„V situaci, kdy se počátkem týdne do Prahy navalily hordy dobře živených mladých Číňanů (zjevně džihádisté z Asijského bratrstva) s mobily a vlajkovými tyčemi, kterými za nezájmu Chovancových ovcí mlátili naše spoluobčany, a k mému zklamání zalezli ochránci vlasti, na které nejvíc spoléháme, jako jsou Martin Konvička, Tomio Okamura, Tomáš Vandas, Miroslav Sládek, Aleš Brichta, Jiří Černohorský a Marek Obrtel, řekl jsem si, že nesmím dál mlčet,“ vyznal se Rejžek ve svém nejnovějším sloupku na stránkách Lidových novin.
Protože prý v kalendáři protestních akcí vládl chaos, nevydal se na Hradčanské náměstí, kde „hrdinní dobyvatelé“ v čele s šéfem TOP 09 Miroslavem Kalouskem „těžce stékali“ Hrad, nýbrž „jako trouba“ zevloval na Klárově – po boku „Asiatů“ s rudými prapory a transparenty.
Pak si povšiml staršího muže s tibetskou vlaječkou, který postával sám na druhé straně ulice. Svědomí mu prý nedalo, a tak se k němu solidárně postavil. Zakrátko se k nim přidala mladá žena, která tam podobně jako starší muž přišla dát najevo solidaritu s Tibetem.
Čekání na čínského prezidenta si trojice krátila „soudružskou debatou, zajímající všechny strany, o tom, kdo vlastně určuje českou zahraniční politiku, kdo je práchnivějící kágébák a vlastizrádce, který se vzdává naší polistopadové suverenity, ba i na pandu došlo“.
Když se objevila kolona vezoucí čínského prezidenta, Rejžek neváhal a ukázal Si Ťin-pchingovi prostředníček. Na závěr si prý podali ruce s okolostojícími a šli každý po svém.
autor: luš