Debata o odvodu daní mimo vlast se rozpoutala na pozadí výhry tenistky Petry Kvitové v tenisovém turnaji ve Wimbledonu. To, že tenistka nedaní v Česku, ve čtvrtek nejhlasitěji kritizoval poslanec ČSSD Stanislav Huml. Kvitová by podle něj měla přijít o české občanství. I na adresu poslance Humla Kamberský uvádí: „Egoistický komunismus je světonázor v této zemi rozšířený a oblíbený. Jeho podstata je jednoduchá: když já ožulím stát, dělám jedině dobře: nebudu přece živit ty zloděje. Pokud platí co nejmenší daně kdokoli jiný? Pak je zloděj, podfukář a špína,“ definuje.
„Každý z nás, kdo jezdí do Polska tankovat levnější benzin, je špína. Stát, jenž mu dal vzdělání, tímto okrádá na spotřební dani a dani z přidané hodnoty,“ píše Kamberský s nadsázkou a dodává další příklady 'okrádání'. Takto prý okrádá svou vlast každý, kdo například jezdí do Německa na nákupy nebo využije možnosti opravy auta u souseda v dílně tzv. bez papíru.
Růst sazby není přímo úměrný vybrané dani
Svůj komentář Kamberský nazval „Blahoslaveno budiž Monako“ a upozorňuje na skutečnost, že nebýt takových míst, pak bychom možná žili ve státech, kde se zaplatí na dani víc, než je vyměřovací základ. To se prý stalo spisovatelce Astrid Lindgrenové v domovském Švédsku. To prý bylo v jisté době nejhorším daňovým peklem na světě. To už ovšem neplatí. Ty doby jsou už pryč a komentátor připomíná, že švédské vlády zjistily, že vysoké sazby jim v žádném případě nezajišťují vysoký výběr daní. Švédové se v době vysokých odvodů totiž také stěhovali do Monaka a jiných daňových rájů.
Švédští socialisté si prý vyzkoušeli na vlastní peněžence tzv. Lafferovu křivku: růst sazby není přímo úměrný vybrané dani. „Naopak. Od jistého bodu s rostoucí daňovou sazbou výběr klesá, protože se plátci buď stěhují pryč nebo využívají všemožných legálních i ilegálních fíglů, jak se berní povinnosti vyhnout,“ vysvětluje.
Na stránkách LN dává Kamberský učebnicový příklad, jak to s výběrem daní chodí. „Když na počátku tisíciletí z Ruska mizel kapitál i výdělky, Vladimir Putin zavedl rovnou daň ve výši 13 procent – a peníze se začaly vracet,“ uvádí.
„Buďme rádi za Monako. Nemůže zde bydlet kdokoli, úřady pečlivě hlídají, zda zde rezidenti prožijí dostatek času. Ale kdybychom ho - jako daňovou konkurenci - neměli, asi bychom neplatili 19, ale 39 korun daně z příjmu z každé stovky,“ uzavírá svůj komentář Kamberský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr
