Nejraději z ministrů vnitra prý Šlachta vzpomíná na Radka Johna, protože ten „to nechal volně běžet“ a policistům do toho moc nezasahoval. Po volbách 2010 se také Útvar pro odhalování organizovaného zločinu rozmáchl na své největší akce, které skončily v červnu 2013, když Šlachta s Ivo Ištvanem vstoupili s papírem k domovní prohlídce do pracovny předsedy vlády Petra Nečase.
Po této akci byl Šlachta hodně kritizován, mimo jiné také za tiskovou konferenci, kterou uspořádal společně se státními zástupci, a kde zazněly dodnes připomínané výroky o „stovkách kilogramů zlata“.
Podle Šlachtových vzpomínek si za to ale ODS může tak trochu sama. „Jestli ale někdo otevřel dveře novinářům, tak to byl Ivan Langer. Museli jsme jít před veřejnost s každým případem, který se dokončil, pro Langera bylo PR nesmírně důležité,“ vzpomínal. Od té doby se stalo zvykem, že policisté pracují společně s novináři.
Po dalších volbách přišel na ministerstvo vnitra Radek John, se kterým se prý Šlachtovi spolupracovalo dobře. A rovněž byl spokojen za jeho nástupce Jana Kubiceho, se kterým sice měli nevyjasněné věci z doby, kdy jej Šlachta v roce 2008 v čele ÚOOZ vystřídal (za úřadování ministra Ivana Langera, jak mu prý sám bývalý místopředseda ODS v jednom dost vypjatém momentu připomene). Po Kubiceho jmenování ministrem prý ale „zašli na pivo“ a vše si vyjasnili.
Takže jeho útvar mohl v klidu pokračovat v rozdělaných věcech. A ty tenkrát byly skutečně „velké“.
Šlachta vzpomínal, že první stopou, kterou získal ke špičkám vlády, byl únik informací z kauzy Pandur na podzim 2010. Když se na něj zaměřili, zjistili prý, že probíhá „válka v ODS“, kde jde o to, aby premiér Nečas, za kterého jednala šéfka jeho sekretariátu Nagyová, maximálně poškodil svého předchůdce Topolánka přes medializaci jeho poradce Marka Dalíka, který si v kauze Pandur měl říci o úplatek.
Postupně prý začali rozkrývat „chobotnici“ kolem Úřadu vlády. První, na koho se zaměřili, byl státní zástupce z vrchního státního zastupitelství v Praze Libor Grygárek. „Pan Grygárek plní v podstatě roli hlídacího psa pro spoustu vlivných osob v této zemi, mezi něž patřila celá řada lobbistů, politiků z ODS a manažerů.“ Měl, podle Šlachty, těmto lidem předávat informace z policejních spisů.
Na Grygárka prý prvně narazili ve chvíli, kdy informace z výslechu svědka v Rakousku, která se objevila v deníku Právo, totiž podle Šlachty utekla do médií právě v době, kdy byl spis na Vrchním státním zastupitelství v Praze, kde Grygárek působil jako náměstek Vlastimila Rampuly.
Šlachta citoval rovněž zachycený e-mail, který měla Grygárkovi poslat vedoucí městská státní zástupkyně v Praze Herzogová, a ve kterém stálo: „Byli tady zase ty blbci z ÚOOZ a zase chtěj ňáký ty byty. Zase se zajímali o člověka, o kterém jsi mi říkal, takže jsem je vyhodila.“ Z toho konstruoval, že zde vznikalo spolčení státních zástupců na účelem „krytí“ některých kauz.
Vyhození od městské státní zástupkyně ale prý vystřídaly mnohem drsnější komplikace a zastrašování od chvíle, kdy poprvé vyslýchali Janu Nagyovou. To se mělo stát na podzim roku 2012. Nagyová v té době byla vedoucí sekretariátu předsedy vlády Petra Nečase.
A před Šlachtovými lidmi se prý začalo vyjevovat propojení, nad kterým lapali po dechu. „Ten prostup z mafiánských kruhů až do vrcholné politiky byl neuvěřitelný. Jenom když si vzpomenu, jak Nečas jednou odletěl do Bruselu a hned večer se v Hrzánském paláci sešli Ivo Rittig, Patrik Oulický, další kmotr, právník David Michal, později stíhaný v řadě kauz, např. s Rittigem v Oleo Chemical, a hned si tam udělali mejdan,“ vyprávěl Josefu Klímovi, který s ním knihu dal dohromady.
