Pokud jde o takzvanou inkluzi, zaznívají kritické hlasy, že poškodí úplně všechny: běžné žáky, žáky s lehkým mentálním postižením i učitele. Méně inteligentní žáci nebudou stíhat výuku, budou zdržovat ty normální a učitelé nebudou zvládat se věnovat těm méně inteligentním... Co o tom soudíte?
Souhlasím s těmito názory. Abych to upřesnila – já neodmítám integraci zdravotně postižených dětí jako takovou. Také na mnoha školách už dávno úspěšně probíhá. Ale ne inkluzi za každou cenu. Musejí pro to být podmínky, a to jak na straně školy, tak na straně daného žáka. V opačném případě to přinese více škody než užitku a poškodí to skutečně všechny. Záleží pochopitelně také na druhu a stupni postižení. Něco jiného je tělesné zdravotní postižení, něco jiného pak postižení mentální či kombinované.
Propagátoři bezbřehé inkluze se zaštiťují údajným zájmem dítěte. Ale často je to zástěrka k prosazení úplně jiných zájmů různých lobbistických skupin, kterým jde o něco zcela jiného. Myslím se, že bychom neměli připouštět, aby nám diktovaly všelijaké neziskové organizace či Brusel. V naší zemi je vybudovaný kvalitní fungující systém speciálního školství, opřený o odbornost, zkušenosti a léta praxe, který pomáhá dětem a mládeži vzdělávat se podle jejich potřeb a možností, a integrovat se tak do společnosti. Záviděly nám ho ostatní země, které se od nás učily. Destabilizovat či rušit tento systém by bylo velkou chybou.
Pokud bude ve třídě skupinka žáků s lehkým mentálním postižením a asistenty, nebude rušit ostatní žáky z koncentrace?
Zkušenosti jsou různé, některé školy hodnotí přítomnost asistenta pozitivně, jiné naopak. Jsou třídy, kde je práce asistenta velkým přínosem, jsou jiné, kde jsou problémy. Vliv má spousta věcí, složení kolektivu a klima ve třídě, přístup asistenta, způsob, jakým je učitel zvyklý se žáky pracovat, ale i to, jak si prostě vzájemně padnou do oka. Je ovšem pravda, že se zvyšuje počet žáků s poruchou koncentrace a cokoliv rušivého rozptyluje jejich pozornost. Ale nejde jen o tyto žáky. I ostatní to může rušit, nemohou se patřičně soustředit, no a to se pak odráží na jejich výsledcích i chování. Pokud jde o asistenty, jsou tu ale další problémy.
Ano? Jaké?
Zaprvé nemá asistent vzdělání, které by mu umožňovalo kvalifikovaně působit a pomáhat se znalostí speciálních potřeb těchto žáků. Učitel se tak kolikrát musí zabývat nejen dětmi, což je samozřejmé, ale i asistentem, což komplikuje proces výuky. Zadruhé mají asistenti velice nízký plat, navíc často působí jen na část úvazku, ve třídě bývají jen na určité hodiny. Výjimkou není ani to, že práci vykonává vychovatelka školní družiny, která dopoledne dělá asistentku a odpoledne „družinářku“. A zatřetí je v krajích asistentů nedostatek, řada škol asistenta dlouhodobě shání, ale prostě nejsou. Takže slova o tom, že najednou budou plné školy asistentů, školních psychologů, preventistů či speciálních pedagogů, jsou zcela mimo realitu.
Psali jsme:
Též zaznívají námitky, že pedagogové ve speciálních školách mají vystudovanou speciální pedagogiku, vědí, jak se mají k dětem se speciálními potřebami chovat, zatímco pedagog z klasické základky toto vzdělání nemá a ani žádný kurz to nedokáže nahradit...
Tyto námitky jsou zcela oprávněné. Učitelé běžné školy nejsou nekvalitní. Naopak, jde v naprosté většině o kvalitní pedagogy s vysokou odborností a znalostmi, ale jsou pedagogickými fakultami a dalšími vysokými školami, které připravují budoucí učitele, vzděláváni pro něco jiného. Budoucí učitelé prvního stupně základní školy mají pár hodin speciální pedagogiky, kde získají základy v tomto oboru, učitelé druhého stupně nemají ani to. Nějaké následné „hopkurzy“, bůhvíkým za drahé peníze realizované, z nich odborníky na speciální pedagogiku neudělají. Od toho tu máme učitele, kteří absolvovali pětileté studium speciální pedagogiky, během něhož získali odborné znalosti týkající se nejrůznějších druhů postižení, naučili se, jak s těmito dětmi pracovat, jaké formy a metody práce používat, čeho se vyvarovat, znají psychiku těchto jedinců.
