Je to všechno jinak. A ještě mnohem horší. Martin Koller od plic sepsal, co si myslí o přívalu uprchlíků

30. 6. 2015 8:51

KOMENTÁŘ Analytik Martin Koller vidí za současnou imigrační vlnou důsledky vojenských zásahů vůči některým islámským zemím. Ve svém komentáři nachází i souvislosti jdoucí hlouběji do minulosti a upozorňuje též na dlouhodobý program Evropské unie zaměřený na posílení styků se zeměmi Středomoří. Varování před islamizací Evropy zakončuje větou: „Pokud se Evropané neprobudí, dopadnou jako Srbové v Kosovu.“

Je to všechno jinak. A ještě mnohem horší. Martin Koller od plic sepsal, co si myslí o přívalu uprchlíků
Foto: ČT
Popisek: Martin Koller

Současnou imigrační vlnu či invazi z Afriky do Evropy je třeba vidět v souvislostech. Od osmdesátých let minulého století podporovaly USA agresivní islamisty v boji proti křesťanům, především Evropanům i proti civilizačně pokročilejším muslimům a ve svých odrazech i proti Izraelcům. Současnou situaci bychom mohli označit jako multikulturní džihád (Muhád – lepší zkratku jsem dosud neobjevil) ve prospěch TTIP. Muhád bohužel podporuje i řada evropských politiků.

Kdo profitoval a profituje?

Ať se ve světě děje cokoli, je vhodné si položit základní otázku římského práva, tedy ve zjednodušeném překladu: „Kdo z toho má prospěch?“ Převážná většina Evropanů, myšleno etnických Evropanů, v muhádu logicky žádný prospěch nevidí, přestože zájmové skupiny se za podpory médií snaží navodit situaci, kdy obyvatelé Evropy zhloupnou natolik, že začnou myslet a jednat proti svým zájmům. Zdá se to nelogické, ba nesmyslné, ale stačí se podívat na demokratické volby. Jejich účastníci jsou propagandou tak zpitomělí, že mnozí z nich zapomenou na vlastní zájem a bezmyšlenkovitě volí politiky, kteří mají na mysli cokoli, jen ne zájmy svých voličů.

Prvním krokem ke vzniku muhádu byly války USA a NATO proti Sovětskému svazu/Rusku a jeho spojencům od osmdesátých let minulého století. Především USA podpořily teroristy bojující pod praporem islámu proti tehdejšímu SSSR v Afghánistánu. Výsledek je evidentní. V Afghánistánu zvítězil islámský středověk, narkomafiáni a teroristé. Uprchlíci, teroristé a drogy směřují odtud především do Evropy. Dále se jednalo o Čečensko, kde byl opět použit scénář islamisticko-nacionální svaté války proti Rusku a Rusům. Dočasně opět zvítězili teroristé a narkomafiáni za podpory USA. Nedávno byl jeden z nich odsouzen za vděk, který projevil vražedným terorismem v americkém Bostonu. Do USA se dostal jako politický uprchlík před ruským terorem. Za vydatné pomoci civilizovanější části Čečenců se nakonec podařilo vládu islamistických teroristů svrhnout a vojensky je porazit.

Války proti Iráku nebyly ničím jiným, než americkým bojem o kontrolu nad strategickými energetickými zdroji daleko od území USA. Naprosto nepromyšlená politika okupační vlády, která podpořila jakési irácké imigranty a agenty CIA bez vlivu v Iráku a agresivní šíitskou menšinu, dovedla americkou misi k desetileté válce a národním osvobozeneckým hnutím, občanské válce a následně ke vzniku Islámského státu (IS).

Neúspěšný byl rovněž pokus gruzínského prezidenta Saakašviliho (aktuálně stíhaného mezinárodním zatykačem pro kriminální delikty) o vyvolání války s Ruskem pomocí nacionálního teroru proti obyvatelům Jižní Osetie a Abcházie. Ruská reakce byla tak rychlá a efektivní, že se západní bojovníci za demokracii a lidská práva zmohli pouze na mediální povyk. Všechny tyto války vnímáme jako něco za hranicí Evropy. Jejich výsledkem však bylo formování sil pro IS a muhád. Již za války v Afghánistánu došlo ke změnám v tradiční islámské společnosti. Obvyklé rady stařešinů ztratily značnou část moci. V zemi zvítězilo agresivní křídlo mladých bojovníků podporovaných z USA, kteří měli zájem na expanzi islámu a vlastním finančním profitu cestou obchodu s drogami. Dokladem vývoje je fakt, že kdejaký vážený islámský učenec řeční o mírumilovnosti islámu, ale nedokáže na tuto cestu vrátit ani vlastní souvěrce vedoucí v Arábii džihád a v Evropě muhád. Vystoupení muslimských celebrit v médiích, především v ČT, se bohužel zabývají islámem minulosti a mají zanedbatelnou vypovídací hodnotu.

