Co bude na konci roku 2018 dělat Miloš Zeman?Anketa
Při čekání na prezidentskou kolonu hejtman podotkl k čekajícím novinářům, že poprvé má prezident při příjezdu malé zpoždění, jednalo se o cirka pět minut.
„Česká republika měla ve své historii dosud 11 prezidentů,“ řekl v úvodu v sále zastupitelstva hejtman Šlajs (ČSSD). „A v historii žádný prezident republiky tak často nenavštěvoval jednotlivé kraje či okresy. Jsem rád, že pan prezident Zeman během posledních dvou let přijíždí na třetí návštěvu našeho kraje.Vážený pane prezidente, milý Miloši, vítej v Plznském kraji!“ zopakoval Šlajs úvodní formulku z přivítání před budovou krajského úřadu.
A pak se již rozhovořil prezident republiky: „Vážený pane hejtmane, milý Václave, vážení členové zastupitelstva, dámy a pánové, dovolte mi, abych pozdravil i starosty, kteří zde jsou, kteří byli zvoleni v minulých komunálních volbách a s nimiž jsem dosud neměl příležitost se setkat; a vždy opakuji, že spolu s blahopřáním spojuji i kondolenci, neboť býti ať už hejtmanem, primátorem, nebo starostou, má jednu konotaci. Pokud se vám něco podaří, může za to váš tým. Pokud se vám něco nepodaří, můžete za to vy. A myslím si, že už jste se s tím v praxi mnohokrát setkali, takže tuto myšlenku nemusím dále rozvádět.“
Opozice je ostruha
„Chtěl bych ze srdce poděkovat panu hejtmanovi Václavu Šlajsovi za práci, kterou vykonal v čele hejtmanství, a je mi velice líto, že se rozhodl nekandidovat,“ pokračoval dále v úvodním slovu prezident republiky. „Dnes jsem ho ještě trochu přemlouval, ale bohužel moje přemlouvání nepadlo na úrodnou půdu. Takže velice a velice děkuji za práci, kterou jsi v čele Plzeňského kraje vykonal, děkuji samozřejmě členům Rady, členům zastupitelstva včetně opozice,“ zdůraznil. Zeman. „Protože opozice je ostruha, zaťatá do boku koně. Tím koněm je především hejtman a ta ostruha popohání toho koně, aby běžel rychleji a vyhrál překážkový závod. Překážky nám většinou vytvářejí média, která jsou schopna cokoli kritizovat včetně dobrých a podařených věcí. Nu a většinou, když přijedu do kraje, tak se zeptám hejtmana, kolik máte hospiců. A vzhledem k tomu, že v České republice ročně umírá sto tisíc lidí a řada z nich nemá zajištěný důstojný odchod ze života, tak si myslím, že ta myšlenka vytváření hospiců, ať již mobilních, nebo kamenných, je zdravá. Ale protože jsem teď v lednu otevíral dva hospice, připadám si jako kobra nasycená králíkem a nechci tady toto téma příliš rozvádět. Pouze oceňuji, že hospic svatého Lazara je jedním z prvních v republice a pan hejtman mne už informoval i o tom, že vzniká nový kamenný hospic a dva mobilní hospice.“
Fotogalerie: - Zeman potřetí v Plzeňském kraji
„Nicméně, nelekejte se, mám ještě jedno téma a tím jsou kulturní památky. Ukazoval jsem panu hejtmanovi seznam, který zpracoval Národní památkový úřad včetně fotodokumentace. V celé České republice je 762 chátrajících památek celostátního významu. Z toho asi tak deset procent je v Plzeňském kraji. Takže vy tady máte například zámek, který se jmenuje Kaceřov a který je podle památkářů památkou nikoliv celostátního, ale středoevropského významu. Máte tady plzeňské lázně. Máte tady asi pět chátrajících zámků, které kdyby se opravily, mohly být nádherné a pomohly by k rozvoji cestovního ruchu. Nic se s tím nedělá a každý se vymlouvá na toho druhého. Takže závěrem bych vám rád nabídl jedno z diskusních témat, a sice ochrana těchto památek; nikoliv slovy, ale činy. Jak víte, vstoupil v platnost nový Občanský zákoník, který umožňuje, aby po deseti letech, když uživatel objekt pořádně neužívá, aby propadl státu. Nu, a existuje i možnost – nechal jsem si udělat expertizu