Kohout poukazuje na to, že imigrace ve 21. století je jev, který svými rozměry převyšuje migraci v průběhu druhé světové války o desítkové řády. „Podle údajů z roku 2010 v Evropské unii žije více než 31 milionů osob narozených mimo její území. Z toho nejvíce v Německu (6,4 milionu), ve Francii (5,1 milionu), v Británii (4,8 milionu), ve Španělsku (4,1 milionu), v Itálii (3,2 milionu) a v Nizozemsku (1,4 milionu),“ uvádí s tím, že další statisíce imigrantů přibývají do Evropy rok co rok.
Upozorňuje také, že tato statistika navíc nezahrnuje děti narozené imigrantům již na území hostitelského státu. Podle těchto statistik by například v Německu bylo imigrantů 10,1 milionu, přičemž tento údaj pochází z roku 2005. Podle čerstvějších odhadů by například v Itálii mělo žít 4,7 milionu imigrantů.
Extrémně chudých je méně, ale "jen" chudých je více
Kohout odmítá tvrzení, že za chudobu v zemích, odkud do Evropy proudí statisíce uprchlíků, může evropský kolonialismus a že konflikty vyvolal Západ svými vojenskými intervencemi. „V první řadě, imigrace neroste kvůli rostoucí míře chudoby ve třetím světě. Je tomu přesně naopak. Míra chudoby ve světě klesá,“ uvádí poněkud překvapivě Kohout a přidává opět několik konkrétních čísel: „Například region Blízký východ a severní Afrika měl v roce 1981 míru extrémní chudoby – denní příjem méně než dva dolary na osobu v paritě kupní síly – na úrovni 29,3 procenta. V roce 2011 to bylo již jen 11,6 procenta,“ uvedl s odkazem na statistiky Světové banky.
Prý ubylo i extrémně chudých: „Z 50,5 milionu (1981) na 38,7 milionu (2011),“ uvádí. Na druhou stranu ale přibylo chudých s rozpočtem menším než pět dolarů na osobu a den: ze 130,6 milionu (1981) na 210,8 milionu (2011).
Téměř každý v Africe a na Blízkém východě má dnes televizor, kde může vidět západní životní úroveň
Vysvětluje, že severní Afrika a Blízký východ za uplynulých 30 let zaznamenaly velmi slušný vzestup všeobecné životní úrovně a zároveň ústup extrémní chudoby. „Každý (nebo téměř každý) má dnes televizor, v němž může vidět západní životní úroveň. Může vidět a slyšet zprávy o evropském sociálním státu, který solidárně pečuje o všechny své ovečky. A protože chudoba ustoupila natolik, že je možné našetřit na cestu, od myšlenek k činům není daleko,“ prozrazuje svůj pohled na příčiny rostoucí imigrace z těchto částí světa na starý kontinent.
Kohout také tvrdí, že pokud poroste životní úroveň v Africe a v Asii dosavadním tempem, bude přibývat i potenciálních emigrantů do Evropy. „Navzdory růstu životní úrovně ve třetím světě je v Evropě život díky sociálním dávkám a všeobecným podmínkám mnohem lepší a dlouho ještě bude,“ vysvětluje.
Imigrace z Blízkého východu do Evropy rostla už před válkou v Sýrii
Nesouhlasí také s oblíbenou hypotézou, že za příliv imigrantů do Evropy mohou války. „Sýrie je výjimkou, ale jinak je svět podle statistik Ústavu pro výzkum míru v Oslo (Peace Research Institute Oslo) klidnější než kdykoli ve 20. století,“ tvrdí Kohout s tím, že imigrace z Blízkého východu do Evropy masivně rostla už před občanskou válkou v Sýrii a před vlnou arabských revolucí. Přiznává ale, že chaos v Libyi cestu ze subsaharské Afriky nepochybně usnadnil.
Zamýšlí se také nad otázkou, co v Evropě s africkými a arabskými imigranty. „Z hlediska evropského pracovního trhu jsou z větší části nepoužitelní. Odhlédneme-li od jazykové bariéry, málokterý imigrant má vzdělání, které za něco stojí. Afrika nemá vysoké školy, které by snesly srovnání s Evropou. Blízký východ a jižní Asie jich má málo,“ uvádí.
Závěrem svého zamyšlení Kohout míní, že Evropa by v první řadě měla poskytnout azyl těm, jimž opravdu jde o život – například křesťanům a dalším menšinám v Sýrii a v Iráku.
A také by se Evropa měla v první řadě zbavit „svého zlozvyku, který ničí její ekonomiku již zhruba 40 let: platit lidi za to, že nedělají nic“. „Kdyby Evropa podstatně omezila svůj sociální stát, leccos by se změnilo k lepšímu. Nejen velikost a struktura imigrace,“ uzavírá Pavel Kohout své zamyšlení.
Celý text je ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