Islamizace Jugoslávie

Zásadním krokem k muhádistické destabilizaci Evropy se staly války na území bývalé Jugoslávie vyvolané s pomocí USA. Cílem byla likvidace velkého státu spolupracujícího s Ruskem. Výsledkem brutálních bojů jsou dva islámské státy, a to Herceg-Bosna a Kosovo. Spojené státy a Evropské země se v těchto konfliktech zachovaly jako v dobách bezpečnostní krize v Československu roku 1938. V podstatě se postavily na stranu teroristů, kteří rozvraceli se zbraní v ruce vlastní stát a z ideologických a rasových důvodů vraždili civilní obyvatele. Konal se i komediální útěk sudeťáckých civilistů do Německa před českým terorem. Podobné show zorganizovali muslimové za podpory NATO v Bosně. Vyhánění českých obyvatel z takzvaných Sudet a území obsazených následně Polskem můžeme přirovnat k vyhnání statisíců Jugoslávských Srbů z jejich vlasti na území Srbska. V Bosně a Kosovu se v podstatě opakoval teror německých okupačních sil, chorvatských ustašovců, chorvatské divize SS a islámských divizí SS za druhé světové války. Možná i proto se do konfliktu v Bosně a Kosovu aktivně zapojilo Německo, jako hlavní americká kolonie v Evropě. V počátečním období se dokonce mluvilo o kamarádství z doby druhé světové války. Jenže nacisticko-demokratická propaganda narazila i v Německu, takže se rychle změnila na humanitární pomoc pronásledovaným muslimům. Zároveň byla provedena globální mediální dezinformační kampaň, doslova ukázka hybridní války ve prospěch islamizace Bosny a Kosova.

Války se zúčastnili teroristé z al-Káidy a dalších organizací, podporovaných především ze Saúdské Arábie a Afghánistánu. Srbové bránící svoje území a lidi se stali hlavními světovými zločinci ve všech médiích. Vrcholem byla kampaň kolem údajného povraždění muslimských vojáků ve Srebrenici (1995) založená za zamlčování faktů a výrobě lživých informací. Údajně došlo k povraždění 7000 zajatých muslimských ozbrojenců, z hlediska mezinárodního práva teroristů, srbskou armádou. Kromě zhruba 2000 muslimů padlých v boji při útěku ze Srebrenice do Tuzly před slabšími srbskými jednotkami se oběti údajné genocidy dodnes nenašly. Naopak téměř polovina z nich se o dva roky později dostavila k volbám. A potom máme věřit propagandě NATO a EU. Při její výrobě byly tahány z hrobů i mrtvoly muslimských teroristů z bojů v roce 1993, za civilisty aranžovaní teroristé z UCK padlí v bojích, a dokonce i povraždění Srbové. Pro erotomany se vyrobily pohádky o desítkách tisíc znásilněných muslimek. Většina se nakonec neprokázala a znásilněnými Srbkami se z euro-amerických demokratů a bojovníků za lidská práva nezabýval nikdo. Svojí jednostrannou nespravedlností, lživostí a především zamlčováním pravdy, a rovněž následnými uboze zmanipulovanými mezinárodními tribunály v Haagu připomíná kampaň kolem Srebrenice hybridní válku NATO a EU vedenou v současnosti pod diktátem USA na Ukrajině proti Rusku. I zde se vychází z nacionalismu hraničícího s rasismem, rasismem vzpomínek na spolubojovníky z řad SS a vycházejícím i z rozdílu ve víře.

Do současnosti vyšla k tématu Srebrenice ve světě řada publikací svědků, především od vojáků a humanitárních pracovníků, které vyvracejí lži americko-muslimské propagandy. U nás lze doporučit především knihu Srebrenica od Alexandra Dorina a některé práce Rajko Dolečka. Ani lživá a nenávistná protisrbská kampaň, která se vleče dodnes, však nezmění fakt, že zavražděných a vyhnaných z domovů bylo ze všech jugoslávských etnik nejvíc Srbů, alespoň podle statistik OSN. Ale určitě i letos nás ČT a další média oblaží omíláním lží o Srebrenici, srbských zločinech a válkách v Jugoslávii.

