Joch na webu Reflex.cz plédoval za popravování všech separatistů, včetně těch na Ukrajině, a dokonce včetně Tomáše Masaryka. Haas nad jeho názory konstatuje, že Joch, byť o sobě neustále vykládá, že je konzervativec, ve skutečnosti žádným konzervativcem není.
„Je jen další z řady nabubřelých `myslitelů`, kteří na sebe chtějí za každou cenu upozornit. Nedochází mu, že jeho myšlenka není originální. Je jen do absurdity dovedenou snahou říci něco originálního a přitom zůstat bezpečně mezi těmi, kdo `drží basu`,“ vysmál se mu Haas.
Joch podle něj papouškuje předepsané politicky korektní postoje, jen se snaží upoutat tím, že je dožene do extrému.
Argument, že stát má právo na celistvost, zpochybňuje tím, že hranice státu jsou ve skutečnosti vlastně jen čáry na mapě, což nejlépe dokazuje právě Ukrajina, která záhadným rozhodnutím jednoho papaláše získala ke svému území poloostrov Krym.
K Jochově poznámce, že jediným ospravedlněním vzpoury je tyranský útlak, pak doplňuje výčet nápadů kyjevské vlády pro východní Ukrajinu, od současných zvěrstev Národních gard po velkolepé plány na „převýchovné tábory“ pro separatisty.
Pak dokazuje, že zájem západních zemí na demokracii na Ukrajině je velmi pofidérní, už proto, že chtějí tuto demokracii budovat s neonacistickými stranami, které otevřeně podporují. Jediným skutečným cílem se tak podle něj zdá potrestání Ruska. Jenže to se podle něj nedaří, jediným viditelným efektem jsou zmařené zakázky našich strojařů a zemědělců.
„Hlavně se nesmí nahlas říci, že král je nahý,“ zakončuje Haas svou facebookovou úvahu.
Co přesně napsal Tomáš Haas na Facebook:
Konzervativec Joch šokuje: Vlády mají právo separatisty postřílet. Separatista byl i Masaryk
Nemyslíte, že takový přístup je neliberální?
„Jestli je to liberální nebo neliberální přístup, mě zase až tak moc nezajímá, já jsem konzervativec. A jako konzervativec říkám: Zrádce pověsit!"
A jak to vidíte v jiných případech, jakými jsou například Katalánsko či východní Ukrajina?
„Jednoznačně: Postřílet separatisty."
Ale vždyť Československo či USA také vznikly osamostatněním, ne?
„Ano, bohužel. Náš poslední císař a král, Karel, byl velký světec, ale nikoli velký státník. V říjnu-listopadu 1918 vydal rozkaz, že jeho císařská a královská armáda nesmí za žádných okolností střílet do jeho lidí, jeho národů. Jinými slovy, abdikoval na svou odpovědnost a smířil se s rozpadem monarchie. Separatističtí vůdci jako Tomáš Masaryk měli velké štěstí, že jsem tehdy nežil a nebyl v blízkosti císaře. Dělal bych totiž, co by mi síly stačily, abych ho přesvědčil o politice opačné: Se separatisty naložit přesně tak, jak s nimi bylo naloženo v letech 1848-49 – a mocnářství udržet i silou."
„Konzervativec" Roman Joch není žádný konzervativec. Je jen další z řady nabubřelých „myslitelů", kteří na sebe chtějí za každou cenu upozornit. Nedochází mu, že jeho myšlenka není originální. Je jen do absurdity dovedenou snahou říci něco originálního a přitom zůstat bezpečně mezi těmi, kdo „drží basu". Nedochází mu, že čím víc se mu to daří, tím víc ukazuje, že je jako nafouknutá bublina. Na pohled veliká, na dotyk udělá neslyšitelné „puff" a mizí.
Bohužel ale jen papouškuje postoj naších politických stran, pluje jako ony „s hlavním proudem" a jeho názor není jiný, je jen silnější. On, stejně jako ony, nechce přiznat, že vůle lidí, nad kterými chtejí vlády vládnout, nemuže být potlačována bombardováním, vražděním a vyháněním lidí z jejich domovů.
On, stejně jako ony, chce lpět na „právu státu na územní celistvost". Zapomíná, že to území není jen ohraničený prostor na mapě, ale že v něm žijí lidé a ti lidé mají také právo - právo na sebeurčení.
Ne, že by pan Joch proti něčemu burcoval, jak se snaží prezentovat, jen papouškuje politicky korektní postoje a snaží se tím, že je dovádí do extrému, vypadat jako „opinion leader", jako tvůrce myšlenky. Ale není jejím tvůrcem, je jen nepříliš chytrý a tak prozrazuje to, o čem chce TOP 09 a ODS mlčet - jejich podporu politiky, která je slepá a vede k etnickým čistkám a tisícům obětí na životech.
TOP 09, ODS a samozřejmě levice upřednostňují čáry na mapě. Je jim dokonce jedno, že ta čára, v případě Krymu, vznikla tak, že sovětský nejvyšší diktátor ve chvíli dobrého rozmaru daroval Krym jednomu ze svých podřízených satrapů, stejně jako ve starém carském Rusku byly prodávány a někdy i darovány i vesnice včetně v nich žijících nevolníků. Téměř milion „duší" věnoval Nikita Sergejevič svému věrnému poskokovi, který vládl západní části jeho impéria. Věnoval mu je i s jejich územím a udělal novou čáru na mapě, která se dnes stala pro ODS a TOP 09 svatou.
