Veřejnoprávní televize v uplynulém týdnu znovu zavdala přehršel důvodů k tomu, aby se o této instituci financované z koncesionářských poplatků domácností a firem točila podstatná část pravidelného mediálního ohlédnutí Petra Žantovského. „Obzvláště trapně se předvedla Česká televize ve svém pořadu 168 hodin. Odvysílala zřejmě odněkud objednanou a není vyloučeno, že do značné míry vykonstruovanou, reportáž ze střední školy ve Valticích, kde měl besedu se studenty Miloš Zeman. ČT zjevně rozjela další epizodu z trapného seriálu ‚kampaň proti prezidentovi‘. Celá věc je totiž naprosto evidentní zástupná bublina, která má Zemanovi navěsit další rusofilský přívěsek – však se k tomu v tom smyslu také vyjádřili někteří, Zemana odmítající politici, například Petr Fiala či Pavel Bělobrádek,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Za absurdní totiž považuje tvrzení, že Zemanova beseda připomíná časy komunismu. „Oč šlo? Jak plyne ze všech dostupných objektivních indicií, Zeman navštívil školu plánovaně, v rámci své jihomoravské cesty. Škola uspořádala besedu se žáky prvních dvou ročníků, tedy s dětmi ve věku 15 až 16 let. Je přirozené, a já bych to pokládal za důvod k pochvale, nikoli pohaně, že se příslušný pedagog, zde Petra Manišová, se studenty tématem prezidentovy návštěvy zabývala v hodině občanské nauky. Pokud si je ještě někdo schopen – navzdory ideologickým brýlím a politické nebo osobní zaujatosti – uvědomit, jaký mají děti tohoto věku obvykle zájmový obzor, asi ho napadne, že vysoká politika to prioritně nebude. Proto je na místě, že s nimi pedagog probírá témata, která se týkají prezidentovy agendy, třeba postoj k norské politice odebírání dětí rodinám,“ upozorňuje mediální odborník.
Za kampaní proti učitelce spíš byly pro někoho nepříjemné otázky
Vždyť jde často o velice sofistikované věci, které mají co rozlousknout i specializovaní právníci. „Na druhou stranu je přirozené, když patnáctileté dítě intuitivně zajímá, že s jen o málo mladšími dětmi je někde v civilizované zemi Evropy zacházeno bezmála jako se zbožím na tržnici. Kdo jiný se má pokusit je v tom nepřehledném guláši předpisů a právních kliček zorientovat, ne-li jejich vlastní učitel? Nechápu v tom kontextu výtku, kterou vyslovila na adresu té debaty sama ředitelka oné školy Machovcová, která podle serveru Echo24 prý vyslovila lítost, že prezident se studenty nemluvil o připravovaném zákonu proti pančování vína, když přece na to téma mluvil s pedagogy před besedou. Paní ředitelka promine: nejspíše to bylo proto, že se na to ptali pedagogové ve sborovně, ale ze studentů v posluchárně žádný,“ poukazuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Je také přesvědčen, že kritizovat dnes učitelku občanské nauky za to, že s dětmi odpovědně připravila neobvyklou událost, která se nejspíše nestane častěji než jednou za studium, pokud vůbec, je zástupné a laciné. „Mám spíše dojem, že bouře ve sklenici vody, kterou kvůli tomu Česká televize a po ní papouškovitě i další média připravila, má jiný důvod. Prezident totiž dostával otázky, které se nemusely líbit samotným novinářům. Dejme tomu tuhle: ‚Proč Česká televize, za kterou lidé platí nemalé koncesionářské poplatky, předkládá informace lidem stejně manipulativně a neobjektivně jako jiná masmédia? A lze tomu nějak zabránit?‘“ cituje mediální analytik jeden z dotazů.
Štvavá žurnalistika Wollnera a spol., nebo pomstička Peroutkovy vnučky
A podobných otázek, které zcela jistě nebyly po chuti, a to nejen České televizi, dostala hlava státu od žáků Střední vinařské školy ve Valticích více. „Těžko si v tomto kontextu nepoložit otázku, zda náhodou tato a obdobná štvavá žurnalistika, která přivedla, jak informovaly Novinky.cz, příslušnou pedagožku až do lékařské péče, byla tím důvodem, proč Marek Wollner, postava povědomá jako jeden z protagonistů nechvalně známé tzv. krize v České televizi v roce 2000, obdržel tento týden novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Právě Wollner je totiž šéfem redakce Reportážní publicistika, která připravuje i formát 168 hodin,“ podotýká Petr Žantovský.