Výsledkem americké války na Balkáně je nikterak neprosperující Bosna a narkomafiánský stát Kosovo, kde si kupují nemovitosti islamističtí teroristé. Kosovo se dvěma americkými vojenskými základnami je rovněž hlavním zdrojem drog směřujících z Afghánistánu do Evropy. Negativní informace z této země jsou systematicky zamlčovány. Evropa získala dlouhodobě nestabilní oblast, zdroj organizovaného zločinu, narkomafiány jako imigranty a politické běžence, základnu islamizace s rostoucím počtem mešit a černou díru na peníze daňových poplatníků.

Přes Kosovo a Bosnu míří do Evropy i jeden z proudů islámské invaze z Afriky. Málokomu pravděpodobně došlo, že Srbsko nemá moře, přičemž migranti určitě na jeho území nepadají ze vzduchu. Přesto se Srbsko díky dlouhodobě nepřátelské politice EU diktované USA a Německem stalo branou pro islamizaci Evropy se všemi důsledky. Na válkách v Jugoslávii tedy evidentně opakovaně vydělaly především USA na účet Evropy.

Džihád a muhád

Následovala americká podpora islamistických teroristů v Libyi, Sýrii, Egyptě a dalších zemích. Arabské jaro se však organizátorům z USA a EU vymklo z rukou. Došlo ke spojení ideologie, sociálních problémů a rasismu. Je třeba si uvědomit, že bojovníky IS spojuje radikální islamismus, arabská řeč a arabský, případně africký původ. Dokladem je i fakt, že IS se neuchytil v Íránu ani v Turecku, které se ve všech třech faktorech liší. Všechny uvedené faktory jsou v přímém rozporu s osvědčenou praxí evropské civilizace, a přesto se je vedení EU snaží do Evropy importovat. Islámský stát se v současnosti transformoval z tažení utlačovaných sunnitů proti šíitům v Iráku do jakéhosi revolučního hnutí či islámské sociální revoluce. Ta úspěšně přitahuje řadu muslimů z celého světa a připomíná v podstatě expanzivní nacistický režim Německa třicátých a poloviny čtyřicátých let, tedy kombinaci nacionalismu, rasismu a agrese. Nejedná se pouze o sociální jev, jak se nám snaží namluvit někteří bojovníci za islamizaci Evropy v ČT a dalších médiích. Výsledkem džihádistického tažení podporovaného USA s cílem zničit Sýrii se stal muhád, který spojuje džihád s americkou ideologií multikulturalismu, jež se nikde neosvědčila. V praxi napomáhá pouze k islamizaci Evropy, zatímco do USA ohánějících se multikulturalismem islamisty evidentně nic netáhne. Tamní nevyspělý sociální systém lze totiž dojit podstatně méně než evropský. Teroristé tam také nemají na růžích ustláno a mohou končit svůj džihád na popravišti. Po 11. září, Bostonu a podobných ukázkách islámského multikulturalismu nejsou islamisté v USA vítáni. Zato v zahraničí mají americkou podporu, protože džihád i muhád vede k bezpečnostní a ekonomické destabilizaci Evropy. Přitom EU nelogicky podporuje zbraněmi islamistické teroristy přicházející v tisících přes Turecko bojovat proti syrské vládě. Islamistický džihád destabilizuje státy blízko evropských hranic a vytváří základ pro muhád. Problém je v tom, že evropští muhádisté se snaží posílit islámské pozice vůči Izraeli a vytvořit z něj pravděpodobně jakýsi islámský multikulturní stát se židovskou menšinou. Cestou k tomu jsou i připravované sankce proti izraelským výrobkům. Místy je nadšení muhádisté prosazují sami, především v Německu.