Když tedy Nagyovou chtěli poprvé vyslýchat, stala se prý znenadání nevídaná věc. „Když jsme jí doručovali obsílku, jeli jsme normálně do Hrzánského paláce, tedy do zaměstnání. Pro nás občan jako občan. A hned nám volal z GIBS náměstek, co si to dovolujeme, že za paní Nagyovou se nejezdí s obsílkou, ale s kyticí. Takže já jsem mu řekl, že s kyticí v žádném případě nikam nepůjdu, a potkali jsme se v Hrzánském paláci – on s kyticí, já s obsílkou. A šel jsem jí vysvětlit, že je pro mě klasický občan a co se stane, když nebude reagovat na obsílku. A hned navečer mi přišla SMS od Ivana Langera, jestli se můžeme sejít. To už ministr vnitra nebyl, ale pořád měl velký vliv. Sešli jsme se na Zbraslavi, kolem půlnoci, já tušil, že by se mohlo dít něco nepříjemného, tak jsem si vzal s sebou dva kolegy. Langer si mě pozval do auta a řekl mi, abych si jen uvědomil s tím obesíláním paní Nagyové, kdo mě dostal do funkce, abychom věděli, že se máme Nagyové vyhýbat, že to není dobře, abychom ji nějak zmiňovali a vůbec se kolem ní točili,“ popisoval.
Ivan Langer na dotaz výslovně směřující k tomuto „rozhovoru v autě“ ParlamentnímListům.cz odpověděl: „Zoufalá snaha štěkajícího voříška odpoutat pozornost od hromady svých hovínek nestojí za komentář.“
Na podzim 2012 se mu podařilo prosadit, aby na Nagyovou mohl nasadit odposlech.
V té době už uplatňovali jeho policisté všechny možné konspirační metody, aby se nikdo nedozvěděl, na čem pracují. Šlachta v různých částech knihy velmi obsáhle popisuje, jak si ÚOOZ obsazoval „lidmi, kterým věří“ a vytvářel speciální týmy a komunikační kanály, aby se o tom, na čem dělají, nikdo jiný nemohl dozvědět.
Šlachta popisuje, že občas museli nasadit velmi pozoruhodné postupy. „Přišli jsme na metody této práce jak z akčních seriálů nebo filmů. Přiznávám, že mnohdy to bylo hodně na hraně a ty lidi byli pod takovým tlakem, že potom od policie řada z nich i odešla. Vůbec jsem se jim nedivil, protože každý máme laťku únosnosti nastavenou trochu jinak,“ vyprávěl.
„Připravili jsme třeba jako zástěrku doslova celý seminář na téma „betonové obrubníky“. Byl tam člověk, který si připravil na tohle téma tak obsáhlou přednášku, že by v té branži určitě uspěl, prezentaci, oni dávali otázky, ekonomické nabídky – a mezitím se montovala technika. Jenže tam mohl kdykoli vrazit číšník, takže zase musel být venku někdo, kdo ho zdrží. Aby si všichni stihli sednout a dělat jakoby nic,“ líčil policejní postupy.
Vše skončilo 13. 6. 2013 krátce po půlnoci: „Vešli jsme po červeném koberci k premiérovi, zaklepali jsme a uvnitř seděl Nečas, ministr spravedlnosti Blažek, ministr vnitra Kubice a Červíček. Ištvan řekl, že provedeme prohlídku, Kubice byl v pohodě, ale Červíček se na mě koukal, jak kdyby mě chtěl rozpárat. Blažek si začal hrát na právníka a chtěl vidět povolení k prohlídce, takže si s Ištvanem chvilku vyjasňovali, kdo má lepší znalosti v trestním právu. Vyšli jsme ven, abychom zapečetili kancelář, a pamatuju si, jak jsme s Nečasem chvilku zůstali o samotě. A Nečas řekl jen: „Uvědomujete si, že jste právě položil vládu?“
A já mu odpověděl: „Pane premiére, jestli někdo položil vládu, tak jste to vy.“
ParlamentníListy.cz oslovily s žádostí o reakci i expremiéra Petra Nečase. „Lži tohoto zakomplexovaného psychopata nijak komentovat nebudu,“ odpověděl stručně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
