“ dodal.
Ústavní soud pak podle Tyla obvykle provádí tzv. test proporcionality, v kterém se posuzuje, které právo je v tom konkrétním případě silnější. „Předpokládám, že ESPLP postupuje obdobně, ne-li stejně. Opravdu je to velice složité, protože musíte zohlednit desítky okolností; nejsem soudce, ale třeba já sám bych se ptal i na to, zda mohla zvolený obor studovat i na jiné škole – v ČR, mimo ČR, kde by třeba školní řád pokrývku hlavy nezakazoval, zda tady ona sama a případně i její rodina již měla sociální vazby, ale ptal bych se třeba i na to, kde je nyní a co od té doby dělá?“ uvedl Tyl. Z toho podle jeho slov vyjde důležitost práv pro ni a pro společnost.
„A pak posuzujete, jak moc bylo do kterého práva zasaženo v tom daném případě. Z toho vzejde zjištění, které soud naopak zobecní,“ sdělil Tyl.
Zmínil také následující příklad. „Pokud jsem muslim a nesmím jíst vepřové, těžko mohu být ochutnávačem jitrnic. Mohu se na něj přihlásit, budu přijat, ale pak nemůžu nutit zaměstnavatele, aby vyráběl vepřové jitrnice bez vepřového,“ sdělil.
„Jenže právo na práci určitě není tak silné jako právo na vzdělání,“ dodal Tyl.
Závěrem pak zmínil, že poučením z krizového vývoje by mohlo být to, že před zápisem do školy je třeba poučit uchazeče o studium o tom, že pokrývka hlavy je pro všechny žáky nepřípustná. „Zakotvit to do školních řádů s tím, že to před nástupem do škol všichni uchazeči či jejich zmocněnci (rodiče, pěstouni) podepíší, že o tom byli poučeni. Tím se podobnému případu snadno předejde,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
