„Dnes už jméno Hus a jeho popel rozplynuvší se ve vodách Rýna budí méně náboženské či buditelské exaltace. Ale slova ‚Mistr Jan, toť nejvěrnější Čech‘ resonují dál. Na nové pravdy se už nemusí upozorňovat hrdinskou autodafé na hranici a novodobí poslové pravdy znají cenu omylů na cestě za královstvím nebeským na zemi. Přesto Husova vzpoura a vnitřní síla přitahuje,“ míní Dolejš.

Jak dodává, každá doba Husa nějak chápe. „Napříč časy nepochybně, že to byl člověk rozumu i víry, věhlasný křesťanský učenec oponující dogmatům i lidový propagátor sociálního pokroku a neochvějný morální kritik,“ zmínil Dolejš. 

• Původní text ZDE

Podotkl také, že Hus byl středověký reformátor církve nadnárodního významu i hlasatel neposlušnosti falešným autoritám. „A právě to odmítnutí autority vrchnosti ho dovedlo až na hranici, kde se svým skonem stal symbolem mučedníka pravdy. Představy, zda by byl dnes evangelista, vlastenecký buditel či komunista jsou už vesměs sebeprojekcemi hodnotitelů. Jeho vzpoura proti monopolu na pravdu je to, co je spojnicí do dnešních časů,“ řekl Dolejš.

On sám vnímá možné dozrání nového času změn. „Houstnoucí atmosféra nedůvěry v instituce i systém, řinčení zbraněmi a inflace roztodivných herců na spasitele dává tušit, že staré recepty vyčerpaly svůj potenciál. A skutečná schopnost povznést se nad stará dogmata může otevřít stavidla civilizačního pokroku. Ale určitě to nebude recyklováním starého vzdoru a starých animozit. Nový útlak potřebuje nové pohledy. To platí i pro rozlišování mezi úctou k vlasti jako důstojnému domovu člověka a povrchním vlastenčením nenávidícím odlišnosti,“ zmínil Dolejš.  

Svá slova pak uzavřel konstatováním, že slova vlast a sociální spravedlnost jsou důležitá, ale bez zažitého člověčenství a nesobecké solidarity mohou zaznívat i z falešných úst. „A možná právě v tom je mistr Jan moderní i dnes,“ uzavřel.