Jana Nagyová v knize, ze které přináší úryvky deník Blesk, například vzpomíná, jak ji právě Petr Nečas přivedl z Karlových Varů do Prahy. „Ale v té době jsme si s Petrem hluboce vykali,“ vzpomíná. Nečas byl tehdy jako první místopředseda strany zodpovědný za chod hlavní kanceláře a ona pod něj spadala jako vedoucí provozního oddělení. Jak vzpomínala, její pozdější manžel tehdy měl kolem sebe „bublinu“ a ode všech si držel odstup.
Právě Nečas ji prý tehdy přemluvil, aby si rozmyslela svůj odchod ze stranického aparátu, o kterém uvažovala, a zařídil jí přesun z karlovarské regionální kanceláře do pražské centrály. Další úryvek pak vzpomíná na dobu, kdy působila pod Nečasem na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Na odchod tehdy dostala velmi vysokou částku jako „odchodné“. V médiích to pak bylo prezentováno tak, že jí to zařídil Nečas, ve skutečnosti se ale prý jednalo o standardní „odchodné“ ve výši několika platů, které přikazoval zákon. A dostalo jej prý i mnoho dalších úředníků, kteří odcházeli.
V době, kdy řídila sekretariát předsedy vlády, hrála prý neobyčejně náročnou dvojroli opory premiéra a šéfky úřadu. V obojím prý dělala „Petrova servismana“. A zdůrazňuje, že velmi podobně fungovala i v době, kdy ještě neměli s premiérem žádný osobní vztah. Pochválila se za to, že dokázala obě role oddělovat tak důsledně, že nikdo nic nepoznal. „Nikdy jsem před lidmi nepokřikovala Petře! Nikdy jsem nedávala najevo, jak blízko mu jsem. Naopak jsem na nějaké oficiality vystrkovala podřízené nebo jiné lidi, ať tam jdou oni,“ vzpomíná.
A ještě jednu roli prý pro Nečase měla - zprostředkovávala mu realitu života. „Třeba jeho manželka Radka nikdy nechodila do práce. Nedávala mu zpětnou vazbu. A sepětí s realitou potřebuje každý člověk. Aby se prostě neztratil,“ myslí si.
Zavzpomínala totiž, že svět politiků je úplně jiný než ten okolo. Žijí prý „na červených kobercích“ a z vlastní zkušenosti ví, že 95 procent poslanců se do dvou let od zvolení chová jinak než předtím. „Já jsem si pro sebe vyhodnotila, že je to jedna z kategorií, kde lidi žijí často hodně ze své minulsoti. I po skončení mandátu k vám přijdou a řeknou: Já jsem bývalý poslanec, ministr nebo třeba zastupitel,“ prozrazuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
