Když Štěpán Kotrba přišel domů po vystoupení v TV, zasedl k počítači a sepsal, co nestihl říct. Stojí to za to

5. 10. 2015 10:42

Analytik Štěpán Kotrba ve svém vystoupení v Partii TV Prima hovořil o přínosu ruského zásahu pro řešení situace v Sýrii a o uprchlické krizi. Mimo jiné důrazně odmítl srovnání současných imigrantů s Židy před druhou světovou válkou a volal po drastickém zpřísnění pravidel pro udělování azylu. ParlamentníListy.cz mu položily některé otázky, které doplňují a částečně rozporují to, co sdělil v TV.

Když Štěpán Kotrba přišel domů po vystoupení v TV, zasedl k počítači a sepsal, co nestihl říct. Stojí to za to
Foto: archiv
Popisek: Mediální a politický analytik Štěpán Kotrba

Anketa

Andrej Babiš u Moravce křičel na Kalouska, skákal mu do řeči a použil slovo ,,průser". Co vy na to?

hlasovalo: 6434 lidí

V Partii na Primě jste řekl, že považujete za zásadní fakt, že režim Bašára Asada je plně legitimní a ruské jednotky jsou jedinou legální zahraniční silou v Sýrii…

A také je to pravda. Bašár al-Asad byl už poprvé legálně zvolen ve volbách, a to přímo – občany své země. Prezidentské volby či spíše referendum se konaly 10. července 2000 po smrti prezidenta Hafíze al-Asada. Pro pokračování vlády strany Baas – v čele se synem zakladatele svobodného sekulárního, ale v praxi multináboženského režimu v Sýrii – bylo 8 689 871 voličů, proti 22 439 hlasů, neplatných bylo 219 313 lístků.

Systém Bašárova otce Háfíze al-Asada dokázal udržet v míru soužití 25 muslimských, křesťanských a židovských denominací od roku 1966. To za situace, kdy (stejně jako v Egyptě) po řadě atentátů bylo zakázáno sunnitské Muslimské bratrstvo jako nenávistná extremistická sekta. Po americké podpoře muslimských bratrů v Egyptě zasáhl Asadův režim tvrdě proti pokusům rozšířit „arabské jaro“ do Sýrie. Povedlo se. Ale Turky podporovaní sunnité rozpoutali v zemi občanskou válku.

Další přímé prezidentské volby se konaly v Sýrii 3. června 2014 uprostřed napětí v zemi dle nové ústavy, která byla přijata v návaznosti na syrské ústavní referendum v roce 2012. Celkem se přihlásilo 24 kandidátů včetně 2 žen a 1 křesťana. Všechny podmínky pro kandidaturu, včetně podpory 35 členů parlamentu, splnili dva. Bašár al-Asad (a jeho strana Baas) dostal 10 319 723 hlasů, tedy 87 %; podnikatel , novinář a absolvent univerzity Johna F. Kennedyho v Kalifornii Hassan Abdullah al-Nouri, představitel „Národní iniciativy pro správu a změny v Sýrii“, zastánce ekonomické liberalizace získal 4,3 % – 500 279 hlasů.

V rámci volebního boje Nouri obvinil Ahmada Jarbu, šéfa syrské opoziční koalice, z krádeže více než 75 milionů dolarů z pokladny opozice. Foreign Policy označil Nouriho za „největšího lůzra“ syrské politiky; prohrál, přestože byl podporován izraelskými stratégy a politickými šachisty z Perského zálivu.

I poslanec Maher Abd Al-Hafiz Hajjar, člen komunistické strany Lidová vůle v Aleppu, který napadal z levicových pozic americkou intervencionistickou politiku, měl nulovou šanci být zvolen prezidentem. Kandidoval jako nezávislý a Syrská komunistická strana prohlásila, že podpoří v prezidentských volbách Asada. Dostal 3,2 % hlasů.