zákona o ochraně památek, aby stavební odbory umožňovaly vyvlastnění i mimo tento horizont, teď už osmi let, protože Občanský zákoník platí od 1. ledna 2014. A docela by mě zajímalo, proč to ty stavební odbory nedělají, ať už formou pokut, nebo formu vyvlastnění. Protože máme mít úctu k práci svých předků, kteří dotvářeli krajinu těmito objekty, a to zvláště proto, že u nás za posledních 25 let se toho moc zajímavého nepostavilo, bohužel. A když si to necháme spadnout na hlavu, tak další generace bude říkat: „Co to bylo za lidi, kteří v této republice, v tomto kraji vládli a nechali si vzít svojí nečinností jednu z nejcennějších vlastností tohoto kraje. Já bych vám zároveň popřál, až sem přijedu příště, aby jak plzeňské lázně, tak zámek Kaceřov, tak další objekty vypadaly trochu lépe, než vypadají dnes.“ Na to zazněl bouřlivý potlesk.
Odrazový můstek pro Čínu
První dotaz měl poslanec Jiří Valenta (KSČM): „Co se vám podařilo od začátku vašeho volebního období a co nikoliv. Ona se ta otázka může zdát jako velice jednoduchá, ale opak je pravdou, protože my, poslanci a senátoři, se neustále s tímto dotazem od novinářů setkáváme. Zajímalo by mne, jaký vy na to máte názor a zdali jsem se já při tom hodnocení nespletl.“ Prezident na to odpověděl: „ Základní úkol prezidenta vidím v oblasti ekonomické diplomacie. Ekonomická diplomacie má dvě části – za prvé pomáhat exportérům získávat zahraniční trhy, za druhé přitahovat zahraniční investice. V rámci ekonomické diplomacie jednám se zahraničními společnostmi stejně tak členové vlády, stejně tak další politici. Aktivní v této oblasti jsou i hejtmani, abych se nechlubil cizím peřím. No, a když někam jedu, tak s sebou beru podnikatelskou misi kolem stovky lidí právě do těch oblastí, které by mohly pomoci rozvoji našeho exportu. A abych byl konkrétní, za největší úspěch v této oblasti považuji prolomení vztahů s Čínou, protože je to největší ekonomika světa, rozvíjející se teď tempem kolem sedmi procent a dříve kolem deseti procent. Čili příležitost pro exportéry. Ale vzhledem k přebytku kapitálu v Číně – Čína skoupila velkou část amerických dluhopisů – tak je dobrá šance, aby se čínské investice uplatnily u nás, aby pražské letiště se stalo vstupní branou do Evropy pro čínské investory a čínské turisty. Zatím se podařily první kroky. Společnost CMC, jejíž šéf je mým poradcem, podotýkám honorárním a neplaceným, si jako první z investic zvolila takovou vzájemnou kombinaci. Fotbalový klub Slavia. Předpokládám, že vy fandíte Viktorce Plzeň, takže vás tohle moc nezajímá. Pivovar Lobkowicz – to už je zajímavější, ale v Plzni mluvit o konkurenčních pivovarech! A Československé aerolinie, které prostřednictvím Travel Service vlastně koupily naše aerolinie, což může být pro ně rozvoj. A jedno mediální vydavatelství včetně časopisu Týden a televize Barrandov. Takže to je zatím jenom taková první vlna, taková zkušební. A věřím, že přijdou další a další.“
Ing. Miloš Zeman
„A co se nepodařilo, pane prezidente?“ připomněl otázku hejtman Šlajs. „Co se nepodařilo? To je dost těžká otázka. Nepodařilo se mně vlastně nedávno přesvědčit občany, přesvědčit vládu, že inkluze, která je taková módní novinka v našem školství, je naprostý nesmysl, který uškodí oběma typům dětí. Nicméně, v poslední době se názor na toto poněkud mění; a ti novináři, kteří dříve psali o tom, jak je prezident nezodpovědný a nemorální, když brání tomu, aby se postižené děti vzdělávaly ve stejných třídách jako děti nepostižené, tak titíž novináři dnes píší o tom, že inkluze je nedomyšlený projekt. Víte, novinářům se u nás někdy říká presstituti,“ otočil se na tribunku, kde seděli někteří zástupci médií.