Pokud bude učitel vysvětlovat nějakou látku, bude mít určité tempo „přednášky“, jak to může žák s LMP stíhat? Jak mu v tom může pomoci asistent. To mu to zopakuje? Nebo se bude muset „kolona“ řídit tempem nejpomalejšího vozu?
Pro žáka s lehkým mentálním postižením (LMP) bude muset učitel vytvořit individuální vzdělávací plán podle doporučených podpůrných opatření. Ten by měl vycházet z upraveného rámcového vzdělávacího plánu (RVP), podle něhož si školy budou upravovat svůj školní vzdělávací plán. Příloha k RVP, podle které se učili žáci s LMP, je totiž zrušena, abychom náhodou nebyli obviňováni z diskriminace. Přitom bylo slibováno, že se příloha, která odpovídala tomu, co takové dítě potřebuje, rušit nebude. Bohužel k tomu došlo.
Je pravda, že individuální vzdělávací plány vytvářejí kantoři už teď, pokud je to potřeba, ale situace od 1. září 2016 bude složitější, protože žáků, jež budou potřebovat redukovaný, změněný obsah vzdělávání, do běžných škol přibude. Tlak na to, aby děti, které se dosud vzdělávají v základních školách praktických, byly zařazeny do běžných škol, je totiž velmi silný. V posledních letech je na poradenská zařízení vyvíjen v takové míře, že se jejich zaměstnanci bojí doporučovat děti do základních škol praktických. Přitom k té zmiňované diskriminaci může docházet právě na základní škole běžné.
K jaké diskriminaci?
Vy sám už jste to nastínil svou otázkou. Dítě s LMP se bude učit podle odlišného vzdělávacího plánu, přitom bude ve třídě s ostatními žáky, jimž bude vykládána jiná látka, které on nebude rozumět. Jak se asi bude cítit? Bude integrovaný, ale zároveň vyloučený. Další problém: na základních školách se vyučují povinně dva cizí jazyky, což samo o sobě je podle mého názoru nesmysl, protože i běžný žák může být nadaný na různé předměty, například na botaniku, biologii, fyziku, chemii, mohou ho zajímat historie, zeměpis, výtvarná výchova, ale cizí jazyky mu zrovna jít nemusejí. Výsledek pak je, že pořádně neumí ani jeden cizí jazyk. Ve třídách jsou také dětí s dyslexií, dysgrafií, dysortografií, které by měly mít místo druhého povinného jazyka posílenou hodinovou dotaci jazyka českého. To by jim pomohlo.
Psali jsme:
Jde i o děti s poruchou chování – autismus, ADHD... Děti mohou být nezvladatelné, vykřikovat...
To zcela určitě. A bude to problém pro ostatní děti i učitele. Jak jsem říkala na začátku našeho rozhovoru, nakonec to nepomůže nikomu. Představte si třídu o třiceti žácích, z toho někteří se speciálními poruchami učení, další s poruchami chování, k tomu pár dětí s LMP či autismem, do toho epileptik, potom někdo s jiným zdravotním postižením a nějaké to mimořádně nadané dítě. Učitel, který musí mít individuální přístup ke každému žáku, aby se z toho zbláznil. Úroveň vzdělání půjde logicky dolů.
Přitom tu stále ještě máme fungující systém speciálních škol, které mají podmínky odpovídající potřebám žáků. Kromě už zmíněné vysoké úrovně přípravy speciálních pedagogů, kteří uplatňují speciální metody a formy práce, odpovídá jejich potřebám i prostředí a vybavení základních škol praktických. Je zde nízký počet žáků ve třídách, maximálně 14, ale jsou třídy, kde jich je třeba osm, takže je zajištěn skutečně individuální přístup. Využívány jsou speciální pomůcky, školní dílny, které už jsem zmiňovala. To vše přispívá k tomu, že v mnohem větší míře se daří provést děti s LMP celým základním vzděláním, což jim dává větší šance vyučit se nějakému oboru a uplatnit se na pracovním trhu.
Co otázka šikany? Víme, že děti, které nějak vybočují z kolektivu, ať už chováním, zjevem, sociální situací a podobně, bývají šikanovány... Nehrozí, že se budou děti vysmívat postiženým jedincům?