Islámský svaz vojáků z Levanty Ajnad al-Šám, brigády Šahába, Šabab al-Houda, Der al-Asima a mudžahedíni Džihádu v cestě Boží brigády a další islamisté podporovaní Turky a státy Perského zálivu zastrašovali voliče a pokusili se volby zmařit. Je známo 50 hlášených úmrtí díky ostřelování volebních místností. Volební účast byla 73,42 %. Voleb se účastnilo 11 634 412 z 15 845 575 Syřanů, kteří se mohli zúčastnit hlasování. Počet neplatných hlasů byl 442 108 čili 3,8 %.

Poražený Nouri uznal porážku, Asadovi pogratuloval a prohlásil, že volební proces byl jasný a transparentní. Dodal, že on i jeho zástupci si prohlédli sčítání hlasů a neshledali vady. Hizballáh prohlásil, že „tyto volby prokázaly, že politické řešení v Sýrii začíná a končí s prezidentem Bašárem al-Asadem“. Ignatius Afrem II, patriarcha Antiochie ze syrské pravoslavné církve uvedl, že úspěch prezidentských voleb v Sýrii a vítězství prezidenta Bašára al-Asada jsou vítězstvím pro všechny poctivé syrské občany. Kirill, patriarcha ruské pravoslavné církve, řekl, že je jisté, že „dlouhá staletí národní dohody a bratrství v Sýrii bude motivovat zavedení stability a míru v zemi“. Íránské ministerstvo zahraničí zveřejnilo prohlášení, v němž potvrdilo, že „všichni nestranní zahraniční pozorovatelé popsali tyto volby jako svobodné a probíhající v klidné atmosféře…“ USA odsoudily syrské prezidentské volby a nazvaly je ostudou. Britský ministr zahraničí William Hague řekl, že „Asad postrádal legitimitu před touto volbou, a chybí mu i po ní“. Británii vadilo nejvíc, že se volby konaly uprostřed občanské války. No, ale kdo vyvolal tu válku? Kdo vyzbrojoval syrské islamisty? Spojeným státům i Británii nejspíš vadilo, že „Národní iniciativa pro správu a změny“ s programem ekonomické liberalizace nezvítězila… Kšeft se musel odložit. Oč více demokratický mandát chcete po politikovi uprostřed ze zahraničí vyvolané a ze zahraničí placené sektářské války?

Syrská vláda strany Baas je dnes členem OSN – a tím pádem jediným představitelem legitimní a legální moci v Sýrii. Tato vláda požádala teprve po několika letech občanské války o pomoc vojska Ruské federace. Do té chvíle se snažili vojáci vlády v Damašku situaci zvládnout i přes zbrojní embargo sami. Neutekli. Neemigrovali. Bojovali a umírali za svou zemi. Statečně. Existují dva legální způsoby, kdy může cizí vojsko operovat v nějaké zemi. První je schválení operace Radou bezpečnosti OSN, což se nestalo. Druhý je pozvání legální vlády. Toto pozvání dostalo pouze Rusko. Se souhlasem vlády v Sýrii operuje i Írán, Čína a Hizballáh. V koalici s Ruskem. Irák poskytl útočiště společnému velícímu štábu. Británii, Francii ani USA nikdo nezval a nikdo nestojí o jejich podporu protivládních bojůvek.

V pořadu nebyl čas na podrobný rozbor jednotlivých skupin odlišných od syrské armády a Islámského státu. Tak tedy – kdo je legitimní opozicí vůči Asadovi a kdo je pro vás nebezpečný terorista podporovaný z USA čili pověstný „náš zkurvysyn“?