„Takto si představuje Česká televize a Peroutkova nadace – jmenovitě Terezie Kaslová, Peroutkova vnučka a manželka exprimátora Jana Kasla, tedy osoba s dlouholetou aktivitou kolem několika politických stran jako ODS, Evropští demokraté a tak dále, tedy jednoznačně politicky podjatá – veřejnoprávní žurnalistiku? Jako hon na lidi jen proto, že nesdílejí jejich nenávistný vztah k jednomu politikovi? Nebo je to prostě banální pomstička Peroutkovy příbuzné v návaznosti na banální historku s nenalezeným článkem jejího předka? Na to existuje jedno, zato však mezinárodně srozumitelné slovo: chucpe,“ rozhořčuje se mediální odborník.
Ředitele ČT rozlítila snaha rozšířit okruh lidí osvobozených od poplatku
Rovněž druhé téma, i když zcela jinak, se týká tohoto veřejnoprávního média. „Aby toho nebylo dost, zde je další důkaz toho, že drzost České televize nezná mezí. Jak informoval server MediaMania, ředitel ČT Petr Dvořák na zasedání Rady ČT torpédoval návrh poslanců za KSČM na rozšíření okruhu lidí osvobozených od placení poplatku za veřejnoprávní televizi. Česká televize by prý v případě, že by návrh prošel, přišla na svých příjmech o 730 milionů korun ročně a musela by prý omezit výrobu. Co vlastně poslanci navrhli? Aby poplatek nemuseli platit lidé s příjmem, který nepřesahuje 2,5násobek životního minima. V současnosti je to 2,15násobek. Zatímco nyní musí poplatek platit lidé s příjmem nad 7 332 korun, nově by to bylo až nad 8 525 korun,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Uznává, že návrh zní velice logicky, a to bez ohledu na to, kdo to navrhl. Úplně stejně by to mohli navrhnout sociální demokraté, lidovci nebo kdokoli, kdo umí počítat. „Televizní poplatek se naposledy zvýšil roku 2008 na dnešních 135 Kč měsíčně. Položte si vedle toho indexy meziroční inflace. Ta sice má, což je potěšitelné, vcelku klesající tendenci, ale i tak jsou ta čísla poučná. V lednu 2008 byl naměřený meziroční vzestup inflace, který souvisí s růstem spotřebitelských cen, v ČR 7,5 procenta. V roce 2012 to bylo 3,5 procenta. Loni se inflace pohybovala pod jedním procentem, ale když se podíváme na trendy spotřebitelských cen, zjistíme u vývoje cen v oddíle bydlení, kde meziročně vzrostly ceny vodného o 3,4 procenta, stočného o 2,8 procenta a tepla o 2,2 procenta,“ vypočítává mediální analytik.
Vyděračský styl České televize není dlouhodobě únosný
Každého asi napadne, že tento vývoj dopadne zejména na bedra sociálně nejslabších. „A právě o nich hovoří poslanecký návrh, jemuž se tolik zpěčuje Česká televize. ‚Rozšíření osvobození od poplatků by vedlo k omezení veřejné služby České televize,‘ uvedl doslova její generální ředitel Petr Dvořák s tím, že částka, o kterou by ČT ročně přišla, jsou podle něj náklady televize na výrobu zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů. Pokud to chápeme tak, že by pan Wollner mohl natočit méně nevkusných reportáží, asi by to tak velká újma nebyla,“ domnívá se Petr Žantovský.
A jak upozorňuje, ještě na tom není dost. „Česká televize chce zároveň požádat o výjimku ze zákona o povinném zveřejňování smluv v registru, které čeká státní instituce od poloviny letošního roku. Podle Dvořáka to České televizi znesnadní nákup převzatých pořadů nebo vysílání zpravodajů do zahraničí. Výjimku již dostal Budějovický Budvar. Jenže to je vlastní branka. Budvar je státní podnik. ČT se ale brání státnímu statutu zuby nehty. Bude si tedy muset vybrat, dříve či později. Dnešní doslova vyděračský styl České televize není dlouhodobě politicky, lidsky ani rozpočtově únosný. Dříve či později to dojde i těm politikům, kteří se dnes ještě domnělého vlivu České televize bojí,“ věří mediální odborník.
