Miloše Zemana jsem poznal před 27 lety. Je to nesmírně vzdělaný člověk, který svému poznání světa věnoval vlastně velkou část života i energie. Kdykoli jsem k tomu měl příležitost, rád jsem si s ním povídal především o literatuře a historii, což je pro politiky z velké většiny zcela nepopsaný prostor. Nechci ubližovat všem, ale vyslechl jsem tolik žvástů bez obsahu od různých lidí, kteří se tváří jako svědomí národa, že si o tom nedělám iluze. V naší zemi existuje meritokracie (za V. Havla), kdy pravdu mělo jen několik vyvolených.
Je pravda, že Václav Havel držel až na výjimky emoce na uzdě. Lidé se názorově lišili, ale byť to bylo po revoluci, kdy obvykle emoce vyvřou na povrch, mohl jsem se bavit s Petrem Cibulkou či Bohdanem Dvořákem, aniž jsme si vyškrábali oči a vyhlásili si válku na věčné časy. To se nějak změnilo. A ne až za prezidentování Miloše Zemana, ale už za Václava Klause. Do povědomí mnoha lidí bobtnalo ono úsloví V. I. Lenina: Kdo není s námi, je proti nám.
Období meritokracie přešlo do období mediokracie, která byla ve Spojených státech i Spolkové republice Německo se všemi manipulativními praktikami popsána řadou teoretiků. Mohl bych jich vyjmenovat celou stránku, ale doporučil bych čtenářům zejména knihu Maxwella McCombse Agenda setting (pod stejným názvem vyšla i česky – pozn. PL) nebo Teorii ctnosti od Thillo Sarrazina.
Manipulativní stránku médií objevil Lenin, převzal Goebbels a postupně všichni politici a jim poddaní či s nimi spříznění novináři. Je známo, že v Německu se na začátku století dařilo židům snad nejlépe v Evropě. Masivní manipulace prostřednictvím médií roznítila emoce, které vedly do Treblinky či Sobiboru. Netvrdím, že už jsme jen krůček od toho stavu manipulativních technik, ale často se pozastavuji nad tím, jak někteří, byť akademicky vzdělaní lidé používají slovník, který byl dříve vyhrazen lidem, kteří zhrubli vyvážením senkroven.
Mám Miloše Zemana rád jako člověka s názorem, člověka, který se nebojí říkat i věci nepopulární, který nepoklonkuje ani na východ, ani na západ a otevírá cesty do všech horizontů, stejně jako to dělají vyspělé státy – Macron v Číně; přijetí čínského prezidenta Obamou nebo anglickou královnou. Ohební politici si myslí, že ohýbat se a poslouchat, kde se co šustne, jim přinese výhody. Neodvažují se vést zásadní polemiky s představiteli velkých států, jejichž prezidenti (mám na mysli svého času francouzského prezidenta) nám doporučili, že nejlepší, co můžeme udělat, je držet hubu.
Lidi, které mám rád, neopouštím. To dělají jen krysy. Miloše Zemana mám rád a budu ho volit. Na rozdíl od jiných, jak se stalo v posledních letech zvykem, budu respektovat Základní listinu práv a svobod a princip demokracie a nebudu tvrdit, že Zemanův oponent není můj prezident, kdyby ve volbě zvítězil.
Jiří Svoboda
Politika z nadhledu Jiřího Svobody:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
