Jan Hus, Jan Ámos Komenský, skokem přes staletí Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. To je podle předsedy Německo-českého sdružení v Kostnici Stanislava Degrella správná linie pravdy. „Možná, že to v Česku leckdo takto nevnímá, ale je to škoda. V zahraničí jsou přes tyto velikány vnímáni Češi velmi dobře a mám z toho radost,“ podotýká. Pod stromem v zahradě u Palmového domu, kde tato společnost sídlí, a odkud je blízko k místu, kde byl 6. července 1415 Hus upálen, sdělil ParlamemtnímListům.cz mnoho dalších věcí.
Zamyslete se nad sebou!
Prezidenta Miloše Zemana nemá vůbec rád: „Přemýšlel jsem o tom, jak bych se postavil k tomu, kdyby sem na výročí upálení Husa přijel Zeman. Byl to střet člověka, který zastupuje určitý spolek, a člověka s vlastním názorem. Hloubal jsem o tom, jak to říkají ti produkti Prognostického ústavu, jaký signál bych vyslal. Nakonec Zeman naštěstí nepřijel, ale kdyby to udělal, bral bych to za krajně nevhodné, právě vůči linii Hus, Komenský, Masaryk a Havel. Tyto osobnosti jsou způsobilé reprezentovat Čechy.“ Zeman prý vhodný pokračovatel linie pravdy a svobody není ani náhodou.
Ohledně neustálé posmrtné kritiky Václava Havla soudí toto: „Havel byl člověk, který provokoval svědomí v lidech, což lidé obdařeni studem a špatným svědomím nemají rádi. Naopak zbožňují jakési společenské uznání a mají pocit, že dělají vše dobře. Nicméně tak provokoval i Hus. I na něm se hledají chyby. Přitom by měl být blahořečený. Zajímavé je, že Havlovi lidé vyčítají, že měl peníze a byl bohatý. Na to nemíním přistoupit. Ať se každý z nás nejdřív zamyslí nad tím, co pro pravdu a svobodu osobně udělal. Jsem si jist, že nikdo nejsme dokonalý. Když slyším od proletářů, že kdysi Masaryk nechal střílet do dělníků, tak si říkám, že to zrovna od nich sedne. K tomu vezmu parafrázi citátu Milana Kundery, že spíše než abychom koukali změnit svět, tak bychom měli hledět na to, abychom změnili sami sebe. Mí kamarádi od církve vždy na úvod řeknou: ‚My jsme hříšní.‘ Já jsem taky hříšný, piju víno a tak, ale během každého začátku dne se snažím myslet na to, co bych přinesl do společného díla.“
V německé Kostnici prý při první přímé volbě českého prezidenta všichni neomylně hlasovali pro Karla Schwarzenberga. „Krajánci neměli téměř žádné pochyby a bylo pro nás velkým překvapením, že to dopadlo jinak. Bylo to zklamání. Ještě s několika přáteli jsem objednal místní hospůdku a přemluvil jednu ze zdejších poloamatérských kapel, aby zahrála něco z českého undergroundu. Natrénovali Půlnoc, Garáž a tak. Chtěli jsme oslavit, že prezidentské volby dopadly podle našich představ. Nakonec jsme ale plakali, že to dopadlo jinak. Přesto ale kapela zahrála, nicméně šlo spíše o tryznu,“ dodává Degrell.
Proč nepřijel Kocáb?
„Představitelé a obyvatelé města Kostnice si uvědomili, že se blíží něco významného a měli vůli. Na této bázi se začala vytvářet základní kostra programu s přesahem do roku 2018. S Michaelem Kocábem šlo o kombinaci nedorozumění a různých událostí. Michael chtěl hrát venku pod širým nebem a dokonce to ohlásil loni v Táboře. Řekl mi přímo: „Kvůli Husovi k tobě přijedu!“ Michael je vlastenec a cítí to tak. Nicméně se stalo, že skupina místních prosadila, že v části, kde byl plánován koncert Pražského výběru, se nebude žádný koncert konat. Hledali jsme jiné řešení, ale šlo o uzavřené prostory. Koncertní halu či klub. To už se začalo z té linie ve vztahu k Husovi vymykat, protože by šlo o běžný koncert. Proto se to neuskutečnilo. Na této bázi to nebylo řešitelné, nevyšlo to,“ vysvětluje.
Předsedou Německo-českého sdružení v Kostnici se stal roku 2012 a již tehdy se začaly plánovat akce spojené s výročím šesti set let upálení Mistra Jana Husa. „Podobné spolky zde mají na rozdíl od české scény docela vliv a jsou ctěné. Mám v nátuře určitou životní misi. S tou misí se zosobnila jistá skupina lidí, a tak jsem se stal předsedou. Moje životní mise je ta mistra Jana Husa. Zkusit hledat pravdu a paralelně s tím ochraňovat svobodu,“ říká.
„Do Německa jsem se dostal na základě znechucení z české společnosti ke konci devadesátých let. Neuměl jsem ani slovo německy, ale vzal jsem si za ženu emigrantku, která naopak ovládá tento jazyk jako svou druhou mateřštinu. Jako přilíp manželky, jak to říkal Landovský, jsem vyprovokoval naši druhou emigraci,“ podotýká. Stanislav Degrell pochází z Náchoda. Dlouho tam působil jako rentgenový laborant, studoval sociální práci, načež se stal ředitelem domova důchodců a pracoval i na tamním městském úřadě v sociálním odboru. Na konci roku 2001 emigroval do Německa, začal se učit jazyk na lidové škole umění, jak sám říká pro „přestárlé a pokročilé“. Nicméně z fleku získal v Kostnici zaměstnání jako rentgenový asistent a dnes je zdejším oficiálním šéfem českých krajanů a jejich německých přátel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