Bumbrlíčkovi z Kavčích hor nasypou koncesionáři přes pět a půl miliardy
Přemítá přitom i nad tím, proč Česká televize doopravdy nechce zveřejňovat své smlouvy. „Kdo si vzpomene na okolnosti té již zmíněné krize v roce 2000, ví, že začala de facto jako přímý protest zaměstnanců České televize proti zveřejnění smluv, jež chystali někteří členové Rady ČT a které měl provést nově zvolený management. K tomu se už nedostal, protože byl politickým tlakem sesazen a na Kavčích horách zvítězila zaměstnancokracie. V daném případě provázená utajováním smluv, jejichž plnění je zajímavé z pohledu hospodaření s veřejnými prostředky. Otázka tedy zní: Takhle to chceme, my, kteří Českou televizi platíme?“ podivuje se Petr Žantovský.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Své zamyšlení nad tím, že generální ředitel České televize razantně odmítl návrh, aby od placení koncesionářského poplatku byli osvobozeni lidé s příjmem do 8 525 korun, uzavírá následující úvahou. „Pro názornost: televizní poplatek, který Česká televize vyžaduje i od lidí na pokraji naprosté nouze, činí 135 korun měsíčně. Výnos z poplatků tvoří podstatnou část příjmů ČT. Česká televize bude letos údajně hospodařit s 6,95 miliardy korun, poplatky z toho tvoří 5,66 miliardy. Umíte si představit to množství zdravotních, sociálních, školských a dalších zařízení, na které díky bumbrlíčkovi z Kavčích hor stát údajně nemá prostředky?“ ptá se mediální analytik.
Migranti bez dokladů, zato se zbraněmi a záběry brutálních mučení
Třetí téma se odvíjí od čtvrtečního článku pro deník Právo a server Novinky.cz, který vyšel pod titulkem „Svědectví z uprchlického tábora: Migranti jsou jako časovaná bomba, Unie ztratila soudnost“. Bývalý člen výboru Rady vlády pro lidská práva Martin Herzán v něm popsal své zkušenosti z uprchlického tábora Dobova na slovinsko-chorvatských hranicích, kde se shromažďují migranti z jihovýchodu, a vydal otřesné svědectví. Cituji: „Denně táborem prošly asi tři tisíce uprchlíků – byly tu i celé rodiny, ale většinou osamocení mladí muži. Uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost. Přicházeli nejen ze států postižených válkou – Sýrie, Afghánistánu či Iráku –, ale situaci tu zkoušelo využít také mnoho skutečně jen ekonomických migrantů z území, kde žádná válka není,“ píše Martin Herzán.
Popisuje dále, že většina z nich neměla žádné osobní doklady – úmyslně je zničili, aby nešlo zjistit jejich pravou totožnost nebo zemi původu. „Nejdůležitější částí práce s uprchlíky v táboře byly osobní prohlídky uprchlíků a jejich zavazadel … Denně se tak zabavilo několik kilogramů zbraní – převážně bodných a sečných, ale i paralyzérů, nunčaků a dalších nebezpečných předmětů… Mezi migranty odhalili desítky radikálních islámských bojovníků. V mobilech měli někteří z nich fotky a videa zachycující, jak brutálně mučí nebo zabíjejí své oběti. Několik dalších mělo u sebe dětskou pornografii či fota a videa mučení nahých žen. Byli předáni slovinské kriminální policii. Ta je ovšem většinou pouze vyslechla, provedla zápis a k velkému všeobecnému překvapení je pustila dál do Evropy,“ líčí humanitární pracovník.
