Jen těžko pátráme po tom, kdy se vlastně věci tak zásadně změnily. K povaze naší evropské civilizace patří, že uskutečnění každé vize se záhadně mění v proces opačný. Asi nejlépe se to dá dokumentovat na vztahu občanů České republiky k Evropské unii. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Na počátku roku 1989 byla podvědomá touha vrátit se zpátky do světa našich předků, do civilizace a kultury, kterou jsme po roce 1948 vyměnili za cizí utopii a útlak. „Heslo listopadových dní, které později nazvali Sametová revoluce, „Zpátky do Evropy!“ oslovilo většinu občanů. I po rozpadu Československa jsme dalších 11 let usilovali o vstup do Evropské unie. Přijímali jsme nové zákony, plnili kritéria, ač občas jejich důsledkem byla likvidace některých tradičních průmyslových odvětví,“ říká Bašta.
Hlasování v referendu o vstupu do EU se zúčastnila nadpoloviční většina voličů a tento záměr schválila. Když opadla euforie z toho, že po letech jsme dosáhli svého cíle, přišlo vystřízlivění a kocovina. Od té doby to u nás s eurooptimismem jde z kopce. „Naše země se sice stala součástí velkého teritoria stability, prosperity a dobrých mravů, ale cena, kterou jsme za to zaplatili, je pro naši budoucnost zničující,“ dodal bývalý velvyslanec.
Objem majetku, který prý přešel do rukou cizinců od roku 1993, vzrostl sedmkrát, ten v domácím držení zůstal po celých 25 let stejný. Letos byla naše republika zařazena mezi rozvojové země, protože naše vláda již nemá na chod ekonomiky vliv a příjmy obyvatelstva dlouhodobě stagnují. „Stali jsme se kolonií,“ posteskl si Jaroslav Bašta.
Podle Bašty tak není divu, že se to občanům a části politické reprezentace nelíbí. Zejména proto, že vedení EU začalo mít manýry, které jsme dříve viděli jen u představitelů politbyra v Moskvě. Začíná ona cesta k opaku. Čas integrace skončil, nastal čas dezintegrace. „Nejen Evropské unie, ale také jejích členských států, jak ukazuje Katalánsko a naznačují referenda v severoitalské Lombardii a Benátsku,“ míní Bašta.
Na závěr Jarslav Bašta dodává, že by bylo dobré si připomenout, že v letošním roce si nebudeme připomínat jen stoleté výročí bolševické revoluce v Rusku. „Uplynulo také sto let od zahájení dekolonizace světa. Proces, který měl původně dovršit porážku Německého císařství, nakonec nejvíce postihl jeho protivníky a to Velkou Británii a Francii a další západoevropské státy,“ dodal s tím, že do něčeho podobného nesmíme být zataženi, proto se také prý přimlouvá za zákon o obecném referendu s možností vystoupení z EU.
- Původní zdroj ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dah