Především je třeba upřesnit, že terminus technicus „náš zkurvysyn“ je citací stratéga amerických válek o zdroje, prezidenta Světové banky Roberta McNamary na adresu pákistánského generála Parvíze Mušarafa při diskuzi o nepoužití jaderných zbraní v americkém Senátu. Prvenství ve výroku „He may be a son of a bitch, but he's our son of a bitch“ (Je to zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn) se přisuzuje americkému prezidentovi Franklinu Delano Rooseveltovi, obhajujícího spolupráci USA s nikaragujským diktátorem Anastasiem „Tacho“ Somozou v roce 1939. Podle samotného McNamary to řekl prezident Lyndon B. Johnson na adresu diktátora Ngo Dinh Diema, loutkového prezidenta Jižního Vietnamu (McNamarova monografie Při zpětném pohledu. New York: Random House, 1995, str. 141). V USA je to nejspíš dost populární doktrína dodnes.

V Sýrii dnes operuje několik desítek ozbrojených protivládních skupin, označovaných v některé z fází jejich činnosti za „umírněnou opozici“ a teprve později za radikály či teroristy. Neustálé změny z nich dělají naprosto nepřehledné klubko vztahů a vazeb. Mimo „známých“ skupin na bázi al-Káidy a vojsk Islámského státu v Iráku a Levantě, které se staly dominantní frakcí syrské opozice, a dalších salafistických skupin v koalici Ahrar aš-Šám jsou to různé autonomní „brigády“ s lokální působností, operující pod částečným velením Syrské rady revolučního velení či Islámské fronty – hnutí svobodných mužů Levanty – tedy Svobodná syrská armáda (Brigády mučedníka Jarmouka, Brigáda Jarabulus, brigáda revolucionářů z Rakky, Armáda Al-Qassas, Džihád v cestě Boží brigády, Jabhat Ansar al-Islam, legie al-Rahman, brigáda Farúk), Islámská fronta (Ahrar aš-Šám, brigáda Severní vítr, Armáda islámu), prapor Junud al-Šám, brigády rytířů spravedlnosti, legie Šám, brigáda mučedníka Mustafy, Turkmenská brigáda, Muslimské bratrstvo Sýrie, brigády Abu Amara a Abu Džafara, brigáda al-Fatah, brigáda Usud al-Džadúr, Armáda mudžahedínů, armáda Usud al-Šarkíja, Harakat Núr al-Din al-Zenki, Fastakim Kama Umirt, Příznivci Levanty, Ansar al-Šám…

Dá se s trochou nadsázky říci, že když se sejde více mladých zapálených muslimů na jednom místě, založí nějakou bojovou skupinu a hrdě ji nazvou, aby měli západní analytici o čem přemýšlet. Ta se později rozpustí a sloučí s jinou skupinou, či je zabita.

„Umírněné“ hnutí Hazzm (hnutí vytrvalého pohybu), které dostalo od CIA výcvik v Kataru a protitankové střely BGM-71 TOW, se vytrvale pohybovalo… aby se stalo součástí Fronty an-Nusrá či aliance Levantské fronty, někteří ozbrojenci se stali členy skupiny Chorásánské šúry al-Káidy. Fronta na ochranu syrského lidu, ozbrojenci Národní koalice sil revoluce a syrské opozice, kterým USA dodávaly pomoc už v začátcích protiasadovské války v roce 2011, cvičily a vyzbrojily je, přešli na stranu islamistické Armády mudžahedínů či skupiny Harakat Halm. Ideovým velitelstvím této složitě strukturované moderace budoucí podoby proamericky islamistické Sýrie je Carnegie Middle East Centre v Bejrútu, Washingtonský Institut pro blízkovýchodní politiku a Mezinárodní institut strategických studií.

Pentagon identifikoval původně 7000 potenciálních kandidátů programu podpory. USA hodlaly za půl miliardy dolarů spolu s Jordánskem, Katarem, Saúdskou Arábií a Tureckem trénovat 5000 opozičních vojáků ročně. 3 000 bojovníků mělo absolvovat školení do konce roku 2015. Pentagon potvrdil, že si nakonec vybral 1 200 syrských opozičních bojovníků, které začal cvičit v březnu 2015. Avšak z tohoto počtu jen asi 200 skutečně začalo trénovat. Většina odešla poté, co byla povinna souhlasit s bojem proti bratrům ve víře – ISIL – a ne jen proti „Šejtanu“ Asadovi. V polovině roku 2015 zbyla pouze skupina 54 bojovníků, kteří po přechodu z Turecka do Sýrie se vzdali i s americkým vybavením jednotkám Fronty an-Nusrá.

