Analytik Štěpán Kotrba odhaluje, kdo je Assange a jaká svině je Lenin Moreno
Assangeho vyhoštění z ekvádorské ambasády klade před nás všechny morální dilema, stejně jako před dvěma tisíci lety, když Židé nechali Římany ukřižovat pomatence, který kázal chudině, chtěl milovat své nepřátele a někteří hladoví ho za rozdávání chleba nazývali Spasitelem. Bylo to ukřižování dobře, anebo špatně? V případě Nazaretského špatně, protože jeho ukřižování jej zapsalo prostřednictvím vzkříšení do srdcí lidí na dva tisíce let. V případě Assangeho ještě nevíme.
Je dobře, že Jaromír Jágr jede se Zemanem do Číny?Anketa
Připomeňme si, že hacker Mendax (latinsky „lhář“, „úmyslně podvádějící“, což byla Assangeho přezdívka už od jeho 16 let) začal svou globální kariéru prozrazením obrovského množství utajené americké vládní komunikace, čímž rozbil mýtus o čestném boji Američanů za demokracii a lidská práva. Pentagon označil WikiLeaks za hrozbu americké národní bezpečnosti. Právem, i když dosud Assange nezveřejnil zdaleka vše. Autor eseje State and Terrorist Conspiracies („Státní a teroristická spiknutí“) odhalil široké světové veřejnosti mocenský doublespeak a globální spiknutí elit na konkrétních příkladech. Spiklenecká teorie se stává spikleneckou praxí v momentě, pokud držíte v ruce americkou diplomatickou depeši.
Internetoví pankáči varují
V úvodu ke knize rozhovorů Assange a mezinárodního obhájce projektu Tor, zakladatele hackerspace „Noisebridge“ v San Fransisku Jacoba Appelbauma, Andy Müller-Maguhna z Chaos Computer Clubu a spoluzakladatele advokátské skupiny La Quadrature du Net Jérémie Zimmermanna, vedoucí postavy v boji za neutralitu sítě a v boji proti dohodě ACTA „Cypherpunks: Svoboda a budoucnost internetu“ (2012), Assange říká: „Tato kniha není manifestem. Na to není čas. Tato kniha je varování.“ Tvrdí, že „kryptografie je základním stavebním kamenem nezávislosti organizací na internetu, stejně jako armády jsou základními stavebními kameny států, protože jinak jeden stát pohltí druhý. Neexistuje žádný jiný způsob, jak by náš intelektuální život získal řádnou nezávislost na bezpečnostních strážích světa, na lidech, kteří ovládají fyzickou realitu.“
Nicméně říká, že:
„Internet, náš největší nástroj pro emancipaci, byl transformován do nejnebezpečnějšího facilitátora totalitarismu, jaký jsme kdy viděli. Internet je hrozbou pro lidskou civilizaci. Tyto proměny nastaly tiše, protože ti, kdo vědí, co se děje v globálním dohledovém průmyslu, nemají žádný důvod k tomu, aby něco řekli. V průběhu několika let bude globální civilizace ponechána na vlastní trajektorii postmoderní dystopií dozoru, ze které nebude možné uniknout všem, ale jen těm nejzkušenějším jedincům. Ve skutečnosti už v té dystopii můžeme být...
Ale něco jsme objevili. Naši naději proti naprosté nadvládě. Doufáme, že s odvahou, vhledem a solidaritou bychom mohli odolat. Podivná je vlastnost fyzického vesmíru, ve kterém žijeme... vesmír věří v šifrování. Je snazší šifrovat informace, než je dešifrovat. Viděli jsme, že bychom mohli použít tuto podivnou vlastnost k vytvoření zákonů nového světa... a tímto způsobem vyhlásit nezávislost…
Kryptografie je konečnou formou nenásilné přímé akce. Zatímco státy jaderných zbraní mohou vyvíjet neomezené násilí dokonce i na miliony jednotlivců, silná kryptografie znamená, že stát, a to ani neomezeným násilím, nemůže porušit úmysl jednotlivců udržet tajemství.
Silná kryptografie může odolat neomezenému použití násilí. Žádné množství donucovací síly nikdy nevyřeší matematický problém…
Mohli bychom si však vzít tuto podivnou skutečnost o světě a vybudovat ji jako základní emancipační stavební blok pro nezávislost lidstva v platonické říši internetu? A jak se společnosti spojily s internetem, pak by se svoboda mohla promítnout zpět do fyzické reality, aby znovu definovala stát?