Muhád je prostředkem k posilování pozice USA vůči Evropě, ale i jiných sil, které ho využívají ke svému prospěchu. V podstatě se jedná o pět zájmových skupin a jejich cílů. Především již zmíněné ekonomické tažení USA proti Evropě, včetně Ruska. Evropu je třeba oslabit, aby s nadšením přijala americkou armádu přinášející smlouvu TTIP a kontrakty pro americké zbrojaře. Dále je snaha o omezení evropské energetické kooperace s Ruskem a její posílení ve vztahu k islámským státům a jejich ropným zdrojům kontrolovaným z USA. Přistěhovalí džihádisté budou také ochotnější jít do války proti Rusku, na rozdíl od Evropanů. Kolik v případné válce vyvolané americkými zájmy zahyne Ukrajinců, Rusů i Evropanů není důležité. Obyvatelstvo se nahradí z Afriky. Dále je zde islamistická invaze, kterou podporuje IS a některé islámské země, především Saúdská Arábie. Za zmínku zde stojí fakt, že Saúdové si takzvané uprchlíky do svojí země nepouštějí. Jak IS, tak Saúdové se snaží posilovat svoje pozice v Evropě s cílem islamizace a zotročení Evropanů – pro ně takzvaných rájů, neboli chovného dobytka, který jim má sloužit k užitku, případně k plození světlých dětí. Uvádí to výzkumy provedené před několika lety ve Francii. Islamisté mají zájem pouze o získání pozic, pokud možno bezpracný zisk a nadvládu, žádný multikulturalismus. Jako rájové byli křesťané v historii chápáni už tureckými okupanty Balkánu. Tvořili skupinu obyvatel druhé kategorie s vyššími daněmi, přičemž do Turecka byl odevzdáván každý desátý chlapec, většinou pro službu v osmanské armádě. Zatřetí se jedná o tažení organizovaného zločinu, především narkomafie, která chce v EU rozšířit svoje trhy ve spolupráci s islamistickými teroristy. I v tom získává podporu USA a jejich evropských pomocníků. Na těchto kšeftech se navíc přiživují i některé tajné služby demokratických zemí. Zdrogované národy se lépe ovládají. Čtvrtou skupinu tvoří etničtí Evropané a přistěhovalci, kteří na imigrantech vydělávají. Jedná se především o vedoucí a zaměstnance různých takzvaných humanitárních a neziskových organizací, které žijí z peněz daňových poplatníků. Někteří z nich jsou zároveň sponzorováni z USA a Saudíje. Údajně se starají o podporu a začleňování kdekoho. Díky práci takových nevládních organizací vzrostl počet obyvatel většinou afrických zemí za posledních třicet let na trojnásobek. Podařilo se snížit dětskou úmrtnost a realizovat hospodářskou pomoc. Nudící se bojovníci se nemusí starat o svoje rodiny a mohou plodit a válčit. U nás získávají humanitární neziskovky z ministerstev ročně kolem půl miliardy korun. To poskytuje jejich vedoucím královskou životní úroveň. Přibližně 80 % získaných peněz využívají uvedené organizace na svoje provozní náklady, především platy, zbytek na reklamu. K cílovým migrantům se nedostane téměř nic. Výsledky jejich letité práce jsou vidět především v rámci necivilizované části romské komunity, která si udělala z parazitování na sociálním systému výnosnou životní praxi. Přitom se nejedná o přistěhovalce, ale občany, kteří zde žijí několik generací. Čím nás obohacují, mi není jasné. Kdyby se ekonomičtí parazité z neziskovek neměli kým zabývat, museli by se věnovat přínosné činnosti, nebo vyrazit na úřad práce.

Lži a realita

První lež je na téma, že západní země přijímaly naše politické emigranty po letech 1948 a 1968, takže naší povinností je přijímat migranty z Afriky. Problém je v tom, že naši imigranti přicházeli do zemí s evropským obyvatelstvem, případně křesťanských zemí a jako vzdělaní lidé na určité kulturní úrovni. Kolik našich občanů emigrovalo do Sýrie, Eritreje a podobných destinací není známo. Nanejvýš nějaké penězi či exotikou poblázněné české manželky afrických studentů, ale většina už je zase doma obohacena o cennou životní zkušenost. Naše média s oblibou vytahují na scénu módní návrhářku Blanku Matragi, ale ta je naprosto atypickým případem z mnoha důvodů.

