Kdyby mi má dvacetiletá dcera přivedla domů muslima, ...Anketa
Je to už taková česká klasika, potřebují-li bezpečnostní složky zasáhnout hlouběji do soukromí občanů, využijí potenciálního nebezpečí. Mnohokrát případnou hrozbu i samy zesilují, či dokonce pocit nebezpečí uměle vytvářejí. „To se nám to potom odposlouchává, sleduje a vyšetřuje,“ zhodnotil by tyto praktiky, které brutálně zasahují do soukromí, nejspíš proslulý televizní policejní rada a detektivní rutinér Vacátko. Spíše než uprchlická krize by proto pro představitele státu měl být důležitější opět stoupající počet odposlechů a další pokusy, jak získávat informace. Politici, kteří plédují za zpřísnění bezpečnostních opatření a dávají bezpečnostním složkám stále více peněz a pravomocí, by si měli uvědomit, že i boj proti patologickým společenským jevům má své meze. Sami totiž často netuší, kolik informací je o nich uloženo v databázích, byť nemusejí být podezřelí z trestné činnosti.
Na velmi alarmující případ prolamování osobních svobod narazila nevládní organizace Iuridicum Remedium. Podle jejího zjištění policie plošně zaznamenává pohyb aut, fotí řidiče a automatizovaně rozeznává poznávací značky. Takto získané údaje o každém průjezdu vozidla navíc policisté uchovávají bez konkrétního důvodu řadu měsíců. Systém, který eviduje řidiče, ale i spolujezdce, aniž to vědí, dostal název „Automatická kontrola vozidel“. Primárně měl sloužit k pátrání po odcizených vozidlech, k zefektivnění vyšetřování trestných činů nebo přestupků, které souvisejí s užíváním těchto vozidel, a k potírání terorismu. V záznamech v databázi jsou údaje o SPZ vozidla, místu a datu průjezdu, ale i fotografie vozidla s řidičem. Jenže kvanta těchto citlivých a zneužitelných případů (úniků z policie neubývá) policie ukládá po dobu, která plnění zmiňované práce neodpovídá. „Jak vyplývá z interních aktů řízení, údaje jsou automatizovaně uchovávány několik měsíců,“ konstatoval výkonný ředitel Iuridicum Remedium Jan Vobořil. Záznamy jsou přitom podle zjištění nevládní organizace uchovávány plošně u všech automobilů, které projely v monitorovaném místě, bez jakékoli konkrétní vazby na nějaké podezření, že by řidič daného vozu cokoli spáchal. Monitoring probíhá jak stacionárními kamerami primárně určenými například k úsekovému měření rychlosti nebo k detekci průjezdu na červenou, tak i pohyblivými zařízeními ve služebních vozidlech. Případ se týká především hlavního města Prahy, Ústeckého a Moravskoslezského kraje, kde kvůli němu krajští policejní ředitelé vydali vlastní interní předpis. Umožnilo to nařízení policejního prezidenta Oldřicha Martinů z roku 2007. Například v Praze může být černobílá fotografie vozidla uchovávána po dobu šedesáti dnů. Úplný záznam průjezdu kromě fotografie pak může být uschováván až 180 dnů.
„Chápeme, že uvedený systém může být důležitým nástrojem při pátrání po odcizených autech nebo při vyšetřování kriminality související se silničním provozem. Co nás ale znepokojuje, je dlouhá doba uchovávání všech záznamů bez vazby na jakékoli porušení zákona řidičem,“ uvedl Vobořil. Laicky řečeno, jde o to, že policie drží ve svých databázích delší dobu záznamy i o zcela bezúhonných lidech. Uchovávány jsou totiž kromě fotografií vozu i údaje o automatizovaně rozpoznané SPZ, díky níž může být tak velmi jednoduché vyhledat v takové databázi pohyb konkrétního automobilu podle jednotlivých záznamů i měsíce zpět. To může být podle Iuridicum Remedium zneužitelný nástroj na sledování prakticky kohokoli. „Je důležité si uvědomit, že v drtivé většině nejde o záznamy o těch, kteří nějak porušili zákon, ale o každém, kdo využívá automobil,“ varuje Vobořil.