Jak se státy spojují s internetem a budoucnost naší civilizace se stává budoucností internetu, musíme předefinovat silové vztahy. Pokud tak neučiníme, univerzálnost internetu spojí globální lidstvo do jedné obří sítě hromadného dohledu a hromadné kontroly. Musíme vyvolat poplach… nastal čas přijmout zbraně našeho nového světa, bojovat za sebe a za ty, které milujeme.“
ZDROJ: Cypherpunks: Freedom and the Future of the Internet, by Julian Assange with Jacob Appelbaum, Andy Müller-Maguhn and Jérémie Zimmermann. OR Books, New York, 2012 PDF
Základní dokumenty cypherpunku:
John Perry Barlow: Deklarace nezávislosti kyberprostoru
Eric Hughes: Manifest Cypherpunku
Timothy C. May: Manifest kryptologického anarchisty
Assange, věren svým idejím svobodomyslného hackera, poukázal na zločiny, kterých se dopouštěli američtí vojáci i diplomaté během operace Trvalá svoboda, tj. války v Afghánistánu a války v Iráku. Dekonspiroval členy krajně pravicové Britské národní strany včetně několika policejních důstojníků a množství učitelů. Zveřejnil dvě videa americké armády ze série útoků z 12. července 2007 v Bagdádu, při kterých bylo zabito několik lidí včetně dvou zaměstnanců zpravodajské agentury Reuters, 391.831 tajných vojenských dokumentů o válce v Iráku z let 2004–2009. Z nich vyplývá, že americká vláda věděla o mučení zajatých Iráčanů, znásilňování iráckých žen, okamžitém popravování bez soudu a o dalších válečných zločinech prováděných americkou i iráckou armádou a policisty. V roce 2010 zveřejnil prvních 251 tisíc z údajných tří milionů amerických diplomatických dokumentů. Z nich vyplývalo zejména, že USA využívají svá velvyslanectví pro globální špionážní síť, provádějí špionážní operace proti OSN, Evropské unii a dalším spřáteleným zemím. CIA prováděla špionáž francouzských prezidentských voleb v roce 2012 a 2017… diplomatická korespondence s Českem například dokládá vlastizrádné chování některých pracovníků českého Ministerstva zahraničí. Assange prohlásil, že vlastní „5 GB dat Bank of America“, ale nezveřejnil je. Prozatím. Zveřejnil ovšem 300 tisíc e-mailů z let 2010–2016 pocházejících z turecké vládní Strany spravedlnosti a rozvoje, hackovací nástroje CIA, dokládající provádění nezákonného elektronického dohledu amerických občanů a nevyhlášené kybernetické války Spojenými státy, dokumenty o odposleších ruské FSB, stejně jako materiály poškozující Demokratický národní výbor a Hillary Clintonovou před volbami, které překvapivě prohrála.
Psali jsme:
_636020292280964404.jpg&id=114213)
Assange pomocí médií hladových po skandálních informacích, která pro jednou popřela logiku své existence jako strážců brány systému a postavila se proti systému, otevřel mnoha lidem oči. Nemusí se nám líbit, jak sobecky, egocentricky a mnohdy maniakálně to Assange udělal, můžeme ho podezřívat ze sofistikovaného spiknutí, neboť nezveřejnil nic, čím by americkou vládu plně delegitimizoval a položil na lopatky, ale musíme respektovat, že Assange učinil, co mohl a chtěl. Jeho je morálka, která vedla k editaci balíku informací. A jeho je i odpovědnost. Ke zhroucení imperiální americké zahraniční politiky stále ještě nedošlo, i když systém souručenství mezi naftařským a zbrojním průmyslem, Pentagonem a Bílým domem byl narušen zvolením excentrického antisystémového alt-right Donalda Trumpa.
American dollar first
Americkým pohádkám už nikdo nevěří. O jeden důvod víc pro to, že se rozpadl velký západní masmediální příběh o hodných a zlých, o pravdě a lásce vítězící nad lží a nenávistí.
Assange naučil miliony lidí vést globální kybernetickou válku, když se rozhodnou. Stačí se rozhodnout a vzít na sebe to riziko. Třeba riziko vězení jako Chelsea Manningová. Třeba riziko vyhazovu z práce jako dosud anonymní zdroj 2,6 terabajtu dat z panamské společnosti Mossack Fonseca, známé jako Panama Papers. Nebo zdroj seznamu židovských ‚spících účtů‘ ve švýcarských bankách či zaměstnanec banky HSBC v Ženevě, který vládám prodal seznam majitelů anonymních švýcarských bankovních kont s nezdaněnými penězi. Lichtenštejnský korunní princ Alois tehdy nazval německý postup „útokem“ na svou zemi. Německo však tímto postupem získalo do státního rozpočtu 500 milionů eur... Stejně tak se zachovali v roce 2011 švýcarský bankéř Rudolf Elmer, šéf kanceláře banky Julius Baer na Kajmanských ostrovech, bývalý zaměstnanec UBS Bradley Birkenfeld či bývalý zaměstnanec lichtenštejnské banky LGT Group.