Další lží je tvrzení, že nás imigranti obohacují. Pominu již zmíněné cikány, aktuálně Romy. Evropa zažila několik nepřátelských imigračních vln. Jedna z nich zničila římskou říši, další muslimská říši byzantskou. V obou případech byli útočníci na nižší kulturní úrovni. Řím se pokoušel o multikulturní politiku, ale příliš mnoho barbarů znamenalo jeho konec. Připomenout si můžeme rovněž Avary, Mongoly, Huny a Turky útočící z jihu a východu. V případě cizího etnika a náboženství byla invaze vždy nepřátelská a zničující. Naše země zažily několik imigračních vln. Ve středověku se jednalo o Němce, kteří přinesli nové technologie, organizaci a další přínosné vědomosti. Byli to Evropané a křesťané vyznávající stejné hodnoty. Po vzniku Československé republiky jsme zaznamenali poměrně rozsáhlou imigraci z Ruska zmítaného občanskou válkou. Většinou se jednalo o vzdělané Evropany a křesťany, reprezentanty střední a vyšší třídy, kteří byli prospěšní. Ve druhé polovině čtyřicátých let přišlo dost Řeků, kteří byli na straně poražené levice v tamní občanské válce. I to byli civilizovaní Evropané a částečně křesťané, kteří se zařadili bez větších problémů do společnosti. Průběžně přišlo v rámci komunistického sociálního inženýrství větší množství cikánů/Romů ze Slovenska a později Vietnamců, kteří se u nás objevili jako pracovní síla již před listopadem 1989. Následovalo ještě poměrně dost Ukrajinců a Rusů a malé množství Číňanů. S výjimkou části romského etnika nevytvářejí uvedení cizinci výrazné problémy, nejlépe se integrovali Číňané a Vietnamci, kteří ovšem v rostoucí míře koketují s produkcí narkotik a praním špinavých peněz. V období před listopadem zde zůstalo menší množství vysokoškolských studentů z Afriky a Arábie. Jednalo se o občany poměrně vyspělých zemí, které se nevyznačovaly přehnaným islamismem, tedy občany Sýrie, Libye, Egypta nebo Iráku. Ti jsou aktuálně využíváni proimigrantskou propagandou. Po roce 1990 se však situace změnila a někteří přistěhovalci z Afriky se věnují spíše ochodu s drogami a různým podivným aktivitám.

Ať přemýšlím jakkoli, nenalezl jsem nic, čím by nás uvedené poválečné migrace zásadním způsobem obohatily z jakéhokoli hlediska. Změnilo by se v naší společnosti něco, kdyby nepřišli? Nemohli bychom bez nich úspěšně existovat? Levné pracovní síly z Ukrajiny umožnily snižovat mzdy českých občanů, případně je připravily o práci. Obohatili se tedy pouze někteří podnikatelé. Otázkou je rovněž placení daní cizinci. Všichni totiž využívají naši zdravotní péči, jejich děti studují na našich školách a někteří získají nárok i na naše důchody. Přitom v řadě případů dochází k neplacení daní, stejně jako sociálního a zdravotního pojištění, případně jsou organizovány podvody. Který český živnostník nebo malopodnikatel nemusí platit daně a pojištění a má zdarma školy a různé výhody pro svoje děti? Vysoký počet cizinců na českých středních a vysokých školách placených z českých daní, doslova znevýhodňuje české občany ve vlastní zemi. Děti cizinců jsou dokonce upřednostňovány i v mateřských školách. Osobně žádné obohacení neregistruji a na exotiku se mohu podívat v televizi.

Třetí lží je tvrzení o ekonomické přínosnosti imigrantů. Něco takového platilo v USA v 18. a 19. století v době nedostatku pracovních sil a obrovského neosídleného prostoru. Evropa je však v porovnání s minulostí výrazně přelidněná a panuje vysoká nezaměstnanost z důvodu dlouhodobé, chronické hospodářské krize. Tu se pravděpodobně nepodaří ještě dlouho odstranit, pokud vůbec. Příchod velkého počtu obtížně ekonomicky využitelných, případně nevyužitelných imigrantů situaci zhorší. Zvláště v chudších zemích, jako je naše, získají buď nejhůře placenou práci, nebo budou pracovat ilegálně, čímž připraví o práci další české občany pro zisk úzké skupiny podnikatelů. Naopak se do nich budou cpát peníze cestou všemožných neziskovek. Má se jednat o peníze z EU. Ale odkud jsou peníze z EU? Opět z daní občanů EU, kteří trpí nezaměstnaností a dlouhodobým poklesem životní úrovně. U nás mnoho lidí pracuje za ostudně nízké platy, o většině důchodů nemluvě, chybí peníze ve zdravotnictví, školství, sociálním systému. A do toho se objevují tisíce dalších sociálních parazitů a příprava na válku s Ruskem. Nějakou ekonomickou přínosnost afrických imigrantů rovněž neregistruji.