Teprve 22. září 2014 Spojené státy, Bahrajn, Jordánsko, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty začaly útočit letecky proti některým jednotkám ISIL. Nejspíš ve snaze zničit to vyspělé vybavení, které mohlo ohrozit i je. Doteď neúspěšně.

Tragédií USA a jejich spojenců je právě proliferace vyspělých technologií pro asymetrickou válku (lehké protitankové a protiletecké řízené střely, ohrožující obrněné cíle na velkou vzdálenost, vyspělé vysílačky, satelitní telefony s datovým rozhraním, noční vidění III. generace, přesné GPS, ozařovače cílů navádějící řízené střely, kompaktní taktické radary). Islámský terorista je terorista, i když ho vycvičili Amíci. Nebo právě proto...

Často zaznívá argument, že Asad má na svědomí více životů než Islámský stát. Mluví se o brutalitě jeho režimu, například o shazování barelových bomb. Jak se s tím srovnává vaše svědomí?

To může tvrdit pouze někdo, kdo neví, co je barelová bomba… Barel-bomba je improvizovaná neřízená bomba, sestávající z kovové nádoby, která byla naplněna výbušninou (může být použito i hnojivo s olejem) a šrapnely. Je shazována z letadla, častěji ale z vrtulníku. Palestinští bojovníci ji používají i s malou raketou pro odpálení ze země.

První použití sudových bomb v jejich současné podobě se odehrálo v Izraeli v roce 1948. Tehdy izraelské letectvo shodilo barelové bomby na město Saffurija během operace Dekel. V Sýrii bylo prokázáno jejich použití plukovníkem Suheilem Al Hassanem při kruhovém obléhání Aleppa, jinak o nich mluví pouze opoziční Syrská národní rada a Human Rights Watch. Barelové bomby jsou zoufalou improvizovanou technologií, když dojde vše ostatní. Barelovou munici většinou používají špatně vyzbrojení povstalci. Vládní armáda je vybavena jinak.

Ale i kdyby… Šrapnelová resp. protipěchotní munice, označovaná HE-FRAG (vysoce explozivní, fragmentovaná) či APERS-T, je i tříštivý dělostřelecký granát. Ten je nejefektivnější proti živé síle nepřítele a je ve výzbroji i české armády… Používá ho i houfnice Dana…

Protipěchotní šrapnelové miny, vyráběné v 50. a 60. letech v Poličských strojírnách, byly donedávna ve skladu munice v Bohuslavicích nad Vláří nedaleko Slavičína. Armáda je zlikvidovala až v roce 2001. Ne proto, že by byly neúčinné, ale proto, že byly vyrobené v padesátých letech a dnes už jsou nespolehlivé. Na celé zeměkouli je dnes asi 240 milionů tříštivých min. Dohodu o jejich likvidaci bohužel zatím nepodepsaly ani Spojené státy, ani Rusko či Čína.

Za války ve Vietnamu používaly vrtulníky AH-1 Cobra tzv. flešetové rakety, ve kterých bylo přibližně 1 500 zubatých ocelových tyček dlouhých 37 mm, které byly odpalované ve výšce. Jejich účinek proti živé síle byl devastující. Ale o tom je válka. Cílem je usmrcení nepřítele.

Celý syrský konflikt započal jako opoziční hnutí během arabského jara. Proč z jeho rozpoutání obviňovat zrovna Západ?

