„Je s podivem, jak málo novinářů na Západě se zabývá tím, že za celým rusko-ukrajinským konfliktem stojí Spojené státy americké. Ruský prezident Putin je denně démonizován v tisku. Veřejnost na Západě je na základě mediální propagandy přesvědčována, že v případě anexe Krymu je hlavním viníkem Rusko a jeho imperiální choutky. Přitom od začátku šlo o to, aby byl prostřednictvím dohod s Ukrajinou Krym získán pro NATO a zároveň se tak snížila politická síla Vladimira Putina," je přesvědčen Pffaf. 

„Americký prezident George Bush starší přitom slíbil Michailu Gorbačovovi po jeho souhlasu se znovuobnovením Německa, že zde nebudou přítomny jednotky NATO. Slib byl porušen a NATO postupně rozšiřovalo svoji přítomnost i do dalších postkomunstických států. V roce 1999 se staly členy NATO Polsko, Československo a Maďarsko, o pět let později také státy Pobaltí a Rumunsko s Bulharskem. NATO tak v podstatě obklíčilo Rusko a nově zvolený prezident Ruska Putin to vše sledoval s neklidem. Dnes už je jasné, že měl být mnohem ráznější," míní Pffaf. 

„Poté upřeli stratégové z Washingtonu a Evropské unie své zraky na Kavkaz. Ke členství do NATO byla přizvána Gruzie. Posílena touto nabídkou se rozhodla získat zpět území, která jí dle jejího názoru historicky náleží. Zaútočila tedy na Jižní Osetii a trpělivost Ruska byla u konce. Ruská vojska zahnala gruzínské jednotky zpět do Gruzie, a ty se musely později stáhnout i z Abcházie. Je otázkou, proč se Spojené státy rozhodly vrazit klín mezi Rusko a bývalé sovětské republiky, které jinak spojovalo náboženství i historické zkušenosti," konstatuje Pffaf.