Redakci ParlamentníchListů.cz se ozval jeden z lídrů hudebních kapel, který koncertoval jak před tzv. Listopadem 1989, tak i po něm. „Na fesťácích si tehdy, mezi roky 1986- 89, kapely půjčovaly aparaturu mezi sebou. Prostě jsme to tak dělali všichni: ten, co měl nejlepší bicí, je tam dal na celý večer, ten, co měl pěkné kytarové kombo, dal svoje… Bylo to hlavně proto, aby to zvukař mohl nazvučit jen jednou a neprudil pak diváky tím, že třeba i pětkrát nebo víckrát řeší ladění všeho,“ svěřil se redakci hudebník M. L.
Jeho totožnost redakce zná, ale na jeho žádost uvádí pouze nacionálie. Hudebník se totiž obává Kocábovy pomsty. (naše redakce dala samozřejmě Michaelu Kocábovi možnost se k informacím vyjádřit a požádala ho o odpovědi přes Facebook; nijak však nereagoval.).
Někdy ale Kocáb a spol. se svými obchodními návrhy narazili. „Tak jsme je všichni poslali do háje. Třeba Ivan Dvořák, co hrál v Krausberry na bicí, strašně zuřil, že chtěli na fesťáku prachy za půjčení věcí. Všechny kapely z toho byly v šoku, tehdy prostě panovala mezi námi obrovská kolegialita a soudržnost. Jenže Kocáb to jel jako tvrdej byznys a nějaké disidentství nebo hraní proti režimu mu bylo úplně u nohy,“ říká M. L.
Ten si také vzpomíná, jak to opravdu bylo s tím, jak legenda Sametové revoluce a statečný bojovník, který z Československa vyhnal sovětské okupanty, dostal od komunistického režimu na čas s hraním stopku.
„Oni nepřišli o papíry za texty nebo nějaký protistátní činnosti. Ve skutečnosti to bylo za nezdaněné prodeje svých předražených plakátů,“ odhaluje činnost M. L. „Přivezly balík letáků a prodávali je třeba za 50 korun. Ostatní kapely je měly tak za deset korun nebo maximálně patnáct. A prodali jich třeba 100 až 200 za večer. Prostě vejvar jako blázen. A všechno černota. I dneska by je zhafnul berňák úplně stejně!“ popisuje stav, za který dal tehdejší Pragokoncert Kocábově Pražskému Výběru stopku rockový hudebník M. L.
Ten byl také shodou okolností asi v roce 1987 u toho, kdy na jeden z dalších koncertů, na kterých se jeho kapela sešla s Pražským výběrem, vtrhla kontrola z Pragokoncertu. „Byli to dva týpci, kteří ho tam pěkně vyčadili. Jeden byl mladej, tak kolem třiceti, druhýmu bylo kolem padesátky a ředitel nějakého odboru. Sebrali jim za to papíry, dneska by za daňový únik asi šli sedět, a Kocáb se od té doby tváří, jako že by byl skoro politickej vězeň.“
Podle jeho vzpomínek neměl nikdo Michaela Kocába před Listopadem ´89 z rockových muzikantů kolem něj rád. „Kocáb byl mezi námi dobře profláklej šejdíř, co jde jen po penězích. Když pak po revoluci žvanil v televizi a stavěl se do role velkýho bojovníka proti komunistům, tak by si jeden odpliv´,“ uzavřel.
Michael Kocáb (* 28. července 1954) je český hudební skladatel, zpěvák, občanský aktivista, politik a podnikatel.
V letech 2009–2010 byl ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny České republiky ve Fischerově vládě (nestraník nominován Stranou zelených), jediným, který zůstal ve funkci i po pádu předchozí druhé Topolánkovy vlády. Do září 2010 pracoval jako zmocněnec pro oblast lidských práv, spadající pod úřad vlády.
Na počátku 90. let dvacátého století byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR a předsedou parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z území bývalého Československa.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš
