Jste historicky první starostkou městské části Prahy 12. Promítne se změna pohlaví nějak v řízení úřadu? Plánujete vnést na radnici nějaké nové prvky?
Ano, je mi ctí být první starostkou dvanácté pražské městské části a přitakávám, že politika „ženskou rukou“ je jiná. Ženy mají geneticky zakódováno, že spokojenost v životě znamená také si něco odepřít. Naším cílem není mít se co nejlépe, ale naučit této schopnosti přinášet oběti i celou společnost. Pro mě je podstatné, kolik peněz půjde do vzdělávání, sociální oblasti a jaké perspektivy uvidí naše děti v tom mít samy děti. Ženy jako mámy umějí upřednostnit investice do budoucnosti, která přinese ovoce později. Muži naopak dávají často přednost dosažení rychlejšího efektu. K optimálnímu nalezení konsenzu je proto důležitý jak ženský, tak zároveň i mužský pohled na svět.
Konkrétně na radnici dvanáctky je pro mě důležitý hlavně výsledek, a tak se snažím hledat východiska i tam, kde na první pohled téměř nejsou, abych na jedné straně zachovala maximum ze svých představ a na straně druhé našla společnou řeč s koaličními partnery.
Těsně po zvolení jste prohlásila, že končí doba politiků devadesátých let. Jak byste takového politika definovala a čím se tak podle vás odlišují od politiků 21. století?
Z politické scény pomalu ustupují velké zakladatelské postavy devadesátých let a politické strany mají v čele zpravidla nové tváře. Politickým zakladatelům dnešní České republiky patří díky za jejich zásluhy, zejména že přispěli ke svobodné společnosti. Upořádání politické moci se rozlišuje na charismatické a instituční, přičemž to první představuje dominanci vůdce a bez dominantního vůdce se neobejde žádná politická změna. Právě jako ta po roce 1989.
Osobně jsem přesvědčená demokratka a jsem ráda, že charismatickou moc vystřídaly ve 21. století moc instituční, vláda práva a budování základní občanské důvěry. O to se na místě starostky zasazuji tím, že otevřeně komunikuji, spolupracuji a naslouchám jiným názorům, tak aby naše rozhodování bylo schopné pohybovat se úspěšně ve světě, který se rychle mění. Snažím se tak reagovat na nečekané podněty a zachycovat nové možnosti dobré nejen pro naši část Prahy.
Mohou nové strany a nové tváře podle vás přinést nějakou pozitivní změnu? Co konkrétně by podle vás Česku nejvíce pomohlo?
Zvláště na lokální úrovni tedy v komunální politice představují leckteré nové strany a uskupení hodně naděje. Vznikají skutečně „odspodu“ a sledují zpravidla jasně definované cíle spojené s daným regionem a se zlepšením života v něm. Od nových stran, jejichž ambicí je působit v Parlamentu, si alespoň zatím mnoho neslibuji. Účelovost jejich vzniku a mnohdy i zcela konkrétní a zcela osobní cíle jejich zakladatelů bývají více než zjevné. A co by Česku nejvíce pomohlo? Jak říkal už Masaryk: Nebát se a nekrást…
Psali jsme:
_635696038642871357.JPG&id=73522)
Jako dlouholetá opoziční zastupitelka se distancujete od politiky ODS, která na dvanáctce vládla dvacet let, a není tak překvapením, že po volbách vznikla nová koalice ve složení Změna pro Prahu 12, ČSSD a hnutí ANO. Jak byste hodnotila spolupráci? Přece jen v předchozím volebním období se koalice v polovině funkčního období rozpadla.
Částečně už jsem vlastně odpověděla v rámci první otázky… Politika je umění možného a pro mě je tato koalice momentálně ta nejlepší možná – nebo nejméně špatná, chcete-li. Myslím, že slouží ke cti koaličním stranám na dvanáctce, že jsme se dokázali přenést přes nemalé názorové rozdíly na některé dílčí problémy a koalici jsme udrželi na velmi dobrém společném koaličním programu.
