Rybnikář ve svém komentáři konstatuje, že i když ještě nedávno byl zaníceným eurofederalistou, nyní musí konstatovat, že instituce Evropské unie je zmetkem, který koná v hrubém rozporu s reálnými potřebami půlmiliardy obyvatel evropského kontinentu.
Pozastavuje se například nad megatunelem v objemu stovek miliard eur z kapes daňových poplatníků do kapes soukromých majitelů a topmanažerů zejména německých a francouzských bank, který byl nazýván crazykomediálně „pomoc Řecku“, či nad podporou svobody, demokracie, hospodářské prosperity a občanské společnosti na Ukrajině.
„A jaký je výsledek této ušlechtilé snahy? Cca 10 000 postřílených civilistů (německá BND dokonce tvrdí, že 50 000), přes milion zahraničních utečenců do různých světových stran, další milion a půl tzv. vnitřních utečenců, několik měst rozbombardovaných, a to pravidelnou armádou své vlastní vlády, inflace 46 %, prudký propad HDP, nárůst státního dluhu na 100 % HDP, očekává se brzký státní bankrot,“ píše Rybnikář.
Chybu vnímá především kvůli špatné struktuře orgánů Unie, včetně rozložení jejich pravomocí a s tím souvisejícího chybného personální obsazení. „Jediným orgánem EU s řekněme demokratickým mandátem je Evropský parlament; má však v podstatě nulové pravomoci. Členové Evropských rad, ministři a premiéři členských států, mají sice (snad) demokratický mandát, ale nikoliv pro řízení celoevropských záležitostí,“ konstatuje.
„Mezi již uvedené důvody selhání EU můžeme ještě přidat nacionální šovinismus až chorobnou nenávist a dále chamtivost, a to vše ve vzájemných kombinacích. Ti, kteří se v projektu EU v roce 2015 angažují, aniž by byli vybavení potřebnými znalostmi a relevantní zkušeností, jsou vedeni neumětelstvím. Ti, kteří vědí, ale jen se vezou bez zájmu o nápravu, jsou vedeni pokrytectvím. A ti, kteří z tohoto ubohého stavu tyjí, parazitujíc přitom na původní ušlechtilé myšlence, jsou vedeni chamtivostí a záměrem. A nejedná se přitom pouze o konkrétní, nemravně přeplácené topmanažery a držitele akcií, ale o celý soukromokapitalistický systém jako takový,“ pokračuje dál v kritice Rybnikář s tím, že soukromokapitalistický systém je takový, v němž nejen objem, ale hlavně vliv kapitálu, vlastněného soukromými osobami, převyšuje vliv kapitálu, který je ve vlastnictví státu, obcí a jiných veřejnoprávních subjektů.
Podle Rybnikáře není však protivníkem kapitalistický systém jako takový, ale ta jeho fáze, kdy vliv soukromého kapitálu překročil kritickou hranici. „Je to protivník extrémně nebezpečný, neboť se neštítí ničeho, ani zabíjení, podvádění a lhaní, neboť, jak známo z celé historie lidstva, motivace majetkového zisku je pro mnohé osoby zcela dostatečným důvodem pro zabíjení, podvádění a lhaní. Lhaní je ostatně pro protagonisty soukromokapitalistického systému formou existence. Je to po generace vypiplaná forma politického boje, dovedená k dokonalosti, počínajíc texty v učebnicích škol všech stupňů. Ostatně jak jinak by bylo možné, aby politické subjekty, hájící zájmy pouhého 1 % lidí, vlastnící však přes 50 % veškerého majetku, dokázaly vylhat díru do hlavy min. 50 % voličům, aby volili je, v příkrém rozporu se svými vlastními zájmy? Mimochodem, dokud trvá tento stav, je představa demokracie jako vlády lidu zcela iluzorní,“ popsal Rybnikář a zároveň uvedl, že dlouhodobou strategií by mělo být výrazné posilování objemu státního a jiného veřejného kapitálu v ekonomice.
„Není třeba znárodňovat, stačí prostě zadávat státní zakázky státním a jiným veřejnokapitalistickým podnikům, a to klidně v režimu soutěže. Mantra o tom, že stát je zásadně špatný hospodář, je jednou z řady lží, kterou protivník důmyslně již zabudoval do učebnic a sborníků ‚vědeckých‘ konferencí,“ uzavřel.
Celý text ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
