A tvrdí, že počet sebevražd může být zrcadlem své doby. Vinu podle něho nese i současný režim. „Prakticky každý nedemokratický režim je ve většině případů posuzován podle toho, kolik se na jeho území koná poprav, myšleno těch politických. Lidskoprávní bojovníci tyto počty skloňují při každé zmínce o Číně, Severní Koreji nebo Íránu. Počet sebevražd však nezmiňuje žádný z nich. A důvod? Je to snad jen 'hra malých čísel'? Jedná se však o promarněné lidské životy, kde je i jednička číslo, které je v civilizovaném světě potřeba brát v potaz,“ namítá.
Akt sebevrahů je voláním o pomoc
Meduna uvádí, že i za velké krize 30. let minulého století počet sebevražd výrazně vzrostl. „Muž se musí postarat o rodinu, ale cítí, že to nezvládne. Z nezaplacené pokuty se stane obrovská položka a exekutoři jsou neúprosní, a dokonce dělají to, co jim politici dovolili s lidmi dělat. Lze uvést celou řadu podobných příkladů, kdy se člověk do finančních problémů dostane dřív, než by řekl švec. Ve spojení s depresemi či úzkostí se pak jedná o doslova 'sebevražednou' kombinaci,“ píše.
A dodává, že bychom rostoucí počet obětí neměli přehlížet. „Lhostejnost k jejich počtu má totiž stejné důsledky jako lhostejnost k samotnému činu a důvodům, které jedince k sebevraždě vedly. Nejde totiž většinou o vyšinuté jedince, ale o ty zoufalé a nešťastné, kteří se dostali do situace, kterou si nikdo z nás třeba ani neumí představit. Jejich akt je voláním o pomoc. A třeba nevolají jen oni, ale celý systém.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: lze
