„Stačí mít pár Jandáků, kterých se bezelstně zeptáte, jestli by si náhodou nezasloužili vyšší plat, a oni stejně bezelstně odpovědí: To si pište,“ píše novinář. Tento týden to zkusili jeho kolegové z MF Dnes a výsledkem je prohlášení: „Když se bavíte s ředitelem ČEZ, který bere půl milionu měsíčně a pár milionů ročně na odměnách, a vy jste s 53 tisíci svým způsobem jeho nadřízený, tak je to nenormální,“ prohlásil Jandák s tím, že si to myslí všichni poslanci, které zná, jen mají strach to říct nahlas.
Šídlo píše, že Jandák má bez ironie pravdu, byť vnímat jeho pozici vůči šéfovi ČEZu jako nadřízenou lze skutečně jenom „svým způsobem“. Přesto ale je prý třeba Jandákovu odvahu ocenit, napsal Jindřich Šídlo ve své pravidelné páteční rubrice „Barvy moci“.
Pak přiznává, že poslanci v ekonomické krizi do značné míry šli zkoušenému národu příkladem, protože po sečtení platu a bájné složky „náhrad“ berou nyní méně než v roce 2005. A to v situaci, kdy jsou mediálně vláčeni za každé hlasování, či za každou absenci na něm.
Na druhou stranu prý prakticky žádný z poslanců nebere jen tento „základ“. Nejrůznější příplatky jsou přidělovány za cestování do Prahy (paradoxem je, že štědré cestovné si mohou fakturovat i ti, kteří sídlí a poslancují přímo v hlavním městě), nebo za nejrůznější funkce, dokonce včetně místopředsedy podvýboru, který se často za celé volební období nesejde. A to vše je třeba započítat do poslaneckého platu, jak řekl i soud, před kterým se kdysi jeden poslanec hádal s manželkou, kolik je jeho základ pro výpočet výživného na děti.
Šídlo připomíná, že poslanci na tom nejsou zase tak špatně, neboť jejich platy se stále ještě odvíjejí od zákona, přijatého v roce 1996, který tehdy tisk ironicky nazýval „snídaně u Tiffanyho“. Proto prý není třeba poslance litovat. Vítězslavu Jandákovi je však podle něj třeba poděkovat alespoň za upřímnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