Za kulisou falešné humanity jde o dotace neziskových organizací
Přitom podle pravidel EU takové osoby nesmějí vkročit do Schengenu, kam ostatně nesmí nikdo už jen v případě, že předloží neplatné doklady. „Všechna pravidla prostě padla, pouští se v podstatě každý, putují dál do Evropy jako chodící časovaná bomba. Evropská unie jako by ztratila soudnost, když hazardérsky živí sílící rizika teroru na svém území. Když se pak proti rizikové vlně nelegální migrace zvedá protest zdůrazňující právo Evropanů na zachování lidských práv a svobod, důstojnosti žen a evropské kultury, jsou účastníci nálepkováni coby xenofobové. Často paradoxně od ochránců lidských práv. Chrání asi tedy úplně jiná práva než ta naše,“ upozorňuje Martin Herzán, jenž také přiznává, že se jako dlouholetý ochránce lidských práv stydí za to, že se na tomto dění za kulisou falešné humanity – mnohdy kvůli dotacím – podílí řada neziskových organizací včetně těch pro lidská práva.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Takové jsou tedy informace od dlouholetého profesionála z neziskových organizací pro lidská práva. „Jestliže takové svědectví vychází zevnitř systému, je pět minut po dvanácté se tím vážně zabývat. Ale naše média jsou zjevně většinově jiného názoru. Příkladně Česká televize ve středečních Událostech, komentářích přivítala – pokolikáté za poslední týdny už? – Radka Hokovského z think-tanku Evropské hodnoty, bývalého stážistu u Josefa Zieleniece v Europarlamentu a absolventa školení na Pražském institutu bezpečnostních studií. Tento institut vznikl v roce 2002 za asistence tehdejšího prezidenta Havla, však se na svých stránkách pyšní kolektivním fotoportrétem pořízeným spolu s ním v prostorách firmy. Z aktuálních projektů a publikací PSSI stojí za všimnutí třeba studie Security Sector Reform in Libya či ještě lépe The Pro-Russian Disinformation Campaign in the Czech Republic and Slovakia nebo Friends of Ukraine Network,“ míní Petr Žantovský.
Moderátor otevřel tlampač pro představitele think-tanku Evropské hodnoty
Překládat z hlavního jazyka institutu jistě není třeba, ostatně jeho webová prezentace je rovněž v angličtině, zřejmě není určena primárně českému publiku. „Proč se ale ten institut jmenuje ‚pražský‘, pak nevím. Nu a tento pan Hokovský náš už poněkolikáté z obrazovky České televize poučil o tom, jak máme chápat věci týkající se migrace. Informoval například, jak jeho think-tank Evropské hodnoty vydal jakousi soubornou zprávu o migraci. Sami autoři této studie ale upozorňují na to, že je naprosto nereprezentativní, protože vychází jen z údajů, které poskytly mezinárodní organizace typu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, nikoli z vlastního šetření. Navíc ona převzatá šetření si vybírala specificky migranty jen ze Sýrie, přestože podle Eurostatu jich bylo mezi žadateli o azyl jen 33 procent,“ připomíná mediální odborník.
Přičemž i Eurostat přiznává, že šlo o ty „Syřany“, kteří se za Syřany prohlásili, ale pravdivost tohoto prohlášení je často pochybná – viz výše svědectví Martina Herzána. „Takových pochybností je studie plná, a rozhodně ji nelze brát jako soubor objektivních zjištění, natož návod k vytvoření postoje či politického řešení. Jenomže to už nám pan Hokovský takto popravdě nesdělil a Česká televize – jak jinak – se ho na to ani nezeptala. Pan redaktor Takáč zřejmě nejenže nečetl tu zprávu – pak by tedy bylo nač se ptát – ale ani nikdy neslyšel o jiných faktech, například o těch, o nichž se rozepsal Martin Herzán. Pan Takáč prostě otevřel tlampač panu Hokovskému, a když tento dotlampačoval, pan Takáč bez dalšího přešel k jinému tématu,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Trestuhodná lenost, ale i plnění zadání dezinformovat diváka
A nabízí vysvětlení, co tím Česká televize sleduje? „Jednak úlitbu své vlastní trestuhodné lenosti. Připravit se na rozhovor o nějaké – za zásadní vydávané – zprávě a neznat její text, to nemá omluvu. Nepoložit otázky tam, kde se samy nabízejí – a dokonce i tam, kde je nabízejí sami autoři zprávy – je už ryzí dělání politiky. Prostě máme zadání zveřejnit tento materiál, a tím dezinformovat diváka. Však on si za nás zase rád příští měsíc zaplatí koncesionářský poplatek. Jak dlouho ještě, ptám se – ne České televize, ale jejích poslušných poplatníků!“ uzavírá mediální analytik své ohlédnutí za uplynulým týdnem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
