Na úvod se Hobza věnuje rozboru vyjádření lucemburského ministra zahraničí Jeana Asselborna a předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze. Ti oba v poslední době uvedli, že Evropská unie má před sebou horší časy, ve kterých se za ni budeme muset postavit. Dlouhou budoucnost EU nepředpokládá například ani britský ekonom Philippe Legrain.
„Není to poprvé, co někdo říká, že EU je před zhroucením. Podobné názory se objevovaly v různých stadiích krize eurozóny od roku 2009,“ píše Hobza a dodává, že dnes se však již nejedná o pouhou fantazii.
Svoji analýzu, proč by byl rozpad Evropské unie krokem zpět, začal již rokem 1492, kdy si Evropa „začala podmaňovat svět“. Problém však byl, že sama Evropa nebyla jednotná, což vedlo k mnoha sporům a následně i válkám. „Vrchol nastal ve 20. století, kdy po dvou nejstrašnějších válkách v dějinách lidstva, jež jsou sice označované za světové, ale byly především evropské, Evropa definitivně ztratila dech a – vykrvácela,“ píše Hobza a dodává, že svou moc předala Sovětskému svazu a USA.
Sovětský svaz následně padl, Evropa se opět rádoby sjednotila pod taktovkou EU, Rusko se však vzchopilo a začalo projevovat svoje mocenské zájmy. „To, že Kreml štědře, a především koordinovaně podporuje euroskeptické (a vesměs nacionalistické) strany v celé Evropě, není žádnou novinkou – Rusko chce slabou a roztříštěnou Evropu,“ vysvětluje Hobza a dodává, že se to Rusku daří.
Celou situaci Hobza přirovnává k antickým dobám, kdy existovalo několik silných řeckých městských států, které se mezi sebou tak dlouho hašteřily, až je celé vyčerpané pohltil z východu Řím, který do té doby jen přiléval olej do ohně. „Je to jen historická analogie – netvrdím, že cílem Vladimira Putina je začlenit Evropu do Ruské federace.“
A proto je třeba, aby byla Evropa jednotná – „pouze celistvá a silná bude schopná samostatného rozhodování a bytí.“ Rozhodně však nemá význam doufat, že toho dosáhnou populistické pravicové strany. Hobza následně cituje někdejšího italského premiéra Alcide de Gasperiho: ‚Politik myslí na příští volby, státník na příští generace.‘ V tomto smyslu má Evropa nadbytek politiků – na příležitost jich neustále čeká hustá řada.“
„Rozdělená Evropa je Evropou skrčenou v koutě a bez vlastní vůle – ve stínu mnohem silnějších hráčů,“ píše Hobza a dodává, že kvůli tomu, že nejednotná Evropa mohla za dvě největší války za posledních 100 let, je pak možné „označit odpůrce sjednocené Evropy za válečné štváče.“
Psali jsme:
autor: spa