V případě Assange nicméně Impérium úder vrátilo. Exemplárně. Dehonestační kampaň vedená proti němu i WikiLeaks nebyla složitá. Konzervativci a vlastenci poukazovali na to, že Assangeův anarchistický informační útok rozvrátil americkou diplomacii a ohrozil americké špiony v zahraničí. No jo, možná mají pravdu. K čemu ale je diplomacie „kolébky demokracie“, postavená na zákeřnosti, na lžích a podrazech, na špionáži a zradě? Mají být v bezpečí lidé, kteří slouží hydře páchající válečné zločiny jako americká armáda v táboře Abú Ghrajb? Ve jménu čeho? Levného plynu a ropy?
Feministky poukazovaly na Assangeův machismus a sexismus. No jo, možná taky mají pravdu. Možná ten bělovlasý anarchista fakt ošoustal nějaké dvě slečny z Enköpingu a ze Stockholmu bez písemného souhlasu jejich lesbické kamarádky (původně se snažily ho přesvědčit, aby se nechal testovat na pohlavně přenosné nemoci, když si to s nimi rozdal. On ale popřel, že by s nimi cokoliv měl…).
Prodejnost ekvádorské levice
Nakonec Assange hledal útočiště na velvyslanectví Ekvádoru v Londýně. Protože té zemi vládl socialistický Rafael Correa, který vyhostil leteckou základnu Spojených států, distancoval se od Kolumbie a posílil vazby s ALBA (včetně Venezuely a Bolívie). Assange byl přesvědčen, že odtud vydán nebude. Netušil ale, jak dlouho zůstane zajatcem v prostoru ambasády. Ačkoliv Correův nástupce v úřadu, Lenín Moreno, je také socialista, přítomnost Assange na zastupitelství od roku 2012 pro něj vytvořila diplomaticky neřešitelnou a výbušnou situaci. Moreno nejprve jmenoval podmínky, za kterých mohl Assange na velvyslanectví zůstat, včetně zákazu jeho přístupu k internetu. Ale Assange a jeho nesnesitelné chování, kočka a nepořádek nejsou důvodem jeho vydání Velké Británii… Předpokládám, že nešpinil výkaly zdi velvyslanectví, jak pravil poněkud předrážděný ministr zahraničních věcí Ekvádoru. A opravdu doufáme, že jeho „Embassy Cat“, která věděla příliš mnoho a nosí malé kravaty, je v pořádku.
Pravým důvodem Assangeho extradice je změna politického postoje Ekvádoru k USA. Lenín Moreno a zvláštní vyslanec Donalda Trumpa, lobbista Paul Manafort, se setkali v Quitu v roce 2017. Levičák Moreno hovořil s Manafortem mimo jiné o odstranění Assangeho z ekvádorského velvyslanectví v Londýně a jeho vydání do Spojených států. Přestože věděl, že zde Assangeovi hrozí za WikiLeaks dlouholetý žalář, ne-li smrt. Black, Manafort, Stone a Kelly byli lobbistickou firmou, jejímž úkolem mimo jiné bylo ovlivňovat novináře. Novináři tvrdí, že do roku 2014 Assange „kompromitoval komunikační systém velvyslanectví“ tím, že „pronikl do firewallu velvyslanectví“ a „vytvořil si vlastní satelitní internetový spoj“. Hmmm, typicky novinářský blábol. Proč by pronikal do firewallu velvyslanectví, kdyby měl vlastní anténu a pozici na satelitu? A kdo by mu ji platil? Satelitní spojení není nejlevnější… Ale všichni to napsali včetně Reuters, tak to tak asi i bude… Výroková žurnalistika v praxi.
