Když slyším strachy o svobodu médií v Polsku, trefil by mě šlak. Máme větší pluralitu než Německo, říká legenda polské novinařiny Janke

15. 2. 2016 17:11

JINÝMA OČIMA Občanská válka novinářů a politiků v Polsku sice zuří, ale o změnu jeho demokratického a proevropského kursu se netřeba obávat. Současná vláda ale nebude příznivcem větší centralizace Evropské unie. Tak hovoří polský novinář Igor Janke, který pracoval v řadě tamních médií. Vysvětlil také, jak se soupeření hlavních politických stran Práva a Spravedlnosti s Občanskou platformou promítá do veřejného života v Polsku.

Když slyším strachy o svobodu médií v Polsku, trefil by mě šlak. Máme větší pluralitu než Německo, říká legenda polské novinařiny Janke
Foto: Archiv
Popisek: Polsko

"Různé kritizované kroky současné vlády byly vykonány rychle, protože se vědělo, že vzbudí rozruch, který ale po určité době zanikne. Vláda udělala radikální řezy, aby zbytek funkčního období dovládla v klidu," říká pro ParlamentníListy.cz o řadě kontroverzních kroků současné polské vlády spisovatel a novinář Igor Janke. Jde třeba o "zemětřesení" v Polské televizi a rozhlasu či v Ústavním tribunálu. O žádný státní převrat nebo ohrožení demokracie ale prý nejde, neboť předchozí vláda podobné změny dělala také, jen se kolem toho po Evropě nedělal takový humbuk.

Veřejnoprávní televize

Janke hovořil s českými novináři při setkání, které uspořádal nezávislý čtvrtletník o střední Evropě Demokratický střed. "Co se týče ohrožení svobody médií, o něm se často diskutovalo v souvislosti s veřejnoprávní Polskou televizí. Ta se vždy přiklonila k aktuálně vládnoucí straně a za posledních osm let byla důkladně vyčištěna od nepohodlných novinářů s konzervativními názory. No a současná vláda udělala to samé. Prosadila, že bude jmenovat vedení veřejnoprávních médií, vyměnila ho a dosadila do televize svého politika. Na vysílání se to už projevilo. Někteří trvdí, že je tam nyní prezentováno více různých názorů, jiní, že televize slouží vládní straně," popisuje s tím, že podobně to nicméně dělaly za posledních pětadvacet let i předchozí vlády.

Od zahraničních kolegů nicméně často slyší obavy o svobodu médií a slova. "Nic ohroženo není. Čistě statisticky v Polsku existuje v médiích obrovská ideová pluralita. V porovnání s Německem je v našich médiích názorová mnohost větší. Když jsem slyšel prezidenta Asociace evropských novinářů, jakou má péči o svobodu našich médií, málem mě trefil šlak. Nedávno se objevil seznam osmdesáti novinářů, kteří byli vyhozeni z veřejnoprávních médií během předchozí vlády a tehdy v Bruselu nikdo ani nepípl," doplňuje.

Problémem polských médií je podle něj kvalita a ne pluralita či svoboda projevu. Přál by si, aby Polská televize dosahovala kvality BBC, ale to je prý hudba budoucnosti. Ohledně plurality uvádí jeden úsměvný příklad: "V Polsku se nyní konají téměř každou sobotu demonstrace Výboru na obranu demokracie. Nedávno byla jedna věnována sovobodě médií. Na pódiu se objevila řada novinářů, kteří proti současné situaci razantně vystupují. Říkali, že je jim upíráno právo na vyjádření názoru. To celé ale živě vysílala veřejnoprávní televize." Ostatně tito novináři mají možnost působit v jiných médiích.

Boj mezi novináři

Polské elity jsou rozdělené a převážně názorově kopírují dvě nejvlivnější strany. Tedy Právo a Spravedlnost a Občanskou platformu. První získala v loňských volbách 37,58 procent a do Sejmu se dostalo 235 poslanců, druhá získala 24,09 a 138 poslaneckých míst. Novináři jsou pak v tomto rozdělení vyostřenou skupinou. Janke se podle svých slov vždy pohyboval v prostoru mezi těmito tábory.

Noviny Gazeta Wyborcza představují liberální světonázor a jejich šéfredaktor Adam Michnik je jeho vlajkonošem. O pravicových novinářích se v nich nepsalo zrovna vybíravě, což přineslo vlnu 'antimichnikovštiny'. "Pracoval jsem v konzervativní Rzeczpospolitě a šéfredaktor jednou přišel s tím, že v posledním vydání bylo sedmadvacetkrát zmíněno jméno Adam Michnik. Pak prohlásil, že by tam příště to jméno nemělo být víc než sedmkrát," vzpomíná.

Po roce 2005 prý válka mezi dvěma hlavními stranami nabrala obrátek, což se promítlo i v médiích. "V televizích ale poznali, že je to dobrý formát. Dva kohouti na jednom smetišti. Ve studiu při debatách nemusí být žádný zkušený moderátor, netřeba analytiků či rešeršérů. Stačí ladná dívčina či pohledný chlapec, aby položili první otázku, po níž se spustila vzájemná salva obviňování od obou politiků. On krade, podvádí, lže, ona taky krade, podvádí a lže. Formát této totální války chvíli táhl a zvedal sledovnost. Všichni byli spokojeni. Nevadilo, že nikdo nehovořil pragmaticky o svých plánech, programu své strany či strategii. Stačily emoce. Úroveň veřejné debaty v Polsku tak dostávala dost na frak," popisuje Janke.