Poslední lží jsou lidská práva. Tato původně ušlechtilá idea se v průběhu let změnila na nejúčelověji zneužívanou lež 20. a 21. století. Když se americké zahraniční politice někdo nehodí, je obviněn americkými i evropskými politiky a médii ze zneužívání lidských práv. Dlouhodobými cíli útoků jsou Čína nebo Rusko, zatímco Saúdská Arábie a další země, kde se o lidských právech nedá hovořit, zůstávají americkou lidskoprávní propagandou dlouhodobě nepovšimnuty. Ostatně porušování lidských práv by se našlo dost i u nás. Kdybychom se řečníků kolem lidských práv zeptali, zda je umí aspoň vyjmenovat, většina z nich by musela mlčet, protože mnohdy plácají nesmysly. Každý má údajně právo na důstojný život v materiálním dostatku a bezpečí. Nic takového není nikde kodifikováno. Nikdy nic takového nebylo možné. Rozhodně se nejedná o právo, které by zdůvodňovalo právo někomu jeho důstojný život brát. Věnujeme část svojí životní úrovně přistěhovalcům, ale co ti, kteří zůstanou v Africe? Svůj život by si měl každý zasloužit. Evropská civilizace se o svoji životní úroveň a svobody zasloužila staletími tvrdé práce a drastickými zkušenostmi mnoha válek. Neexistuje žádný důvod k tomu, aby na něm parazitoval kdokoli jiný.

Terorismus s evropskou podporou

Vydatnou pomocí islamizaci Evropy jsou sebevražedné nápady některých reprezentantů EU. Typickým příkladem je dohoda EURO MED o spolupráci mezi EU a některými státy na pobřeží středozemního moře. Jedná se o začlenění 16 států do zóny evropského svobodného pohybu osob a zboží. Barcelonský program EU MED je v podstatě včleněn do lisabonské smlouvy, takže vedení EU jej může prosazovat proti vůli jednotlivých členských států. EU MED má evropské partnery, a to Albánii, Herzeg-Bosnu, Chorvatsko, Monako a Černou horu. Z hlediska Monaka a Chorvatska velké problémy nejsou. U islámských zemí a Černé hory, která je ve střetu s teroristy z Kosova, už tak jednoduchá situace není. U států ze mořem se jedná o Alžír, Egypt, Libanon, Izrael, Jordánsko, Mauretanii, Maroko, Palestinu, Sýrii, Tunisko a Turecko. V širším programu jsou další africké státy. Celkově by z uvedených zemí mohlo volně přijít do Evropy kolem 136 milionů muslimů. Navíc některé z těchto zemí slouží k transferu dalších Afričanů do Evropy. Z uvedených muslimských zemí jsou stabilní pouze malé Jordánsko a Turecko s 80 miliony obyvatel. Reálně bezproblémový je vlastně pouze Izrael, jehož bezpečnost se však EU snaží destabilizovat podporou takzvaných Palestinců a „jejich“ oblastí. Ze zemí za mořem by bylo smysluplné a přínosné přijetí do EU pouze v případě Izraele, který je de facto baštou evropské civilizace v islámské oblasti.

Program EU MED je zdůvodňován potřebou pracovníků, kteří mají zajistit peníze na evropské důchody v budoucnosti. Oficiálně by se mělo jednat o 20 až 56 milionů osob. K tomu lze konstatovat, že nebude-li Evropa neustále ničena korupcí, likvidací pracovních míst ve prospěch zahraničních dodavatelů a rozkrádáním, bude peněz přebytek. V současnosti je na území EU kolem 27 milionů registrovaných nezaměstnaných, reálný počet osob hledajících práci bude pravděpodobně téměř dvojnásobný.