Pochvala Zaorálkovi a Pelikánovi
Další dotaz položil děkan Lékařské fakulty Kreuzberg. „...názor na Al Fajáda... to je ta kauza Libanon...“ „Já sice o tom budu mluvit na tiskové konferenci,“ předběhl čas prezident a pokračoval: „Ta kauza je mi samozřejmě známá. A co jste říkal, Alzheimer, Altaj?“ Smích auditoria... „Alí Fajád! Fajád! Špatně slyším... Já jsem se do této kauzy dostal tak trochu nevinně, protože jsem obdržel dopis od únosců už před několika měsíci a ten obsahoval návrh na výměnu těchto pěti zadržených lidí za Alí Fajáda. Já jsem ten dopis konzultoval s ministrem zahraničí, doporučil jsem mu, aby se uskutečnilo vydání Alí Fajáda nikoliv těmto únoscům, ale libanonským úřadům, což je podstatný rozdíl. Pak jsem to 16. prosince konzultoval s premiérem Sobotkou s týmž doporučením a ministr zahraničí Zaorálek mě několik dní předem informoval, co se připravuje, tak jsem říkal – když to dopadne dobře, tak tě pochválím, a když to dopadne špatně, tak tě nebudu, opakuji, nebudu kritizovat. Dopadlo to dobře, takže ho touto cestou chválím. Stejně tak bych chtěl ocenit i ministra spravedlnosti Pelikána, který hájil české národní zájmy a nepodléhal vnějším tlakům. Znovu tedy závěrem opakuji – Alí Fajád není český občan. Fajád je libanonský občan. Nevydali jsme ho žádné teroristické skupině, ale řádným libanonským úřadům, Pokud Spojené státy budou chtít žádat o vydání, ať požádají libanonské úřady; a pokud se vyčítalo, že vyjednáváme s teroristy, tak znovu opakuji – vracíme ho nikoliv teroristům, ale libanonským úřadům, jichž je mimochodem možná zaměstnanec. Úplně na závěr bych chtěl připomenout, že Spojené státy nedávno uskutečnily výměnu svého vojáka za pět zajatých členů Tálibánu, přičemž Tálibán je nepochybně teroristická organizace.“
Další dotaz měl krajský odborářský předák Brabec: „České i zahraniční odbory velmi trápí připravovaná transatlantická smlouva. Rád bych se vás zeptal: Jaký je na tuto připravovanou smlouvu váš názor jako prezidenta i renomovaného ekonoma?“
„Tato smlouva je jako yetti. Každý o ní hovoří, ale nikdo ji neviděl.“ Setkal jsem se i se stanoviskem europoslanců, kteří říkají – nám tu smlouvu zatím vůbec nedali k nahlédnutí. Když jí nemají ani europoslanci, tak to znamená, že se pohybuje v úzkém kruhu vyjednavačů a není předmětem širší věcné diskuse. Z těch útržků, které se ke mně dostaly, mohu říci, že s principem odbourávání celních překážek asi bude každý rozumný člověk souhlasit. Odhaduje se, že to povede ke zvýšení růstu HDP, v našem případě zhruba o půl procenta. Bylo by dobré, kdyby se například zlepšil přístup našich aut na americký trh a podobně a podobně. Jenomže, jak se říká, ďábel je skryt v detailu. A já, abych nezdržoval, uvedl bych jen dva detaily. Z americké strany má ta smlouva jedno riziko, a to jsou pasáže, které se týkají arbitráží. Protože ty by mohly být pro Českou republiku nevýhodné. Vzpomenete si, že občas je prohráváme naprosto zbytečně, a tady je tedy riziko z jedné strany. Riziko z druhé strany je tlak zelených, ti se brání tomu, aby do Evropy mohly být dováženy americké geneticky modifikované potraviny se zdůvodněním, že by vás otrávily. Vzhledem k tomu, že Američané tyto potraviny konzumují zhruba dvacet let a nevypadají otráveně, tak si myslím, že tato námitka, která je velmi často prezentována, je podle mého soukromého názoru trochu nesmyslná. Nicméně, takových detailů ve smlouvě bude hodně. A proto si myslím, že prvním krokem by mělo být zveřejnění celkového návrhu smlouvy a otevření k veřejné diskusi.“
Psali jsme:
Tlačit na Nory silou!
Zastupitelka Rubáková z Tachovska, známá to rebelka, se zeptala na kauzy odebírání dětí v Norsku.
„Já jsem zatím podnikl kroky, že jsem předvolal norskou velvyslankyni – to byl krok číslo jedna. Krok číslo dvě – napsal jsem norskému králi. Krok číslo tři – když Norsko vzdor předchozím slibům rozdělilo ty dva chlapce Michalákovy do dvou různých rodin, tak jsem nepozval norskou velvyslankyni na 28. říjen. A krok číslo čtyři – na podnět předsedy Strany svobodných jsem teď nedávno ministru Zaorálkovi poslal návrh mezinárodní smlouvy mezi Norským královstvím a Český republikou o vzájemném vydávání dětí, jež jsou občany druhé strany. Podotkl bych, že se vůbec nejedná jenom o sourozence Michalákovi. Proti úřadu proběhla v řadě evropským měst řada demonstrací, aby nebyl státem ve státě, který není nikým a ničím kontrolován. Oni většinou odpovídají, že jejich údaje neznají ani oni sami. Přičemž my sami víme, že paní Michaláková byla osvobozena, nebyl jí prokázán žádný trestný čin. Přesto jim byly odňaty děti. Když to srovnáte s kuřimskou kauzou, tak je to naprosto odlišný případ. Myslím si, že tento tlak na norskou stranu, pokud se bude stupňovat, povede k efektivnímu výsledku. Já rád cituji jedno ostravské přísloví – když to nejde silou, půjde to ještě větší silou...“
Další komunistický poslanec Karel Šidlo (KSČM) se otázal: „Považuji vás za velmi trefného a někdy až překvapivého kritika toho, co se nedaří v jednotlivých regionech. Za ty uplynulé dvě návštěvy našel jste něco pozitivního?“
„Plzeňský kraj je jediný nezadlužený kraj v České republice. To není žádná dramatická změna, protože nebyl zadlužený ani v minulých letech – a v tom může být vzorem celému státu a státnímu rozpočtu. Když jsme mluvili s panem hejtmanem o základním vývoji kraje, tak jsme se dotkli otázky Tachovska, protože jak víte, tachovský okres byl jeden z nejpostiženějších okresů z hlediska nezaměstnanosti, což, jak víte, bylo dáno tím, že tam byl obrovský státní statek, a když se rozpadl, tak nezaměstnanost vyletěla nahoru. A taková pozitivní změna za poslední rok spočívá v tom, že tachovský okres má dnes šestiprocentní míru nezaměstnanosti a jak mi říkal pan hejtman, v létě dokonce 5,5 procenta. A to je velká změna proti minulým letům a změna velmi, velmi pozitivní,“ odpověděl na to prezident.
Milado, jak to souvisí?
