„Od dětství jsme rodinou, školou, sportem, kulturou, prostředím, zaměstnavatelem – vychováváni k pravdivosti, odpovědnosti, spolehlivosti, pracovitosti, úctě a lásce, respektování autorit, pracovní i společenské disciplíně a dodržování limitů – hranic našeho chování,“ píše v úvodu svého obsáhlého shrnutí událostí Robert Vinogradov.
Lidé, nejen v naší zemi, se proto podle něho logicky musejí podřídit zvyklostem, předpisům, nařízením, vyhláškám, zákazům a zákonům. „Tak to prostě v civilizovaném světě chodí, žijeme podle pravidel. Pokud tak nečiníme, jsme káráni a trestáni. Zkuste říct policii ‚nevěděl jsem, že na červenou musím stát‘. Jak je tedy možné, že v seriózní a staletími kultivované zemi, kterou bezesporu Česká republika je, vypukne před 28. říjnem hysterické šílenství, které končí šokujícím prohlášením k národu, odvysílaným českou televizí, autorů pánů Bartošky a Dyka, o ohrožení demokracie v České republice a výzvou k občanské neposlušnosti,“ táže se levicový aktivista.
Už od samého počátku prezidentského mandátu Miloše Zemana podle jeho slov probíhá v Česku zjevná snaha o manipulaci veřejného mínění s cílem diskreditovat hlavu státu a zneuctít symboly naší státnosti.
„Není pochyb o tom, že hlavním aktérem posledních říjnových událostí byl pan ministr Herman s opakovaným nepodloženým tvrzením, že pan prezident lže a že byl hlavou státu vydírán. Přestože obvinění vyřčená panem ministrem kultury Hermanem nikdo z jím uváděných svědků nepotvrdil (například pan ministr Mládek nebo velvyslanec SR v České republice pan Weiss), nikoho to nezajímalo. Uměle vykonstruovaná aféra začala v červnu letošního roku snahou pana ministra Hermana získat české státní vyznamenání pro svého strýce pana Bradyho,“ píše Vinogradov a následně se zamýšlí, proč nedostal Jiří Brady státní vyznamenání už v minulosti.
Jen v naší zemi podle něho žije více než stovka lidí, kteří si prošli peklem nacistických koncentračních táborů a také vyznamenání nedostali. Všichni prý bezpochyb trpěli, z druhé strany ovšem nelze hovořit o tom, že by utrpení mohlo být hodnoceno jako zásluha nebo boj o českou státnost.
„Po druhé světové válce jich bylo mnoho set a nikdo je nevyznamenával. My jsme oproti Kanadě nepotřebovali přednášky – my jsme tu okupaci žili,“ zdrůzňuje aktivista.
Je prý nevkusné, jak ministr Herman tvrdošíjně žádal české státní ocenění pro „trpící dítě“ hrůzami německého fašismu a ve stejné době, 15. května 2016, se zúčastnil jako první člen české vlády od druhé světové války sudetoněmeckého sjezdu v Norimberku, „kde dokonce přednesl ovacemi odměněný projev“. Falešným výlevům křivdy pana ministra nemůže podle Vinogradovova mínění proto uvěřit ani největší naiva.
-
Celý text Roberta Vinogradova ZDE.
Vše pak dává do souvislostí s příjezdem dalajlámy do Prahy a tím, že ho ministr Herman přijal oficiálně za přítomnosti kamer ve svém úřadě. „Velmi dobře věděl, že v současné době, kdy se začínají rozvíjet ekonomické vztahy mezi Českou republikou a Čínou, je třeba se oficiálního setkání s dalajlámou vyvarovat, zvláště po opakovaném upozornění ministrem zahraničí,“ podotýká Robert Vinogradov.
„Panu ministru Hermanovi horlivě sekundoval předseda STAN pan Gazdík, který se zřejmě nesmířil s prohrou svého nadřízeného politického ideologa, pseudodemokrata ‚knížete‘ Schwarzenberga v posledních prezidentských volbách. Nelze se proto divit, že se s plnou vervou vrhl do svolávání a organizování protestní oslavy 28. října 2016 na Staroměstské náměstí, která měla být takzvaně pro lid. V žádném případě to nebyla oslava 28. října, byl to Majdan proti demokraticky zvolenému prezidentovi ČR,“ je přesvědčen s tím, že přes věškeré snahy z nás organizátoři této akce banánovou republiku neudělali. Nepodařilo se jim podle něho ani zmařit důstojné oslavy nejdůležitějšího českého svátku na Pražském hradě. „Bojkotáři šlápli vedle, to se ve slušné společnosti nedělá,“ říká jednoznačně.
Dále kritizuje ty představitele, kteří odmítli účast na oficiální státní oslavě 28. října na Pražském hradě. „Poslanci, senátoři, vysocí státní úředníci, vysokoškolští pedagogové, ba dokonce rektoři, u kterých se předpokládá inteligence, společenské vychování, slušnost, minimální žebříček hodnot a vzdělanost, se přece nechovají jako primitivní křupani. V žádném případě nemohou upřednostnit své osobní pocity, antipatie nebo sympatie před povinnostmi úřadů, které zastávají. Jak mohli odmítnout poctu vzdát hold uznání svým předkům i současníkům, kandidátům na státní vyznamenání na posvátném místě Pražského hradu, díky kterým máme my všichni co slavit,“ má za to.
Pokus o pražský Majdan včetně jeho bojkotu Pražského hradu za vydatné pomoci České televize se podle Vinogradova nepodařil. „Příčina neúspěchu byla prostá: egoismus, lidská malost, faleš, lži a arogance často zakrývající hrubé neznalosti předpisů a zákonů nemohly uspět u většiny pražské veřejnosti. Český národ znovu prokázal, že je chytrý, vzdělaný a vychovaný v pravdě, nenechal se zmanipulovat falešnými proroky,“ uvádí dále a konstatuje, že tento vývoj podzimních událostí rozhodně nebyl náhodný.
„Pan ministr kultury Herman, veřejný funkcionář, poškodil českou vládu, snížil její autoritu tvrzením, že si může dělat, co chce, a ještě se chvástal, že se nebude před nikým hrbit. Zneužil svého postavení ministra české vlády, pod falešnou humanitou a lidskostí manipuloval s českou veřejností. Jak to, že ministr české vlády neví, že demokracie je svoboda, kde se menšinový názor dobrovolně podrobuje většinovému? Součástí demokracie musí být právo – mluvíme o právním státě – pokud není, vzniká chaos a chaos vede k zániku demokracie. Pan ministr kultury Herman za přispění svých přátel a některých českých médií, především České televize, nerespektováním právních norem České republiky porušil principy demokracie, participoval na rozdělování české společnosti a zúčastnil se ohrožení stability České republiky vyvoláním chaosu. Byla to jeho neschopnost, nebo úmysl? Chování pana ministra Hermana bylo v rozporu se zájmy České republiky, proto je nepřijatelné, aby dále zastával svou funkci a byl členem vlády. Čekáme na jeho rezignaci. Nedovolme, aby kdokoliv jezdil na červenou. Nedovolme, aby kdokoliv porušoval právo v České republice,“ uzavírá Robert Vinogradov.
autor: Radim Panenka