„Ruský ministr financí Anton Silujanov zaskočil minulý týden veřejnost, když oznámil, že vláda bude muset vybrat 8,2 miliard dolarů, které byly původně určeny pro důchodový systém. Nově plánuje vláda tyto peníze využít pro vytvoření rezervního fondu, jehož účelem bude finanční pomoc státním podnikům, kterým byly zmrazeny finanční prostředky na západních kapitálových trzích v důsledku sankcí,“ informuje Adomanis.
„Jen o pár dní dříve učinil podobné prohlášení i ministr pro místní rozvoj Alexej Uljukajev, když oznámil, že ruská vláda bude používat všechny prostředky, které má k dispozici na podporu společností postižených západními sankcemi. Na rozdíl od Silujanova Uljukajev nehovořil o konkrétní výši této finanční podpory, ale spekuloval o tom, že by se peníze k tomuto účelu mohly vzít z Fondu národního bohatství či přímo ze státního rozpočtu,“ pokračuje Adomanis.
„Peníze ve výši 2,6 miliardy dolarů, které doposud byly poskytnuty státním podnikům Rosněfť, Sberbank a dalším tak budou chybět v oblasti infrastruktury, zdravotnictví a v dalších mnoha důležitých oblastech, do kterých Rusko nutně potřebuje investovat. Tyto finanční prostředky však nepřispějí k dlouhodobému zvýšení hospodářské konkurenceschopnosti Ruska, ale, jak se říká v obchodní hantýrce, pouze ‚na chvíli rozsvítí světla‘. Existuje jistě mnoho způsobů využití peněz z ruského národního bohatství, do této chvíle však nepřišel nikdo s tím, že by jím mělo být právě financování Rosněfťu,“ konstatuje Adomanis.
„Takto poskytnutá pomoc státním firmám nastoluje otázku, jaké má ruská vláda krátkodobé a dlouhodobé priority. Za Vladimira Putina bývají ruské vlády často, dle mého názoru nespravedlivě, kritizovány, že jde o partičku lidí bez dlouhodobých plánů. Mnoho analytiků tvrdí, že základem putinismu je celá řada krátkodobých taktických improvizací, které se tváří být skutečnou promyšlenou politikou,“ píše Adomanis.
„Ve skutečnosti však mnoho kroků ruských vlád vycházelo z dlouhodobé strategie a plánování. Pokud by Putin skutečně uvažoval jen v krátkodobém horizontu, jen stěží by prosazoval vytvoření rezervního fondu či včasné splácení státního dluhu Ruska. V posledních patnácti letech byla fiskální politika Ruska v porovnání se zbytkem světa velmi uvážlivá. Žádná srovnatelně rozlehlá země nemá vládní dluh na takové úrovni, a i když se růst ruské ekonomiky v posledních dvou letech zpomalil, vláda se ke tvorbě rozpočtu postavila velmi zodpovědně,“ upozorňuje Adomanis.
Celý článek v angličtině najdete ZDE.
„Bohužel sankce uvalené na Rusko Spojenými státy a Evropskou unií nutí ruské politiky hledat řešení, která přinesou svůj efekt spíš v krátkodobém horizontu. Ztráta kapitálu, která představuje problém i v dobrých časech, nyní dosáhla epidemických rozměrů. To samé se týká i poklesu zahraničních investic. Zdá se, že sankce probudily to nejhorší v ruské ekonomice, bez nich by inflace a další negativní tendence rostly mnohem méně viditelněji,“ míní Adomanis.
„Rusko má prozatím dostatečné prostředky k tomu, aby mohla jeho ekonomika fungovat i bez přílivu západních investic. Odhady se v této oblasti poměrně liší, ale všeobecně panuje shoda na tom, že Rusko bude schopné udržet velké státní podniky v chodu bez vnějšího financování po dobu dalších nejméně dvou let. Rusku však v důsledku toho vzniknou další náklady a ty budou exponenciálně narůstat v přímé úměře k tomu, jak dlouho budou muset být vynakládány,“ varuje Adomanis.
„Jedním z takových příkladů je důchodový systém. Podle demografických údajů se počet mladých lidí snížíl na polovinu, což znamená pro důchodový systém dvě možná vyústění. Buď se do něj bude muset nalít více peněz, nebo se důchody dramaticky sníží. Z matematického pohledu žádná jiná varianta není možná. Možná existuje i lepší příklad mezi způsobem krátkodobého a dlouhodobého plánování, ale já osobně si nedovedu představit názornější příklad střetu krátkodobého a dlohodobého plánování než právě odebrání peněz z důchodového systému a jejich přelití do státní firmy Rosněfť,“ má jasno Adomanis.
„Rusko se samozřejmě může vydat po správné cestě, která bude směrovat ke dlouhodobému strategickému plánování, ale v rámci pádné odpovědi země na sankce uvalené Západem to bude velmi obtížné a Rusku skutečně hrozí, že jej čekají těžké roky,“ uzavírá Adomanis.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