Ředitel klatovské nemocnice pak prohlásil, že v objektu bude další hospic – v budově bývalého plicního oddělení. Na to prudce zareagovala senátorka Milada Emmerová (ČSSD): „Neřekla bych, že jde o příznivý úkaz. Protože takzvaná plicní vila v Klatovech se uvolnila, protože plicní pacienti s respiračními onemocněními, dokonce se tam vyskytla i TBC, a to i ta cizokrajná, rezistentní... tak se to sdružilo v rámci interního oddělení; a to není správné, je to proti předpisům a kritizuji to už několik let. Nemůžeme se vracet do minulosti. Jsem ráda, že bude hospic, ale za těchto podmínek nikoliv.“
„Milado, ale jak souvisí hospic s tuberkulózou?“ podivil se prezident. V klatovské nemocnici vznikl krásný monoblok a brzy po jeho otevření tam došlo k vystěhování takzvané plicní vily z izolovaného objektu. Ti pacienti, kteří jsou nebezpeční infekčními chorobami, nejenom TBC, a zvláště v současné době... byli přestěhováni na interní lůžka a jsou sdruženi i na jednotlivých pokojích. To je proti předpisům, epidemiologickým. A je to nebezpečné. Teď slyším, že tam má být hospic. Tomu se klaním, ale proč to nešlo udělat jiným způsobem? Infekční pacient na interní oddělení nepatří. Veškeré protesty byly marné a to musím veřejně říci,“ řekla nebývale ostře docentka Emmerová, senátorka a profesionální lékařka v jedné osobě.
„Chtěl bych jenom konstatovat, že, jak je známo, v hospicích jsou hospitalizováni pacienti s nevyléčitelnými chorobami. Průměrná doba pobytu v hospici je třicet dní, maximální rekord jsou tři měsíce – ne proto, že by byli omezováni, ale že do té doby zemřou. Tuberkulóza zcela evidentně, díky Bohu, není nevyléčitelná choroba, takže já mám dojem, že v hospici jsou primárně pacienti s onkologickými chorobami. Ne s tuberkulózou. Co by tam proboha dělali?“ reagoval Miloš Zeman.
Závěrečné slovo měl hejtman Šlajs: „Velice mne těší ocenění mé práce od pana prezidenta, ale je to ocenění práce nás všech, je to ocenění práce bývalých hejtmanů – pana doktora Zimmermanna, paní docentky Emmerové i současného ministra vnitra pana Chovance. My jsme využili tu šanci, která se nám naskytla po roce 1990, zvláště po vstupu ČR do EU, využíváme svou výhodnou geografickou polohu, sousedíme s nejvyspělejší spolkovou zemí Německa, s Bavorskem, sázíme na naši průmyslovou tradici, ale i na naše pivovarnictví. Zároveň bych vás chtěl poprosit o určitou racionalitu. Jsem přesvědčen, že v současné době český národ prožívá nejúspěšnější období svých dějin.“
Prezident pokyvuje hlavou... „Nikdy v historii českého národa se lidé tak dobře neměli, alespoň majoritní část společnosti. Přesto slovy bývalého prezidenta Havla ‚vládne blbá nálada‘. Po Německu máme druhou nejnižší nezaměstnanost. Výrazně poklesla kriminalita. Tato sociálně ekonomická fakta jsou nezvratitelná, přesto ve společnosti vládne napětí. Na našem území nejsou běženci. Jsme svědky neustále vzrůstajícího napětí, hlasů o vystoupení z EU. Buďme rozumní. Zájmem našeho národa je být v EU a využít výhod, ale zároveň i pranýřovat to, co v EU není dobré.“
Pak už jen nastalo slavnostní podepisování do pamětní knihy. Zeman bleskově podotkl: „Tužku vracím...“
Dary, které dal kraj i Hrad
Dar Plzeňského kraje – chodský kroj, kabátec, který ušila občanka obce Mrákov na Domažlicku, by měl podle hejtmana Šlajse chránit před všemi nebezpečími, „...abys hrdě hájil zájmy našeho národa“. A zahráli dudáci. „Čakan je lepší než aligátor...,“ pochvaloval si chodskou zbraň, další dar, prezident Zeman. „Ten klobouk je jediný, který mně padne, všechny ostatní klobouky zůstaly na špičce hlavy, protože mám vodnatelnost.“ To už auditorium zabouřilo smíchem. A pak nastalo podarování z Hradu: „Změřili jsme objem pasu u všech hejtmanů. Patříš mezi ty štíhlejší, takže na tento dar – pásek – padla jen jedna kráva.
Znám hejtmana, kterého nebudu jmenovat, který potřeboval krávy dvě.“
Se slovy „Přeji vám krásný den a slunce v duši“ opustil Miloš Zeman sál zastupitelstva.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
