Za jednu ze svých priorit Franz označil otázku rekonstrukce starých cenných filmových děl – například díla Jiřího Trnky, a to tak, aby byly zachovány nejen v digitální podobě, ale i na klasickém filmovém pásu.
Poučme se u Rakouska. Tam z výtěžku hazardu financují hudební festivaly
Na otázku, zda je vhodné, aby umělecké subjekty mezi sebou vedly konkurenční boj o dotační tituly, uvedl, že v naší zemi chybí zákon o daňových asignacích na kulturu. Ten prý má nejen západní Evropa či USA, ale i například Mexiko. Výtvarníci, kteří si již vybudovali určité renomé, zde mohou místo daní prý věnovat státu obraz. Za příklad hodný následování ukázal Rakousko, kde hudební festivaly z velké části financují výtěžky z provozu heren a kasin.
Za určitý problém považuje, že lidé u nás stále ještě nemají dobrý vztah ke kultuře. „Aby lidé, kteří na to mají, si místo toho, že si každý týden koupí nový tryskáč, podporovali kulturu,“ poznamenal Franz. A ilustroval to na příkladu, že pokud někdo uzavírá důležitou smlouvu, je lépe tak učinit „na koncertu filharmonie než v paneláku“.
Za lidi, kteří jdou příkladem, označil ty, kteří si vybudovali vlastní sbírku umění.
Kaplického knihovna budí emoce? To je ale správně
Franz by také uvítal stavbu Kaplického knihovny. Přiznal, že tento záměr budí ve veřejnosti emoce, ale to je podle něj dobře. Jakékoliv umělecké dílo totiž budit emoce má. Do protikladu ke Kaplického knihovně, na které si mimo jiné cení „správných proporcí“, uvedl výstavbu budovy v pražské Spálené ulici. „Vypadá to tam jako ve světlíku, jak může někdo takový prostor `utemovat` budovou o několik pater vyšší, než jsou okolní stavby,“ povzdechl si Franz s tím, že je zvláštní, že tyto a mnohé jiné věci procházejí, a přitom to nikoho neurazí.
Závěrem pořadu odpovídal na otázku, co by vytknul prezidentovi Miloši Zemanovi a za co by jej naopak pochválil.
Podle Franze nebylo od Zemana moc šťastné, jak se postavil ke jmenování vysokoškolských profesorů. Na druhou stranu uvítal, že se hlava státu vydala navštívit české vojáky na zahraničních misích.
Potěšilo jej také to, že si na státní svátek 28. října prezident „vzpomněl" na Pavla Wonku, Václava Bělohradského a Erazima Koháka.
Psali jsme:
autor: vam