Psali jsme:
Po návštěvě viceprezidenta Spojených států amerických Mika Pence v červnu 2018, který se dohodl s Morenem na zlepšení vztahů mezi USA a Ekvádorem, zahájil Ekvádor nákup zbraní, radarových souprav, šesti vrtulníků a dalšího vybavení od USA, jakož i spolupráci s USA zahrnující školení a sdílení zpravodajských informací. Pence a Moreno se shodli i na Julianu Assangeovi. V srpnu 2018 se Ekvádor stáhl z ALBA, regionálního bloku vedeného Venezuelou, ve snaze dále se distancovat od vlády této země. V brazilských všeobecných volbách roku 2018 Moreno blahopřál Jairu Bolsonarovi ke zvolení prezidentem. V říjnu 2018 napsali kongresmani z výboru pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů Morenovi otevřený dopis, ve kterém popsali Assange jako nebezpečného zločince, a uvedli, že pokrok mezi USA a Ekvádorem v oblasti hospodářské spolupráce, pomoci v oblasti návratu protidrogové mise USAID do Ekvádoru závisí na tom, že Assange bude „předán příslušným úřadům“. Počátkem roku 2019 MMF schválil pro Ekvádor půjčku ve výši 4,2 miliardy dolarů, v dubnu 2019 schválila Světová banka pro Ekvádor projekt sociální bezpečnosti.
Lenín Moreno už dávno není hrdý jihoamerický socialista, ale po svém zvolení prezidentem Ekvádoru ostudná loutka amnestovaných podvodníků, nadnárodních společností, State Departmentu, MMF a Světové banky. Zrádce svého lidu.
Kdo dělá nejlépe zahraniční politiku?Anketa
Assange požádal Brity, aby byl vydán do Švédska, a požadoval záruky, aby nebyl vydán do USA. Vyjádřil ochotu spolupracovat výměnou za záruku, že jej Stockholm nevydá do USA. V Americe mu hrozí i trest smrti.
Hrdinové občas smrdí, krkají a mluví sprostě. To se stává. Přesto se zachovají hrdinně. I zločin může být hrdinný. Trestejme proto jen zločiny, jejichž potrestání je ve veřejném zájmu. Veřejný zájem je to, co legitimizuje plamenný meč ukládaného trestu. Spravedlnost by neměla být úplně slepá, neboť musí vždy vidět souvislosti. Zejména na rozhraní s politikou. Spravedlnost by nikdy neměla být veřejnému zájmu nadřazená, protože pak je slepá. Protože pak budeme souhlasit se zastřelením zločince, který nám bez našeho přičinění vyhrál první bitvu globální kybernetické občanské války. Války o naši svobodu. Války o naši budoucnost.
„Abychom radikálně posunuli naše režimové chování, musíme jasně a odvážně myslet na to, že bychom se měli naučit, že režimy nechtějí být změněny.“ Mendax měl pravdu, přestože je cvok.
Je třeba říci, že Assange není novinář. A už vůbec ne investigativní. Čili žádný Bob Woodward. Za WikiLeaks nehledejme snahu aktivně, ofenzivně pátrat, hledat souvislosti. WikiLeaks se neptají. Nechávají ptát jiné, kteří také nejsou investigativní, ač se tak tváří. Nehledejme tedy žurnalistickou formu, ale pouze obsah.
Assange není ani whistleblower, či jak se těm spravedlivým práskačům dnes říká. Whistleblower byla Manningová. Když byla ještě Manning.
Assange by mohl být zpravodajský operativec. Byla by to odvážná a ambiciózní hra. Ale slušela by v tomto spektakulárním provedení Ianu Flemingovi uprostřed kubánské raketové krize, ne egomaniackému paranoidnímu anarchistovi na počátku nového tisíciletí. Takže nejspíš ne. Ale kdyby byl americký operativec, bylo by to vzhledem k neutuchajícímu scenáristickému a hereckému prodlužování představení ještě pikantnější, než kdyby byl „antiamerický“, třeba ruský operativec. Ten by volil rychlejší a efektní koncovku. Julian Semjonov zvládl sedmnáct zastavení jara, Assange seděl dva a půl tisíce dnů na ambasádě země, která není moc cool, a před odchodem se ani neoholil.
Assange není v tomto případě ani hacker. Nehackl nikoho a nic, pokud nehackl Manningovou.
Assange není nejspíš ani anarchista, protože dokumenty editoval. Kdyby byl anarchista, neměl by s děvkami systému slitování.
Takže co je Assange?
Podle mého názoru majitel nalezeného zaprášeného archivu, který část obsahu nacpal do výlohy, aniž jej viděl, a od další části teprve hledá kartotéční lístky. Mezitím ho zavřeli za blbé parkování a v poštovní schránce se mu kupí další darované archiválie. Kocoury nešuká a od jisté doby se štítí feministek. Přesto je jeho činnost včetně jeho možného ukřižování vzácná a potřebná. Nastavuje zrcadlo naší morálce. Učí nás rozdílu mezi cynismem, vírou a něcismem. Učí nás rozdílu mezi politik, idealpolitik a realpolitik. A to je v dnešní „postfaktické“ a „postmorální“ době nesmírně cenné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Štěpán Kotrba