Jedním z důvodů, proč jste v minulosti ukončili spolupráci s ODS a TOP 09, byl i váš odlišný pohled na zástavbu a zahušťování zeleně v městské části. Rozhodnutí svých předchůdců nezměníte, maximálně je můžete zmírnit. Jakým způsobem ale budete přistupovat k novým projektům?
Ani v případě nových projektů nemáme snadnou pozici. Jednak některé projekty jako nové jen vypadají, ale ve skutečnosti na ně bylo založeno třeba před patnácti lety změnou územního rozhodnutí – a někdo na základě toho rozhodnutí koupil pozemek a teď chce stavět… Pak už zbývá, než jednat o tom, jak budoucí zástavba bude vypadat, a snažit se získat od developera maximum benefitů ve prospěch zdejších lidí. Městské části navíc o svém územním plánu rozhodují jen do určité míry, hlavní slovo má magistrát. Optimální by samozřejmě byl přístup skrze urbanistické studie, který by umožnil u nových projektů zohlednit, co dané území kapacitně unese z hlediska dopravy, zdravotní péče, škol a infrastruktury obecně. A samozřejmě žádná sídliště ani vysoké domy, ale urbanisticky přijatelná zástavba. Na takových studiích lze s magistrátem spolupracovat… Nic bohužel neuděláme s tím, že jsme pražské předměstí a rozvojová území tady máme. Je ale třeba vzít v úvahu, že Modřany a Kamýk mají podle údajů z roku 2008 nejvyšší počet obyvatel na kilometr čtvereční v celé Praze, protože zatímco pražský průměr představuje 2 382 ob./km2, v Modřanech to jsou 4 108 a na sídlišti Kamýk dokonce 8 340 ob./km2! Může mást, že rozpočteno na celou Prahu 12 ta čísla vycházejí příznivěji, tam ale výpočty zahrnují i území, jako jsou třeba Modřanská rokle nebo přírodní památka Šance apod.
Jak do vašeho úsilí o zachování zeleně zapadá záměr zastavět louky mezi ul. Komořanská a Na Šabatce, a to až čtyřpatrovými domy?
Podařilo se nám dosáhnout snížení domů na třípatrové viladomy, i když i mně by se samozřejmě ze všeho nejvíce líbilo, kdyby tam zůstala louka… Ovšem jen v pohádkách bývají dobré konce definitivní. Tady to platí tím spíše, že tahle louka nepatří nám ani magistrátu, ale developerovi, který za ni zaplatil hodně peněz, takže boj o ni jen tak nevzdá tím spíše, že nižší zástavbu již měl od městské části před rokem 2010 povolenou. S ohledem na to, že se politické reprezentace, které do věci smějí mluvit, můžou třeba ze dne na den změnit, a to i opakovaně, si nedělám velké iluze o tom, že se podaří louku donekonečna udržet jako louku. V takovém případě představují třípatrové domy menší zlo a pojistku, že na louce nevyrostou domy třeba devítipatrové.
ANO si prosadilo do koaliční smlouvy tzv. půlený mandát starosty, což v praxi znamená, že první dva roky bude v čele radnice zástupce Změny pro Prahu 12, další dva roky zástupce hnutí ANO. Proč jste volili toto na české poměry netradiční řešení a ztotožňujete se s ním? Nehrozí tak, že budete muset odejít od rozdělané práce a svému nástupci vlastně připravíte půdu před nadcházejícími komunálními volbami?
Řekla bych, že tahle dohoda dokazuje moudrost zastupitelů z hnutí ANO, protože si uvědomili svoji velmi krátkou zkušenost s komunální politikou, a tím i svoji zranitelnost. Ty první dva roky půleného mandátu starosty jim umožní alespoň nějaké zkušenosti získat… A že bude muset člověk odejít od rozdělané práce – to přece hrozí v politice neustále. Za dlouhou dobu, co na Praze 12 působím v občanské společnosti, mám do takové míry viditelné výsledky práce, které vyznačují udržitelnost a institucionální stabilitu, že se neobávám zdravé politické konkurence.