To je samozřejmě také riziko.
Na speciálních školách jsou děti více zaměřovány na praktické činnosti, „dílny“, manuální zručnost, která může kompenzovat jejich nižší IQ. Na běžné škole o tuto kompenzaci přijdou...
Přesně tak. Na většině základních škol byly školní dílny a pozemky naprosto nesmyslně zničeny. Přitom se právě zde mnozí žáci, kterým teorie zrovna moc nejde, mohli blýsknout svojí šikovností. Na praktických základních školách školní dílny různě zaměřené jsou. A mají pro děti s LMP velký význam. Rozvíjejí se u nich manuální zručnost a praktické činnosti, které jsou na těchto školách posíleny. Žáci s nižším intelektem při nich mohou zažívat pocity úspěchu, získávají vztah k řemeslu, mají větší šanci se následně v těchto oborech vyučit a uplatnit.
Nebylo by třeba lepším řešením, že by děti se speciálními potřebami měly své vlastní třídy, ale byly s ostatními žáky v jedné škole – budově a zúčastňovaly by se s nimi třeba tělocviku a dalších školních akcí mimo přímou výuku?
Je to jedna z možností, které zákon umožňuje. Je však třeba si uvědomit limity, o nichž jsme diskutovali v rámci předcházejících otázek.
Psali jsme:
Výtky se týkají též financí. Že byl schválen zákon, aniž někdo pořádně vyčíslil náklady. Navíc ministr financí Andrej Babiš odmítl na inkluzi vyčlenit peníze navíc...
To je samozřejmě další problém. To, jaká částka bude reálně potřeba, je otázka, protože výpočty se liší, dál kolik peněz do toho nakonec skutečně půjde a odkud. Jinak si myslím, že by tato finanční injekce mohla směřovat jinam v rámci kapitoly školství, například na platy učitelů a nepedagogických pracovníků.
Také se objevuje výhrada, že se ve školství dělá revoluční změna, aniž se tato věc někde předtím zkouší aspoň několik let v pilotních projektech... Čili se takto experimentuje s dětmi a českým školstvím, s něčím, co relativně dobře funguje a je zaběhlé... Podle vyhlášky má platit inkluze od září, ale nic není připraveno a prakticky nikdo nic neví, jak to bude vypadat...
Právě proto navrhuji, aby se ta takzvaná inkluze o dva roky odložila. Jednak je nutné učinit pilotní ověřování a dále připravit terén. Ani jedno ani druhé se neuskutečnilo. Nikdo tak neví, jestli je tento krok vůbec reálný, nikdo neví ani to, nakolik jsou žáci integrovaní za současných podmínek úspěšní, kolik jich uspělo a kolik se jich naopak propadlo dolů. Nevíme také, do jaké míry současná integrace poznamenala ostatní žáky běžných tříd. To vše je třeba pilotně ověřit a vyhodnotit, abychom předešli závažných chybám. Je možné, a já bych řekla spíše pravděpodobné, že dojdeme k závěru, že je třeba názory o inkluzi přehodnotit a příslušné paragrafy školského zákona novelizovat.
Mimochodem, ono nejde jen o školy, ale také o poradenská zařízení. Ta mají už dnes tolik práce, že objektivně nestíhají, a potřebovala by získat nové síly. Čekací doby na vyšetření jsou už dnes velmi dlouhé, a pokud jim přidáme ještě další povinnosti vyplývající z plánované inkluze, hrozí, že vyšetření a následná doporučení budou ryze formální. Nedivím se, že mnozí ze současných pracovníků plánují odchod. Zajímalo by mě, kdy a kde paní ministryně získá nové síly, které jsou bezpodmínečné nutné.
Rovněž existují varování, že inkluze povede k tomu, že bohatí rodiče dají své děti na soukromé školy...
Ano, tyto názory jsem také slyšela. Ono opravdu může dojít k tomu, že rodiče, kteří chtějí dát svému dítěti co nejkvalitnější vzdělání, budou k němu hledat cestu v soukromém školství. Záměr takzvaného společného vzdělávání, jímž se ministerstvo školství tak zaštiťuje, tak paradoxně povede k přesnému opaku, tedy k vyloučení „normálních“ žáků z hlavního proudu vzdělávání. Chystaný krok posílí soukromé školství, víceletá gymnázia, individuální vzdělávání. A to je, myslím, to poslední, co bychom si mohli přát.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
