Zmíněný kriminalista Švábenský byl později obviněn z vynášení důležitých policejních informací za úplatu a měl si za to odsedět šestiletý trest. Den před nástupem do vězení si však sáhl na život. Nejprve ale nahrál šestihodinové video, ve kterém mimo jiné obviňuje svého šéfa z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachtu, že se nezabýval jeho důkazy o metanolové kauze a zatýkání viníků přišlo na řadu až za dva roky, tedy potom, co zemřelo na následek otravy alkoholem několik desítek lidí. Podle Švábenského slov, on sám získal údaje o smrtelném pančování lihu od svého informátora Jana Švédíka.

„Zjistil jsem přesné informace, zajistil jsem flašky a kolky získávané přímo od celníků,“ uvedl na videu kriminalista. Když pak chtěl začít případ rozplétat, jeho nadřízení mu to zakázali a poslali ho na ředitelství cel, i když bylo celkem známo, že dost celníků „má prsty“ v pašování nelegálního alkoholu.

Šlachta prohlásil, že je tvrzení urážející a absurdní

Proti tomuto vyjádření se ale podle serveru Lidovky.cz velmi razantně ohradil ředitel ÚOOZ Robert Šlachta s tím, že se jedná o absurdní a urážející tvrzení a dále vysvětloval, že se obě kauzy, to znamená pašování lihu a později jeho úprava metanolem, vyšetřovaly zcela odděleně.  Dále Lidovky.cz k celé kauze ještě uvádějí: „Vysvětlení šéfa ÚOOZ trpí vážnou trhlinou. Jak na nahrávce říká a dokumentuje Švábenský, sami celníci jeho verzi podpořili. Když totiž policejní inspekce Švábenského kauzu vyšetřovala, obrátila se na ně s dotazem, zda a jakou informaci k lihu jim policista předal.

A celníci potvrdili, že Švábenský jim skutečně zprávu o výrobě pančovaného alkoholu zaslal. V jejich zprávě se konkrétně uvádělo: ‚Poznatek se týkal nelegální výroby alkoholu na severní Moravě a byl předán ve stručné písemné podobě formou úředního záznamu. Obviněnému Švábenskému ho měla poskytnout osoba KATO (Švédík), což měla být podle jeho ústního sdělení osoba informátora. Součástí poznatku byly i dva kusy litrových láhví s lihovinou. Ty byly podrobeny analýze, která prokázala přítomnost látek cizorodých pro lihové směsi, a potvrdila tak informace uvedené v úředním záznamu‘.“

Stanislav Švábenský, který byl skálopevně přesvědčen o své nevině, na svém předsmrtném videu dále tvrdí, že právě kvůli upozorňování na metanolovou aféru a na některé záležitosti ohledně vyšetřování v případu Toflova gangu byl později účelově obviněn, kdy proti němu svědčil právě informátor Švédík. Je celkem dost podivné, že právě zmíněný Švédík dostal naprosto stejným způsobem za katr i dalšího policistu Mariana Hanáka ze Zlína, nad jehož odsouzením stále visí otazníky. Oba kriminalisté přitom chtěli, podle názorů některých médií, odtajnit Švédíkův spis, aby vyšla v jejich případech najevo pravda. To prý policie i další orgány odmítly z toho důvodu, že by mohly poškodit náš stát.  

Pašovaly se tisíce hektolitrů lihu a úřady mlčely. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k tragédii

Poslankyně a známá publicistka Jana Lorencová, která obdržela za svou práci řadu novinářských ocenění, se kauzami o pašování lihu zabývala ve svých reportážích v tištěných médiích i v České televizi, a to už od počátku 90. let minulého století.