Ke splnění představ tvůrců EURO MEDu by se z hlediska imigrantů muselo jednat o kvalifikované pracovní síly, které by skutečně pracovaly, dosahovaly průměrných a vyšších platů a platily veškeré daně a odvody. Realita bude taková, že takzvaně perspektivní pracovníci rozšíří nezaměstnanost domácích obyvatel a zatíží již tak kolabující sociální systém. Neperspektivní, kteří zůstanou v ekonomicky slabších zemích, jej zatíží přímo. Navíc za nimi přijdou početné rodiny, které rovněž budou sociální systém spíše zatěžovat než podporovat. Nastane stejný efekt jako v Africe, která není schopna uživit rychle narůstající mladou generaci. V Paříži je ekonomická realita taková, že v mnoha rodinách imigrantů z Afriky pracuje žena v nějakém hůře placeném povolání a stará se o děti, zatímco chlapi se díky sociálním dávkám povalují v kavárnách, žvaní o islámu a koukají na televizi. Když se jim flákání omrzí, vyrážejí rabovat a válčit s policií. Další bláznivou představou evropských muhádistů je, že muslimové přestanou být v rámci dvou generací muslimy a stanou se snad dokonce nějakými křesťany či eurokřesťany vyznávajícími evropské hodnoty. Otázkou je, co to jsou evropské hodnoty. Praxi vidíme ve Francii, kde druhá a třetí generace imigrantů je muslimštější a agresivnější než jejich předkové. Obrovský počet cizinců by změnil i evropskou politickou demografii. To je dalším cílem muhádistů, kteří se snaží oslabit odpor Evropanů proti stále silnějším tlaku na omezování svobod a sociálního systému. Cílem je multikulturní Evropan bez vlastní identity, nejlépe elektroniky očipovaný, který bude platit daně, za něž nic nedostane, a zároveň bude s budovatelským nadšením dřít za minimální mzdu na úzkou vládnoucí třídu. V podstatě se jedná o zotročení většiny etnických Evropanů do podoby takzvané levné pracovní síly, tedy v podstatě otroků. Rozdíl je v tom, že otrok měl pro pána hodnotu, protože jej musel koupit, případně vychovat a mohl jej prodat, zatímco levná pracovní síla končí po využití na ulici ve stále chatrnější sociální síti placené ze stále menších daní. V podstatě se jedná o návrat společnosti do středověku až starověku. Z tohoto hlediska jsou muslimové zajišťující si sociální podporu v rodině nebo kmeni velmi výhodní pro vládnoucí třídu. Výsledkem má být jakési nové římské impérium ovládané z USA s podporou domácích zrádců.

Džihádisté a muhádisté to však přehnali a dávají příliš najevo svoji skutečnou násilnickou tvář. Řízená masová invaze takzvaných uprchlíků, rasistický útok proti Evropanům v Tunisku, stejně jako rituální vražda s uříznutou hlavou podnikatele ve Francii jsou pravou tváří islámského multikulturalismu podporovaného vedením EU a zahájeného v Jugoslávii. Stále více proto vyvstává otázka, zda má pro evropské země smysl zůstávat v EU, která je pouze převodovou pákou amerických snah o světovládu na účet obyvatel Evropy. Výsledkem práce muhádistů jsou paralelní civilizace, kde etničtí Evropané pracují, zatímco přistěhovalci se ve značné míře vezou a ještě si stěžují na rasismus, útlak a diskriminaci. Oficiální odmítnutí eurokvót na rozdělování Afričanů na věci mnoho nemění. Politici je budou přijímat bez kvót s výmluvami na EU. Pokud se čeští voliči neprobudí, nezačnou myslet a prosazovat svoje zájmy, dočkají se života otroků v americkém multikulturním eurostánu. Hlavním právem občanů každé členské země by mělo být odmítnutí diktátu EU v jakékoli důležité otázce na základě referenda a samozřejmě právo na objektivní informace ze státních médií. Zbavili bychom se tak teroru solárních ekologistů, stejně jako nežádoucích muhádistických imigrantů a ekonomického parazitování. Pokud se Evropané neprobudí, dopadnou jako Srbové v Kosovu.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Koller

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

To nejbrutálnější vystoupení proti EU, mladou českou političku nepoznáte: Šílené, spláčete! Uprchlíci, Ukrajina, Ransdorf. Přiznávají, že máme pravdu, ale potichu. Zhroucení

19:24 To nejbrutálnější vystoupení proti EU, mladou českou političku nepoznáte: Šílené, spláčete! Uprchlíci, Ukrajina, Ransdorf. Přiznávají, že máme pravdu, ale potichu. Zhroucení

Severočeské Litoměřice o víkendu hostily tzv. Litoměřický odborný seminář. Jde o konferenci předních…