Za poslední týdny italské úřady „posvětily“ vytvoření dalších jedenácti repatriačních center, kde najde ubytování až 1600 migrantů, kteří budou vráceni do svých domovských zemí. V současné době fungují v zemi čtyři taková centra a jejich kapacity jsou již nedostatečné. „Mnoho uprchlíků, kteří upínali své naděje k udělení azylu, tak nyní neskrývá své znepokojení,“ píše server a odkazuje na článek agentury AFP, jejíž reportéři hovořili s migranti v reptriačním centru v Ponte Galeria.
Společně s mnoha dalšími zde čeká na rozhodnutí úřadů také sedmačtyřicetiletá občanka Libye Khadigia Shabbi, která ve své zemi vyučovala na vysoké škole. „My tady umíráme,“ stěžuje si poněkud teatrálně plačící žena. Její žádost o azyl pravděpodobně happy endem neskončí. Na konci roku 2015 byla obviněna z podněcování k terorismu. Svoji vinu nicméně odmítá a trvá si na tom, že by jí měly italské úřady povolení k pobytu udělit.
Celý text v angličtině naleznete ZDE.
To samé žádá asi polovina z třiašedesáti žen, které pocházejí z Nigérie, ale také z Ukrajiny nebo Číny. V současné době Itálie poskytuje přístřeší 176 000 žadatelům o azyl. Z toho 45000 migrantů přišlo od začátku letošního roku. V meziročním srovnání jde o čtyřicetiprocentní nárůst a italské úřady se obávají, že k poklesu v nejbližší době patrně nedojde. Ministr vnitra Marco Minniti tak navrhl opatření, která by měla počet migrantů snížit.
Mimo jiné budou vytvořeny zrychlené odvolací soudy pro zhruba 60% migrantů, kterým v jejich prvotní žádosti nebyl udělen azyl. V praxi se tak zkrátí odvolání a neúspěšní žadatele o azyl budou z Itálie deportováni v kratším časovém termínu. Za první čtyři měsíce letošního roku se podařilo italským úřadům deportovat 6242 osob, což je o 24% více než ve stejném období loňského roku. Vzhledem k celkovému počtu stávajících a nově příchozích však ani zrychlené tempo nestačí.
Nezdá se však, že by úsilí italských úřadů udělalo na migranty nějaký zvláštní dojem. „Když mě vyhostí, tak se později stejně zase vrátím. Říkám to popravdě, protože pro mě není cesty zpět,“ uvedla jedna z žen, která pobývá v repatriačním centru Ponte Galeria. Většina ze zdejších žen si stěžuje na nekonečnou monotónnost. „Nemáme možnost tady nic dělat. Žádný sport ani jiné aktivity,“ říká Filipínka Pepita, která v Itálii žila dvacet let. Nic jiného, než čekat, jim ale stejně nezbývá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
