Jde o moment, kdy se Karol Lovaš zeptal na osobnost někdejšího prezidenta Václava Havla.
„U něho to bylo jiné. Četl jsem některé jeho věci a bylo to docela žertovné. No, rozhodně byl lepší než zbytek našinců v politice. Jediné, co nás spojuje kromě národnosti – oba jsme se narodili jako Čechoslováci – je to, že jsme měli společnou galánku. Před mnoha a mnoha lety, už je to promlčené, taková blondýna s docela pěkným zadkem. U ní jsme se střídávali. Řekli mi to lidé po letech. Na malého blonďáka, který se tam tehdy vyskytoval, jsem příliš nedal,“ uvádí ve vynikající knize Jan Saudek.
„Jako prezident byl ale slaboch. Před rokem 1989 ho nikdo pořádně neznal. A najednou na něj lidé přísahali. Byl to uměle vytvořený mýtus. Taky mě neměl rád. Připadal jsem mu moc ‚životnej‘. Jedna z jeho přítelkyň zveřejnila v době, kdy už byl impotentní, jak seděla u něj, zavolala jeho žena a on řekl: „Jsem v divadle.“ To nemusel. Když začnete takto hloupě lhát, je to špatně. Paní Dagmar by mu přece hlavu neutrhla,“ uzavírá Saudek s drobnou vzpomínkou závěrem.
„V létě 1989 mě žádali, abych ho vyfotografoval. Z německých novin Frankfurter Allgemeine Zeitung jsem měl dostat šest tisíc marek. To byly velké peníze. Neudělal jsem to a nelituji toho. Zajímavé. Věděli, kdo bude prezidentem. Zatímco my doma jsme zůstali v napětí.“
Katolický kněz Karol Lovaš se ovšem tématu Václava Havla držel ještě v dalších otázkách. Netýkaly se pouze prezidenta, ale i minulosti našeho národa.
„V roce 1942 pod vedením ministra Moravce celé Václavské náměstí stálo se zdviženou pravicí a přísahalo na führera. Na témže náměstí stáli lidé v roce 1948 a zdravili Klementa Gottwalda zaťatou pěstí. Potom tam, u Venci Havla, zvonili klíči. Já mám podezření, že tam byli někteří titíž lidé. Mezitím uplynulo totiž jen padesát let. A národ zatím stihl zaplnit několik náměstí,“ bilancuje fotograf.
Co to o nás vypovídá?
Jan Saudek se vyjádřil také ke dvěma ženám Václava Havla: Olze a Dagmar.
„Musím připustit, že ta nebožka, prezidentova žena, na mě dělala nesrovnatelně lepší dojem. Vypadala jako dáma, chovala se jako dáma. Tato dáma se chová jako dáma,“ uzavřel v knize „Jan Saudek: Mystik. Fotograf, kterého se dotkl Bůh“ od nakladatelství Universum.
Jan Saudek patří mezi nejvýznamnější české umělecké fotografy. Jeho práce ovlivnila celosvětovou fotografii. Jedním z příkladů je jeho originální nápad vyfotit torzo nahého muže, který svírá v náručí novorozeně. Tato kompozice je dnes reprodukována asi stejně běžně jako fotky školních tříd. Jeho původně zavrhovaný svět, komunisty dokonce nazývaný pornografií, dnes vstupuje do života běžných lidí, kteří jeho kompozice spontánně fotografují znovu a znovu. Umělecké vyjádření Jana Saudka „zlidovělo“. V roce 1990 získal francouzský umělecký Řád umění a literatury. Bylo mu uspořádáno bezpočet výstav.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