Je jedno, že již 3000 lidí zahynulo a více než milion ostatních bylo vyhnáno ze svých domovů po bombardování jejich měst a vesnic neonacistickýni národními gardami, o kterých stydlivě mlčíme, a musí žít v uprchlických táborech v Rusku, je jedno, že pokud se vrátí do svých domovů, čekají je „filtrační" a „převýchovné" tábory, jejichž zřízení oznámila kyjevská vláda, která jim navíc, pokud nebudou potrestáni, slibuje nucené přesídlování do jiných částí Ukrajiny.
Vždyť trpí pro udržení správnosti loňské mapy Evropy.
Vlastně ani ne. Protože USA již oznamují, že do války za ukrajinskou vládu nepůjdou a Evropa na tu válku nemá. Co je dnes cílem celého snažení Západu, nevím.
Suverenita Ukrajiny to není.
Kdyby byla, nezahájil by ji Západ nejflagrantnějším porušováním její suverenity. Nemohli by se páni senátoři, poslanci, ministři, komisaři a bývalí politikové z USA a západní Evropy střídat jako figurky na pražském orloji na demonstraci v hlavním městě Ukrajiny, na demonstraci vyzývající ke svržení prezidenta a vlády suverénního státu.
Demokracie pro Ukrajinu to není.
V řádných volbách zvolený prezident a vláda byli vystřídáni stejně zkorumpovanou a stejnými oligarchy ovládanou nezvolenou vládou. Dva z největších, nejbohatších a nejmocnějších z nich dostali do vlastních rukou vládu nad oblastmi, které jsou centry jejich obchodních aktivit, třetí z nich byl dokonce zvolen, ve volbách, ve kterých třetina země nevolila, prezidentem.
A demokracii pravděpodobně nepřinesla ani legitmizace neonacistických stran a jejich otevřená podpora Západem. K demokracii nepřispěl vznik, vyzbrojení a výcvik stranických ozbrojených sil, ozbrojených soukromých armád oligarchů a ozbrojených batalionů politických stran pod neonacistickými synboly.
Stabilita Ukrajiny to není.
Od samého počátku sleduji vývoj na Ukrajině. A Ukrajina stabilnější není.
A každý krok Západu, každá chyba, a bylo jich hodně a jinde jsem je popsal, licitace se sankcemi, každý dolar, kterým Západ podporuje neonacisty v Národních gardách, ke stabilitě nepřispívají.
Ještě v únoru, nebo na začátku března jsem napsal, že tento vývoj na Ukrajině, podporovaný EU a USA, nevyhnutelně povede k občanské válce. A ta válka tu je, je tu bombardování civilního obyvatelstva, je tu tři tisíce mrtvých obětí a milion uprchlíků bez domova.
Co ještě bylo cílem naší politiky na Ukrajině?
Zbývá jen jedno. Potrestat Rusko.
A tak trestáme. Napřed jsme několika Rusům zakázali výlet do Karlových Varů a nákup na kreditní karty v Bille.
Nepomohlo to, Rusové do Karlových Varů sice nepřijeli, Rusko jsme ale na kolena nesrazili a tak přišlo druhé a třetí kolo.V nich jsme dokázali poškodit české výrobce leteckých motorů, zavřít ruské trhy našim zemědělcům a výrobcům potravin. A najít ještě nějaké Rusy s kreditkami, abychom jim zakázali u nás utrácet. Ničíme vše, co jsme s obtížemi znovuzískávali posledních dvacet let. Efekt žádný.
Proč?
Vlastně už ani nevíme. Krym je ztracený, Ukrajina je rozvrácená válkou, demokracie na Ukrajině je snad ještě více vzdálená než demokracie na Marsu. Ukrajinští neonacisté opět hrozí pučem a podíváte-li se na jejich servery, zjistíte, že první věc, až tahle válka skončí, bude pochod na zrádci prolezlý Kyjev. To ostatně tvrdili již na počátku srpna. A dnes to oznamují znovu.
Ještě po kyjevské „revoluci" chtěli obyvatelé východní a jižní Ukrajiny jen kulturní a jazykovou autonomii. Díky aktivitám neonacistů, bombardování jejich měst a atrocitám „dobyvatelů" z Národních gard, jsou dnes separatisty. Vychovala si je kyjevská vláda a pomáhali jsme z plných sil my.
Jestli byla Ukrajina před začátkem řetězu našich chyb ve vážných ekonomických problémech, je na tom dnes mnohonásobně hůř.
Demokracie na Ukrajině je taková, že řečníci v parlamentu jsou odháněni od řečnického pultu.
Stabilita to právě není. Vláda nekontroluje ani armádu, letos třikrát mobilizovala a odvedení vojáci zmizeli v černé díře ukrajinské reality. Armádu nahrazují Národní gardy a i ty již nestačí. Rebelové dnes mají již převahu i ve vojenské technice. Jejich největším dodavatelem není Rusko, ale kyjevská vláda, jejíž armáda nechává při ústupu svou techniku za sebou.
Suverenita? Kdyby nebylo zahraničních vlád, nebyl by ani Kyjev.
A tak opravdu jako poslední cíl našeho snažení zůstává potrestat Putina. Jeho popularita, díky našemu snažení, stoupla za poslední tři čtvrtiny roku z necelých šedesáti na téměř devadesát procent.
A poškodili jsme přitom, možná nenávratně, celé segmenty našeho hospodářství.
Jára Cimrman by z nás měl radost.
A nám, protože jsme bez cíle, nezbývá nic než držet basu s ostatními stejně úspěšnými Evropany a držet se stanovené linie. Ještě že máme zahraničně politické experty, kteří nám to umí takovým pevným hlasem říci z rozhlasu. Musíme držet jednu nastoupenou linii, abychom ukázali jednotu.
Jako lumíci. V jednom šiku.
Hlavně se nesmí nahlas říci, že král je nahý.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: jav