Podle Iuridicum Remedium je těžko obhajitelná i rozdílná doba uchovávání záznamů v jednotlivých krajích, přičemž vycházelo ze tří pokynů krajských ředitelství policie, které se podařilo získat. Fotografie vozu se uchovávají dva měsíce v Praze, tři měsíce v Moravskoslezském a šest(!) měsíců v Ústeckém kraji. Zbytek záznamu o průjezdu vozidla se pak uchovává půl roku v Praze a v Moravskoslezském kraji a rok v Ústeckém kraji. „Uchovávání osobních údajů ze strany policie by se mělo řídit zásadou nezbytnosti. I kdybychom odhlédli od toho, že obecně koncept plošného uchovávání dat o všech řidičích bez konkrétního podezření je pochybný, jen obtížně si dokážu představit vysvětlení, proč je v Ústeckém kraji nezbytné uchovávat záznamy několikanásobně déle než například v Praze,“ upozornil Vobořil.
Nevládní sdružení kvůli policejním předpisům požádalo podle zákona o přístupu k informacím o konkrétní příkazy. Jejich kopie si ParlamentníListy.cz vyžádaly a jsou k přečtení v přílohách tohoto článku.
Ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN z roku 1948 stojí, že: „Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.“ Tolik kritizované odposlechy a šmírování na silnicích jdou přitom přímo proti tomuto zmiňovanému článku 12 deklarace lidských práv. Policie s tím ovšem nemá vůbec žádný problém. On totiž systém – „posbíráme, co půjde, a pak si z toho vybereme, co potřebujeme“ – přesně kopíruje aktuální styl práce policie, rezignaci na klasické policejní metody pátrání v terénu a následné vyšetřování.
A tak zní policejní argumenty: „Policie je oprávněna podle § 62 zákona číslo 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu úkonu. Pořizování uvedených druhů záznamů je nezbytné zejména pro plnění úkolů Policie České republiky při zajišťování veřejného pořádku, pátrání po osobách a věcech a při odhalování a objasňování trestné činnosti,“ odepsal na dotazy ParlamentníchListů.cz mluvčí policejního prezídia Jozef Bocán. Povšimněme si dvakrát použitého slova „nezbytné“. Uchovávání záznamu například z víkendové návštěvy Prahy rodinou z venkova nezbytné zcela určitě není. A takových zbytečných, ale někomu se možná hodících záznamů budou v policejních databázích desítky, respektive spíše stovky tisíc.
„Účelem informačního systému Automatická kontrola vozidel je zaznamenání údaje o registrační značce motorového vozidla, přičemž spolu s ním jsou dále uchovávány údaje o čase a prostoru zaznamenání konkrétní registrační značky. Pokud jsou zaznamenány i jiné údaje, například podoba osoby, jde pouze o jejich nahodilé zaznamenání. S ohledem na charakter úkolů Policie České republiky a možné využití pořízených záznamů pro jejich plnění jsou tímto systémem zaznamenávány a po určitou dobu uchovávány i údaje o registračních značkách, u nichž v době zaznamenání nemusí být ještě známa konkrétní souvislost s úkoly tohoto bezpečnostního sboru. Policie České republiky zpracovává získané údaje pouze po dobu, která je nezbytná pro plnění jejích úkolů, přijala nezbytná technicko-organizační opatření k jejich ochraně a plní veškeré další povinnosti, které jí jako správci osobních údajů ukládá zákon číslo 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů,“ uzavřel Bocán.
Typicky alibistické vyjádření, policie občanovi vzkazuje: „Přetrp to, my tě ochráníme.“ Když už jsme tedy jako řidiči a případní nafocení pasažéři pro policii tak nezbytně nutní, pojďme se domluvit a při průjezdu kamerami snímanými úseky našim ochráncům zákona zamávejme. Ale opatrně, abychom neohrozili bezpečnost provozu. Možná se pak chytne za nos i některý ze zákonodárců, až jej policejní kamery například natočí, jak sviští s milenkou do hnízdečka lásky, a nějaká „policejní dobrá duše“ ho na to upozorní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