„Ta místa, kde se pančoval líh, která policie natáčela teprve před pár lety, kdy zasahovala proti výrobcům závadného alkoholu, mám zdokumentovaná už z roku 1994 a 1995. Já ale točila především dovoz lihu, protože z něho nikdo nevybíral daně. Tehdy byly značně rozšířené případy, kdy někdo přepadal řidiče kamiónů a vybral jim celý náklad. Sledovala jsem několikrát s kamerou ty kamiony až do místa, odkud líh vozily. Dost často jezdívaly do lihovarů na Slovensku, například do Leopoldova. Také tam jsme natáčeli. Potom zamířily většinou do Zlína, Uherského Hradiště, Uherského Brodu a jinde, kde se jelo ve velkém. Už tehdy se ve Zlíně veřejně mluvilo o tom, že hlavní postavou v obchodech s lihem je až mnohem později odsouzený podnikatel Radek Březina,“ vzpomínala nynější ostravská politička a doplnila: „V Moravskoslezském kraji byl velkým překladištěm Český Těšín. Jeho fenoménem 90 let byly modré sudy s lihem, které mělo tehdy hodně lidí v garážích místo svých vozů.“

Kšefty s lihem byly založené podle Lorencové především na tom, že se vozil a vydával za technický líh, který podléhal minimálnímu clu a zdanění, ale ve skutečnosti se jednalo spíše o čistější potravinářský líh, jehož cena je mnohonásobně vyšší a vyráběl se z něho alkohol. Jednou z těch lihových variant byl tehdy Carbopur PC90r, ale měl i jiné názvy, například Dexocarbon a podobně.

„Při sledování nákladních aut jsem s nimi jednou dojela do firmy uprostřed Zlína, kde bez jakýchkoliv skrupulí to před naší kamerou stáčeli do lahví. Viděla jsem dokonce i automatickou plnírnu, ‚špuntovací‘ linku a statisíce etiket s nejrůznějším označením. Problém s tím tenkrát nemělo ani vedení té firmy. Dělníci tam v poměrně velkém tempu nakládali bedny s alkoholem na náklaďáky, které neustále přijížděly a odjížděly. Bylo to absurdní a neuvěřitelné. Nikdo s tím tehdy nic nedělal. Museli o tom vědět poslanci, ministři, veřejnost a nic se s tím nedělo, stejně tak jako s podvody s lehkými topnými oleji a falešnými drahokamy. Pamatuji si, že jsem měla pocit šílené bezmoci. Když se tím policisté, respektive jejich speciální týmy, pak zabývaly a na něco konkrétního přišly, tak byly ihned rozpuštěny. Protože to mířilo až příliš vysoko,“ konstatovala poslankyně Parlamentu ČR.

Kdyby se tím politici zabývali, lidé by nemuseli umírat…

Podle dalších slov Jany Lorencové šla část lihu přes naše území takzvaným tranzitem a pod značkami známých alkoholických nápojů, jako například  Gobatschov vodka nebo Finská vodka  a vozilo se i na Ukrajinu nebo do Ruska. Zmíněný export tehdy doprovázely drsné vtipy, že zároveň s alkoholem by se měly odběratelům expedovat i slepecké hole.

„Samostatnou pozornost si zasluhuje osud více než tří set českých řidičů kamionů, kteří v určité fázi obchodů s lihem skončili odsouzeni k nepodmíněným trestům v německých věznicích. Absurdita nad absurditu. Němci je zavírali za to, že vezli líh, který podle německých úřadů prodali ještě před vstupem na naše území. Majitelé lihu totiž většinou na hranicích zajistili výměnu dokladů, a tak papírově líh zmizel a k nám fiktivně vjížděl náklad různého stavebního materiálu, například kachliček a cementu. Protože jsem s policisty byla vcelku zadobře a také s některými lidmi od celníků, tak jsem takové doklady viděla a sama jsem si to natáčela i na hraničních přechodech, třeba v Rozvadově. Kdyby se tím už tehdy, před těmi 20 lety, především politici seriózně zabývali, nemuselo to pak skončit těmi strašnými tragédiemi,“ uvedla poslankyně Lorencová, která působí i jako místopředsedkyně parlamentní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

Na závěr pak ještě dodala: „Proto, když někdo upozorňuje na fakt, že policie má dnes dvouleté zpoždění s metanolovou aférou, tak mi to nepřipadá zrovna adekvátní. To zpoždění je totiž více než dvacetileté a vina je jednoznačně na straně tehdejších zákonodárců. Samozřejmě se nedá vyloučit, při současném pohledu na celý případ, že v něm může hrát roli i poměrně známá nevraživost mezi GIBS a elitními detektivy z ÚOOZ, která loni na podzim vyvrcholila i v proslulé olomoucké kauze.“

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.