Byť napojení Komořan na Pražský okruh a za tím účelem i vykoupení pozemků nespadá přímo do vaší kompetence, jak to s výstavbou kontroverzního projektu vypadá?
Ve hře jsou stále dvě varianty – liniová a mostní. Liniová byla před časem soudně napadnuta a také předpokládá výkupy obrovského množství nemovitostí. Stále více se teď proto začíná mluvit o variantě mostní, která by vedla přes řeku z Modřan do Lahoviček. Výkupy pozemků by v tomto případě byly minimální a projekt navíc splňuje požadavky EIA, jinými slovy je v rámci možností šetrný vůči životnímu prostředí. Mostní variantě nahrává i hluková studie, kterou jsme nedávno nechali udělat. Podporu mostní variantě pak nedávno vyjádřili také starostové jižní části Prahy v dopise náměstkovi primátorky Petru Dolínkovi.
Co vás vedlo k tomu zrušit i přes protesty občanů a opozice absolutní zákaz hazardu na území městské části?
Jak jsem říkala na začátku – pro mě je podstatný výsledek… A když se podíváte na fakta, tak na Praze 12 i nadále funguje „nulová tolerance“ a najdete zde už jen poslední dvě fungující herny, jejichž zrušení ze strany Ministerstva financí je pouze otázkou času…
Jak pokračuje privatizace bytového fondu, co bude s výnosy, které radnice takto získá?
Z původních asi deseti tisíc bytů už jich zůstalo městské části méně než 300. Před časem byly předsedům příslušných družstev sděleny podmínky, za kterých jsme ochotni byty odprodat, a nyní čekáme na jejich reakci. Za získané prostředky zvažujeme vystavět obecní byty, které potřebujeme pro sociální případy.
Psali jsme:
Na území městské části by měla vzniknout dvě komunitní centra. Kdy konkrétně? A co nabídnou občanům?
V současné době se budují dvě komunitní centra: Jednak v Komořanech v Palmetově ulici, kde již máme nájemce Rodinné centrum Komůrka, a pak druhé ve starých Modřanech v bývalé školní družině K Dolům. Věřím, že do konce roku mohou být rekonstrukce hotové. Peníze na ně nyní plynou z darů developerů na infrastrukturu obce, a dostanou se tak k lidem v podobě veřejných víceúčelových zařízení. V těch se pak budou setkávat členové obce za účelem realizace sociálních, vzdělávacích, kulturních a rekreačních aktivit. Věřím, že zlepší sociální klima jednotlivců i celé místní komunity. Cílem je poskytovat v těchto zařízeních kombinaci komunitních a veřejných služeb a přinejmenším i sociální poradenství v ambulantní a terénní formě se zaměřením na sociální začleňování. Proto je již nyní jasné, že v přízemí modřanského objektu budou ve větší míře senioři a v prvním patře dětské skupiny s maminkami a vzdělávací zázemí. Celému projektu komunitních center říkám Pomocná ruka a je součástí našeho koaličního programového prohlášení.
Jak jste se nechala slyšet, věříte v občanskou společnost. Uvítala byste tak i posílení přímé demokracie v Česku?
Ano, věřím v občanskou společnost, ale některé zkušenosti z praxe ve mně budí určitou skepsi, co se týče posilování přímé demokracie. Na veřejné diskuse k různým problémům, které naše radnice pořádá především k developerským projektům v Modřanském biografu, totiž chodí až na výjimky dost málo lidí. A minimální zároveň bývá i účast lidí v obecních referendech a nízká je i účast lidí při volbách, jak si může každý povšimnout. Také u nás máme speciální fenomén, který je dán tím, že politické strany, když vynechám například moji KDU-ČSL, jsou málo početné…
I když je samospráva jednou z pojistek demokracie a její členové jsou v kontaktu s lidmi a přenášejí na radnici jejich požadavky, tak docela bych uvítala přímou volbu starostů a hejtmanů. Vím, že například v Německu přímá volba starostů existuje a kandidování je podmíněno kompetentností a vzděláním, jež vychází z kvalifikačních požadavků podle zákona o státní službě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