Kdyby nebylo podvratného hnutí Západu (USA, Británie) v zemích Maghrebu proti tamním vládám, nebylo by ani syrského jara. Arabské jaro v Tunisku, v Egyptě, Alžírsku, Jemenu, Jordánsku, Bahrajnu, Sýrii a v Libyi rozpoutaly tajné operace USA – trvalou podporou Muslimského bratrstva, které bylo zakázáno desítky let jako extremistická organizace všemi egyptskými prezidenty, vládní elitou pod vedením Gamála Násira počínaje, Anvarem as-Sádátem a Husní Mubárakem konče. Poslední prezident Egypta zakázal muslimské bratry opět, Muhammad Mursí byl zatčen egyptskou armádou. V prosinci 2013 prohlásil egyptský premiér bratrstvo za teroristickou organizaci a koncem roku začala egyptská armáda zatýkat vedoucí představitele bratrstva. V březnu 2014 bylo 529 členů Muslimského bratrstva ve městě Minjá odsouzeno k trestu smrti, včetně vůdce Mohammeda Badie. Ani katarská Al-Džazíra, ani Carnegie Endowment for International Peace, Council on Foreign Relations, RAND Corporation, Doha Institute-Arab Center for Research and Policy Studies, Carnegie Middle East Centre, Cambridge Arab Media Project, Arab Think Tanks Directory-Foundation For the Future, Oslo Governance Centre, Albert Einstein Institution, Mezinárodní republikánský institut, Národní demokratický institut, Freedom House a další podvratná centra nezjistily, že takto se mír a spravedlnost v cizích kulturách nebuduje. A tak v prosinci 2011 egyptská policie a zpravodajská služba nakonec zatkla a uvěznila 19 Američanů včetně Sama LaHooda, syna amerického ministra dopravy Raye LaHooda, a několik dalších – 5 Srbů, 2 Němce a 3 Araby, jejich egyptské pomahače – zabavila trezor s kontakty a penězi, obvinila těchto celkem 43 zaměstnanců neziskových organizací, protože ilegálně používali zahraniční dotace pro podněcování nepokojů v zemi, ze zrady Egypta, z úmyslné podpory politického konfliktu a potyček – a nastalo mrtvé ticho. Ministr Kerry pouze vykoktal, že občanské skupiny hrají klíčovou roli v demokraciích a vyzval egyptskou vládu, aby řešila demokratické aspirace svého lidu. Americká vláda zaplatila kauci – mezi čtyřmi a pěti miliony dolarů – jako součást dohody o propuštění amerických a dalších zahraničních zaměstnanců. Egyptský polní maršál Muhammad Husajn Tantáví, hlava vojenské rady, která fakticky vládla Egyptu, se smál. Osud arabského jara, muslimských bratrů i Muhammada Mursího byl zpečetěn.

Diskutující akademik Marek Čejka uvedl, že šíření strachu proti muslimům je stejné jako šíření fám vůči Židům v době, kdy byli oběťmi nacistického teroru. Reagoval jste, že je to argument zločinný. Proč tak příkře? Dotýká se to vás osobně?

Dotýká. Nacistický antisemitismus a jím rozpoutané šoa se dotýká každého slušného člověka. Nejen těch milionů mrtvých, zplynovaných v koncentrácích. Československo pomáhalo po válce budovat Stát Izrael. A to i proti vůli Palestinců. A se sekulárním kolektivismem izraelských kibuců Československo sympatizovalo. V té souvislosti zmiňovat odpor Čechů k řízené invazi islámských běženců do Evropy, organizovanou wahhábisty ve snaze rozložit evropský sociální stát, je sprostota. Každý stát má povinnost hájit pouze vlastní občany. Od toho si ho občané zřídili a solidárně jej platí. A každý občan má z titulu občanství právo na obranu svého sociálního postavení. Solidarita není povinná ani vnutitelná, je dobrovolná. Vydírání a falešné vnucování pocitu viny nepomůže.

Nestihl jste reagovat na námitku generála Šándora, že mnohé uprchlíky nelze považovat za dezertéry, protože opravdu nechtějí bojovat za Asada…

Za prvé nejsou všichni Syřané, i když se za ně prohlašují. Desítky tisíc Afričanů, tisíce Afghánců a dalších hovoří o něčem jiném. Sklízíme to, co jsme zaseli destrukcí Iráku, Libye, pokusů o destrukci Egypta a dalších zemí. Váleční uprchlíci jsou vděční za záchranu života a poděkují za příbytek v první mírové zemi, kam dorazí.