Boj o Ústavní tribunál

Ještě před pár měsíci prý většina Poláků nevěděla, co to Ústavní tribunál je. Podle Jankeho jde prý také o jednu z tyčí, kterou se dvě hlavní politické strany pošťuchují. "Jde o politický, a ne právní, spor. V tribunálu se soudci vždy vyměňují v určitých periodách, aby vznikla pluralita. Krátce před posledními volbami změnila Občanská platforma zákon tak, aby mohla  urychleně nominovat na další období pět svých kandidátů. Prošlo to běžnou sněmovní procedurou. No a po volbách udělala strana Právo a Spravedlnost to samé. Tentokrát se to z perspektivy eurounijních orgánů stalo zásadním útokem na podstatu demokratického systému," vysvětluje dlouholetý novinář.

Evropa zažila tři krize. Finanční, ukrajinskou a imigračně-teroristickou. Evropská unie je prý dost svázaná a tamní politici s krizemi nejsou schopni něco dělat. Polsko se tak může stát zemí, které nebude chybět rozhodnost. "Ve dvacátém století jsme se v rámci národních států snažili politiku maximálně spoutat různými institucemi, což se poté odehrálo i v celoevropském měřítku. Do toho se promítá globalizace, zájmy nadnárodních korporací a činnost ratingových agentur, v nichž pracuje pět zaměstnanců, přičemž rozhodují o osudech zemí skoro větší měrou, než jejich volení zástupci. Je vidět, že europolitici nemají moc, aby kontinent vyvedli z problémů. Před námi stojí otázka, co dělat s exekutivou a modelem národních států, abychom si na jednu stranu udrželi svobodu a na druhou byli schopni fungovat ve strukturách EU," přemítá.

Stanovisko byznysu

Představitelé byznysu stáli prý dlouhou dobu na straně Občanské platformy. Janke k tomu dodává: "Její vláda toho moc nedělala, ale nic také  nepokazila, což je u politiků velmi důležité. Polský růst byl dán zahraničními investicemi, penězi z evropských fondů a tím, že se musely provádět určité základní investice, třeba do dopravní infrastruktury. Nicméně se dospělo ke stropu rozvoje. Zástupci byznysu začali být otrávení a zajímají se více o plány Práva a Spravedlnosti. Velkým symbolem pozitivních změn je místopředseda vlády a ministr rozvoje Mateusz Morawiecki, který byl velmi úspěšným ředitelem třetí největší banky u nás. Ten má představit strategii modernizace ekonomiky a vyvést Polsko z pasti středního růstu."

Symbolem, co se s penězi v Polsku za poslední léta dělo, je prý aquapark v každém okresním městečku: "Byly vybudovány v každém menším polském městě. To je fajn, ale nepřináší to žádnou přidanou hodnotu. Rozvoj to nestimuluje, zemi dál neposouvá."

Vztahy s Německem

Německo bylo vždy klíčovým polským partnerem. Větším než Rusko. "Neřekl bych, že současná vláda bude protiněmecká. První cesta prezidenta Andrzeje Dudy vedla do Berlína, ministři zahraničí se setkávají pořád. Rozdíl je v přístupu k tomu, jak by mělo partnerství s Německem vypadat. Vláda Občanské platformy se snažila rozdíly v názorech mírnit, zato současná vláda o nich bude hovořit jasněji. Je nesmysl, co se objevilo v některých médiích, že je Právo a Spravedlnost stranou protievropskou, že zvažuje vystoupení Polska z EU. Avšak určitě nebude příznivcem větší centralizace EU," podotýká analytik Igor Janke.

Podle autora knihy Tvrz: Bojující Slodarita - podzemní armáda je vinou postsocialistických zemí, že nedokázaly dobře odvyprávět svůj historický příběh a vysvětlit své odlišnosti od Západu: "Je třeba si uvědomit, že nemůžeme být vnímáni stejně, jako země západní Evropy. Náš kapitalismus je mnohem vratší, demokratické instituce slabší, dějinný kontext jiný. V poslední době mě dost štve, když část polských novinářů píše články, v nichž žádá Německo, aby zakročilo a udělalo u nás pořádek."

Kdo je Igor Janke

Je polský novinář a analytik. V minulosti byl mimo jiné šéfredaktorem Polské tiskové kanceláře (PAP), vedoucím domácího oddělení prestižního deníku Rzeczpospolita, vedoucím programu v polských televizích TVP a TV PLUS, ředitelem Institutu Svobody a zakládal uznávaný server  blogerů Salon24.pl. Je například autorem románu o maďarském politikovi Viktoru Orbánovi Útočník, který byl přeložen i do němčiny a maďarštiny. V českém překladu Petrušky Šustrové nyní vyšla jeho kniha Tvrz: Bojující Solidarita - podzemní armáda o podzemní organizaci, která vznikla ve Vratislavi po nastolení stanného práva v roce 1981 a způsobila komunistické moci nejvíce potíží. Bojující Solidarita totiž byla nejradikálnější frakcí polského opozičního hnutí osmdesátých let. Za toto dílo získal cenu za nejlepší populárně-vědeckou knihu roku 2014.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Rychetský

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Radikální muslimové a kladivo. Velkou Británií otřásla velice brutální vražda

18:47 Radikální muslimové a kladivo. Velkou Británií otřásla velice brutální vražda

Ve Velké Británii byl v únoru zabit vůdce muslimské komunity, jehož výklad islámu se znelíbil dvěma …