Ekonomičtí migranti a utajení vojáci spících islámských teroristických buněk se chovají jinak. Utíkají do Bohem zaslíbené země, vysněné jim v jejich mešitách.

Za druhé Syřan, který uteče, i když může bojovat na jedné z nesmiřitelných stran konfliktu, je v každém ohledu zbabělec, zrádce, nebo utajený voják invazní armády. Buď je zrádcem své země a jejího prezidenta, nebo je zrádcem své víry. Anebo zde začne plnit úkol. Ani v jednom případě nestojím o to, aby se zde usadil.

Oceňuji informační operace české armády, které zemi uchránily následků sluníčkářského blouznění. Migranti nechtěli Českem ani procházet, ani se zde usadit. Utečenecké tábory nechtějí, pokračovali dále.

Nevadí mi ženy a děti na přechodnou dobu do konce občanské války, pokud pro ně budeme mít práci a budeme schopni jim poskytnout nutné asimilační a jazykové kursy, aby děti mohly chodit do českých škol a ženy zde dokázaly samostatně pracovat a žít. Do škol musí chodit povinně. Nebudeme vytvářet arabské školství, přišedší cizinci se musí naučit česky a musí ctít české právo a českou kulturu. Český pracovní trh stovky nebo tisíce pracujících žen – cizinek neohrozí. Desetitisíce či statisíce frustrovaných mladých mužů ale ano.

Západní země argumentují, že Rusové válku v Sýrii jen prodlužují a že v zásadě zachránili Asada. Co na to říci?

Vy znáte nějakou umírněnou opozici v Sýrii? Jo, válka je válka. A jsou jen dvě strany. Jedna je Asad, druhá všichni ostatní. Otázkou zůstává, jaký výsledek války si Západ představuje… Jestli je to slabý, zhroucený stát jako Libye, zmítající se v sektářském násilí, který bude privatizovat své bohatství západním firmám skoro zdarma? Tak to nejspíš už dnes nenastane. Putin, ve svém projevu v OSN zdůraznil, že syrská vládní armáda je jedinou skutečnou mocí v zemi, na rozdíl od teroristických skupin. Kritizoval umírněnou opozici, která obdržela pomoc ze Západu, a hned předala zbraně teroristům. Rusko opravdu zachraňuje režim Bašára Asada. Protože i když „syrský lev“ bojoval dosud proti celému sunnitskému světu sám, nebyl poražen. I když syrská ekonomika je v troskách. I když majetek a infrastruktura byly zničeny a polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, země odolává a její muži bojují. Za Asada a to, co jeho rod představuje – multináboženské soužití a národní jednotu – což je více, než sunnitský panislamismus.

Do Sýrie na základnu Latakíja přiletělo už 34 ruských bitevníků, naposledy 6 bombardérů Su-34 (Mach 1,8; dostup 14 000 m, dolet 4500 km, 8 000 kg munice – pumy, rakety). Je vidět, že Rusové používají rozum, když zaútočili na Američany vyškolené bojovníky jako první. Disponují nejen školením v operačních dovednostech a taktice, ale i nejlepší technikou. Jsou nejnebezpečnější. Nebezpečnější než ISIL. Jejich likvidace znamená oslepení amerických letounů a přenechání celého bojiště. Přesnost ruských zásahů jen několik dnů po zaujetí postavení na bojišti ukazuje na součinnost s Asadovou vojenskou rozvědkou a koordinaci s jeho armádou. Čtyři ruské vojenské letouny zaútočily na základny bojovníků Jaišh al Fatah v Džisr aš Šugúr a Džabal al Jawija (v provincii Idleb), a také udeřily na pozice ozbrojených skupin Džajš al-Fatah a al-Ahrar Šám a skladiště zbraní v provincii u města Hamá. Během 20 misí zničily osm cílů. 6 ruských leteckých úderů v jednom dni zničilo ISIS jeho továrnu na bomby a velitelské středisko. Informace, že ruské útoky způsobily civilní oběti, pocházejí od saúdského velvyslance při OSN Abdallaha Al-Mouallimiho prostřednictvím televizního kanálu Al-Arabíja. Írán ruské bombardování v Sýrii podporuje. Irácká vláda ruské letecké údery proti Islámskému státu uvítala. Libanonská šíitská milice Hizballáh otevřeně bojuje za Asada a jednotky Quds, část elitních Revolučních gard v Íránu také pomáhají Damašku. Turecký ministr zahraničí Feridun Sinirlioglu ve čtvrtek vyjádřil „vážné znepokojení“ své země po prvních ruských náletech v Sýrii. To jsou dobré zprávy…

Asadovi spojenci, včetně Íránu, připravují pozemní útok v Sýrii. Stovky íránských vojáků dorazily v posledních 10 dnech do Sýrie a připojily se k vládním silám a jejich spojencům z libanonského Hizballáhu. Pokud se naplní přání Ramzana Kadyrova, s islamisty se přijdou vypořádat jeho veteráni čečenské války z praporů Zapad, přímo podřízenému ruskému generálnímu štábu, praporu Vostok a praporu Smrt, který nyní válčí v Doněcké oblasti. Tyto prapory se účastnily bojů s čečenskými povstalci, Vostok pak ochraňoval ruské vojáky v Libanonu a bojoval ve válce v Jižní Osetii. Čečenci jsou připraveni k boji v Sýrii „ne pro koncese, ale pro věc“, řekl nedávno hrdě Kadyrov. „Jsme jen proti těm, kteří podporují terorismus – to je Západ, to je Evropa, která porodila tyto ďábly. To nejsou plané řeči, žádám o povolení jít tam a zapojit se do zvláštních operací,“ řekl Ramzan Kadyrov. „Jelikož jsem muslim z Čečny a ruský vlastenec, chci říci, že v roce 1999, kdy byla naše republika okupována těmito ďábly, jsem přísahal na korán, že budu proti nim bojovat, ať jsou kdekoli.“ Čečenské jednotky speciálních sil jsou na velmi vysoké úrovni bojové pohotovosti, mají zkušenosti z reálného válčení a vědí, že Čečenci neberou zajatce. Prozatím vedoucí prezidentské administrativy Sergej Ivanov zdůraznil, že Rusko nechce být zapojeno do jakékoli pozemní operace. Vzhledem k tomu, že bez pozemní operace nejde vyhrát válku, což vím já i ruský generální štáb, nemyslím si, že je tato pozice Kremlu věčná. Putin jen postupuje krok za krokem.

Rusko koordinovalo s mnoha muslimskými autoritami a vládci své vojenské kroky i na diplomatickém poli během otevření největší mešity v Moskvě. Umírnění muslimové ocenili při té příležitosti Putinův projev. Rusko také navrhlo prohlášení Rady bezpečnosti OSN, které by jasně potvrdilo zásadu nevměšování se do vnitřních záležitostí států a zásady jednání v Latinské Americe a v Africe, které by potvrdilo izolaci země, v níž došlo k převratu. Země Latinské Ameriky a Afriky, ve které byl proveden puč, nemůže být normálním členem mezinárodního společenství.

Jelikož se chirurgickou diplomacií povolilo, aby se do bojů Rusko zapojilo, Západ své ambice na ovládnutí Sýrie prohrál. Smutné je, že i my a naši politici jsme dnes Západ.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Paní kancléřko, tohle asi nezvládneme. Zpráva o migrantech s rysy hororu

19:34 Paní kancléřko, tohle asi nezvládneme. Zpráva o migrantech s rysy hororu

Přes neustálé ujišťování německé kancléřky, že země přísun více než milionu uprchlíku zvládne, se re…